Císařova kamenná pýcha: Karlův most stavěla huť desítek řemesel
Když se roku 1342 při povodni zhroutil v Praze Juditin most, znamenalo to obrovskou katastrofu. Vltavu sice bylo možné překonat na několika brodech, existence pevného mostu měla však pro město zásadní význam
Patnáct let po destrukci Juditina mostu už zřejmě začaly dožívat části dřevěné provizorní vysprávky. Zakladatelský počin Karla IV. byl však podmíněn nejen dostatkem financí pro založení mostu nového, ale především dostatkem kvalitních řemeslníků.
Pod dohledem stavbyvedoucího
Stavbu prováděla stavební huť – vlastně velmi dobře organizovaná firma, jejímiž představiteli byli podle některých kamenických značek stejní řemeslníci, jako v případě stavby katedrály na Pražském hradě. V čele huti stanul tzv. magister operis – architekt, stavbyvedoucí a vedoucí kameníků v jedné osobě. V mnoha publikacích se uvádí, že jím byl v případě Karlova mostu Petr Parléř – stavitel chrámu sv. Víta. Archeologický výzkum, který proběhl souběžně s opravou mostu však ukázal něco jiného. Prvním projektantem a stavitelem je zřejmě pražský měšťan Otto či Otlin – neznáme však o mnoho více, než jeho pečeť.
Mostní stavební huť se neobešla bez kameníků, tesařů, zedníků a lokátorů, pomáhala však i spousta jiných potřebných řemeslníků, jako například kováři, lamači kamene, provazníci, pilaři, bednáři a další. Pro pomocné práce bylo zapotřebí množství nádeníků.
Na rozdíl od dnešních dob byla odměna vyplácena především úkolově, časová týdenní mzda se vyplácela pouze vedoucím představitelům hutě. Stavba probíhala po celý rok, pouze mokrý zednický proces se omezoval na dobu od sv. Jiří do sv. Václava (duben až září). Po zbytek roku se činnost stavební hutě přesouvala většinou do krytých prostor, kde se opracovával kámen. A právě tyto prostory daly huti svůj název – francouzské slovo „la hutte“ znamená chatrč nebo bouda.
Hádání nad kvalitou
Z pramenů nezjistíme, zda se vedly spory o kvalitu řemeslné práce už ve středověku. Rozpaky i vyložené rozepře nad provedením oprav a kvalitě řemesla však máme doloženy od 17. století.
TIP: Vajíčka v maltě nebyla: Legenda padla, most stojí
Asi nejvášnivější debaty vyvolala oprava mostu po povodni v roce 1890, kdy se zřítily tři oblouky. Návrh Ing. Kruise tehdy počítal s tím, že budou nahrazeny pouhými dvěma klenbami, aby se zlepšila průtočná funkce mostu. Za to, že si most stále drží svou středověkou siluetu, dnes vděčíme především architektu Hlávkovi, který se proti navržené koncepci postavil.
