Císařovi muži: Kdo pomáhal Otci vlasti budovat české království?

Dvůr Karla IV. tvořilo společenství různorodých lidí od služebníků přes lékaře, hudebníky, osobní strážce, kaplany, úředníky až po čestné hosty. Ti všichni následovali panovníka prakticky kamkoliv a zajišťovali jak jeho pohodlí, tak výkonnou stránku panovnické moci, tedy vlastně středověkou vládu. Nejdůležitější složkou dvora byli osobní rádci, diplomaté a úředníci. Karel si je všechny pečlivě vybíral a mnozí z nich byli i jeho přátelé. 

Moudrý rádce

Na předním místě ze všech spolupracovníků Karla IV. stál první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, kterého bychom mohli nazvat „předsedou rady“. Arnošt byl nejen velice schopný muž, kterého pro jeho vzdělání a znalosti obdivovali mnozí současníci, ale také člověk vysokých morálních kvalit. Můžeme říct, že Arnošt byl jedním z těch opravdu příkladných duchovních. Měl vysoké vzdělání i moc, ale zároveň byl pracovitý, zodpovědný, nezištný a skromný. Karel se s Arnoštem setkal asi už v mládí v Itálii, kde Arnošt, pocházející z českého šlechtického rodu, studoval na proslulé Boloňské univerzitě. Překvapivě jeho oborem nebyla teologie, ale práva.

Arnošt z Pardubic stál v čele mnoha poselstev a nejednou Karla zastupoval přímo jako správce českého království! Při římské korunovační jízdě byl Karlovi nápomocen svou dobrou znalostí Itálie, kde strávil na studiích celkem 14 let. Arnošt byl také několikrát jako vyslanec posílán za papežem Klimentem, ale vzhledem k tomu, že jeho vztah k poněkud hrabivému a světskému papeži nebyl právě nejlepší, byl později vystřídán Dětřichem z Portic.    

Diplomat z Němec

Dalším významným pomocníkem při Karlově římské jízdě i při jiných důležitých příležitostech byl mindenský biskup, cisterciák Dětřich z Portic neboli Dietrich Kagelwit. Pocházel z Braniborska, a časem se jako dobrý hospodář dostal na Moravu, kde se stal pomocným olomouckým biskupem. Tam si jeho schopností všiml sám král Karel a nabídl mu místo ve své radě. Dětřich neodmítl a začal na Karlově dvoře působit jako diplomat, finančník, ale i jako vojenský velitel. Ačkoliv byl z neurozené městské řemeslnické rodiny, dokázal se nejen společensky vyšvihnout, ale také dost zbohatnout – zřejmě díky svým finančnickým a hospodářským schopnostem. Dětřich dokonce půjčoval peníze samotnému císaři, za což mu Karel na několik let svěřil úřad správce českého království i se všemi platy z něho plynoucími.

Dětřich měl hlavní zásluhu na úspěchu Karlovy římské jízdy, když u papeže Inocence VI. dokázal vysvětlit důvody Karlovy nečekané výpravy za Alpy. Dětřich přiměl papeže, aby s korunovací souhlasil a vyslal do neklidného Říma svého zástupce, který ji provede.

Pilný kancléř 

Stálým členem Karlovy úzké rady byl litomyšlský biskup Jan ze Středy, původem měšťan z Vysokého Mýta. Jan byl notářem nejprve v kanceláři krále Jana a po Janově smrti přešel mezi úředníky Karla IV. Tam se proslavil svou pílí a rychle postupoval v kariérním žebříčku. Nakonec se stal královským dvorským kancléřem. Jako kancléř proslul tím, že nechal uspořádat archiv České koruny a shromáždit nejvýznamnější královské listiny. Vytvořil také dvě formulářové sbírky a jeho vytříbená latina k nám promlouvá z Karlova říšského zákoníku, takzvané Zlaté buly. 

TIP: Eskapády otce vlasti: Karel IV. se uměl bavit i vládnout

Jan měl rád hudbu a dopisoval si často s italskými humanisty. Když byl v Čechách Cola di Rienzo, několikrát ho navštívil a zřejmě italského tribuna docela obdivoval. Na Karlově dvoře působil kancléř Jan v podstatě neustále, ať už v Praze nebo na cestách, v litomyšlském biskupství za něj proto museli zaskakovat zástupci – vikáři. V roce 1374 se však asi kvůli personálním změnám, které Karel prosazoval v kanceláři, s císařem nepohodl a odešel do Olomouce, kde se předtím stal biskupem. Nicméně hodnost nejvyššího kancléře mu Karel ponechal.