Císařovna bez koruny: Proč se Marie Terezie nechtěla zúčastnit korunovace?

Poté, co kurfiřti, jak se říkalo volitelům římsko-německého panovníka, 13. září 1745 zvolili Františka I. Štěpána Lotrinského císařem, začala se ve Frankfurtu nad Mohanem ihned chystat slavnostní korunovace. Ke značnému překvapení nového císaře, jeho poradců i dvořanů však Marie Terezie oznámila, že ji nepodstoupí, ale zúčastní se ceremonie jako host.

Nepomohlo manželovo naléhání ani jeho argumenty, že odmítnutí vyvolá špatný dojem, není politicky rozumné a říšští poddaní mohou nabýt dojmu, že jeho choť říší i obřadem pohrdá. Naplano vyzněla i námitka, že císařskou korunovací neutrpí důstojnost uherské a české královny. Poté, co si manželka tvrdohlavě stála za svým rozhodnutím, napsal jí František Štěpán, ať za ním tedy raději vůbec nejezdí.

Ponižující taškařice

Jeden z ministrů snaživě navrhoval zachovat dekorum prohlášením Marie Terezie, že se korunovat nechá, a proběhnutím všech potřebných příprav. Po příjezdu do Frankfurtu by se pak namáhavého a zdlouhavého obřadu nezúčastnila s odvoláním na zdravotní obtíže spojené s těhotenstvím. Panovnice ovšem takovou nedůstojnou komedii odmítla sehrát. Logicky připomněla, že její požehnaný stav by byl spíše argumentem proti cestě než proti korunovaci. Navíc se u rakouského dvora, a tím pádem i u dvorů říšských knížat vědělo, že neobyčejně odolná a houževnatá vladařka pracovala a přijímala ministry a zahraniční vyslance bez jakýchkoliv obtíží až do doby krátce před porodem.

Generace historiků si proto dodnes lámou hlavu, proč se Marie Terezie odmítla dát korunovat císařovnou. Nejdříve nutno připomenout, že z právního i ceremoniálního hlediska se tím na jejím postavení nic neměnilo. Většina císařoven nebyla korunována, a nikdo jim to nikdy nevyčetl ani slovem.

Odpověď na odmítnutí ceremonie je proto nutné hledat spíše v politické oblasti. Po pěti letech vlády již Marie Terezie nabrala tolik zkušeností, že byla schopna zvážit všechny argumenty pro a proti. Na jedné straně velmi dobře věděla, že obřad by jí nepřinesl žádnou další důstojnost ani legitimitu, takže ho vůbec nepotřebovala. Na druhé straně si jasně uvědomovala, že jde o ceremonii, v níž by vystoupila jako císařova manželka, tedy jeho podřízená poddaná. A hrát druhé housle považovala za neslučitelné se svou důstojností svrchované české a uherské královny, lépe řečeno krále-ženy. Cítila, že korunovace ve Frankfurtu nad Mohanem by snížila lesk jejích obřadů v Prešpurku (tedy Bratislavě) a Praze.

Další důvod?

Nabízí se ještě jeden politický motiv. Všechna říšská knížata (kromě Bavorska) jejímu otci slavnostně garantovala Pragmatickou sankci, tudíž nedělitelnost podunajské říše a nástupnictví Marie Terezie. Jenže po roce 1740 mnozí z nich na své sliby zapomněli, zradili ji a snažili se z jejího dědictví urvat, co se dalo. Ke všemu hned o dva roky později zvolili namísto jejího manžela císařem bavorského kurfiřta. A ona se nyní měla promenádovat po chrámu a předstírat, jak moc si váží římsko-německé říše a její koruny?

Nelze ale vyloučit, že jela do Frankfurtu, aby se radovala a byla svědkem manželova povýšení. V každém případě sledovala obřad 4. října se svou babičkou a švagrovou jen jako vzácný host.