Čínský Si-an: Strážce hedvábné stezky

Příjezd na sianské vlakové nádraží je velkolepý: Nejprve vám potrvá, než se z něj dokážete vymanit, ale pak vás doslova ohromí zrekonstruované hradby a brány starého historického srdce metropole. Od prvních kroků vám tak Si-an dá najevo, že nezapomíná na svou velkolepou minulost. Hradby měří čtrnáct kilometrů a v roce 2008 se zapsaly na seznam světového dědictví UNESCO. Mnozí historikové je dokonce označují za nejzachovalejší památku svého druhu, jaká je k vidění v čínských městech.

Ačkoliv lze kořeny opevnění vysledovat do 8. století, kdy oblasti vládla dynastie Tchang, za svou dnešní podobu vděčí císaři Chung-wuovi z dynastie Ming, vládnoucímu o šest set let později. Posléze hradby zažily mnohé bouřlivé časy a musely projít několika rekonstrukcemi… 

Soukromý kousek zdi

Procházkami po hradbách můžete strávit klidně půl dne, nabízí se však i možnost vypůjčit si od místních kolo a zdolat čtrnáctikilometrovou trasu v sedle. Úplně nejlíp uděláte, když vyrazíte brzy ráno, než se stihne vzduch ve městě rozpálit. Památka také ještě nebude zaplavená lidmi, takže budete mít některé její úseky jen pro sebe. A každý kousek osobního prostoru se v miliardové Číně vyvažuje zlatem. Na hradbách si pak uvědomíte, že máte před očima dva světy: Na jejich vnitřní stranu se mačká historické sídlo, jež nezapře letitou patinu, zatímco o několik metrů dál se tyčí budovy z 20. století, odrážející komunistickou architekturu éry Mao Ce-tunga i moderní pojetí bydlení, které roste do oblak.

Vždy zhruba po sto dvaceti metrech pak narazíte na jednu z 98 strážních věží, jež v minulosti pomáhaly odrážet útoky nájezdníků a tehdejší lukostřelci z nich dokázali střílet až na vzdálenost šedesáti metrů. Zajímavé je však i to, co se děje pod hradebními zdmi: Určitě vás zaujmou hned čtyři monumentální brány, směřující na všechny světové strany. Vedle nich navíc pro potřeby novodobého města přibylo i čtrnáct menších průchodů, jež umožňují lépe zvládat dopravu a nekonečné přívaly turistů.

Kde všechno začíná

Asi nejzajímavější památku, kterou si můžete z hradeb prohlédnout, představuje tibetský klášter Kuang-žen s historií sahající do 18. století. Komplex sestává z více budov, mezi nimiž rostou stromy, a jeho střechy vás zaujmou zářivým pozlacením. Jde přitom o jediný tibetský klášter v provincii Šen-si a pravidelně se stával útočištěm dalajlámy i vysokých lámů, kteří cestovali Čínou… 

Historické město Si-an patří k nejkrásnějším v celé Číně. Je sice podobně rušné a chaotické jako jiné letité zástavby, ale zároveň nabízí atmosféru místa, kde začínala hedvábná stezka – a svůj šarm si uchovává navzdory faktu, že země prochází rychlým rozvojem i modernizací. Například jeden z tamních kruhových objezdů zdobí nádherná zvonová věž ze 14. století, kterou nechal rovněž vybudovat Chung-wu: Na výšku měří šestatřicet metrů a za pár drobných můžete vystoupat až do horního podlaží, odkud se nabízí jedinečný výhled.

Nadohled od mešity 

Kousek od věže začíná bazarový svět starého Si-anu, na který shlíží Bubnová věž, připomínající spíš palác. Vedle ní však ve zmíněné oblasti natrefíte také na spoustu míst, která zavánějí Blízkým východem: Kromě koření a suvenýrů najdete v tamních obchůdcích hedvábné šátky, oděvy nebo třeba čínskou kaligrafii. Kultury se zkrátka v místě promíchaly natolik důkladně, že budete mít pocit, jako by se tam čas zastavil v dobách slavné obchodní stezky. 

Posléze narazíte na Velkou mešitu, která ovšem klame tělem a vypadá spíš jako buddhistický komplex. Také její historie přitom sahá do 8. století, a řadí se tak mezi nejstarší dochované památky svého druhu v Asii. Vyrostla za dynastie Tchang a okamžitě se stala oblíbeným místem, protože po hedvábné stezce přicházeli obchodníci z Persie a dalších muslimských zemí. Postupem času však nadšení opadlo a chátrající budovu nechala až ve 14. století opravit dynastie Ming. Zachoval se tudíž unikátní komplex čtyř nádvoří, čínských bran zdobených kaligrafií, minaretů připomínajících pagody a palácových staveb s měkkými koberci, jež odkazují k Mekce. 

Následuj husu!

Pokud jste do Si-anu přijeli za památkami, asi deset kilometrů od Velké mešity objevíte zajímavý park, jemuž dominuje 64metrová Velká pagoda divoké husy. Stejně jako zmíněný muslimský svatostánek vznikla za dynastie Tchang a názorně dokládá, jak důležitým městem Si-an mezi 7. a 8. stoletím byl. Stavba se pojí se jménem buddhistického mnicha Süan-canga, který se na sedmnáct let vydal do Indie. Podle pověsti mu při hledání cesty z pouště pomohla divoká husa, a tím mu zachránila život. Z Indie pak mnich přinesl do Číny také vzácné sútry a sošku Buddhy.

Pozorný návštěvník si všimne, že ani pagodě se nevyhnuly krušné časy. Nejhorší událost zažila v roce 1556, kdy ji poničilo zemětřesení, takže se dodnes mírně naklání. Její okolí přitom vyzařuje atmosféru jako z čínské pohádky: Ke svatostánku vede dlouhá cesta do kopce osázeného stromy a kolem se tyčí řada nádherných posvátných staveb, které sice viditelně prošly rekonstrukcí, ale stále si uchovávají své kouzlo. Za dynastie Tchang potom pagoda tvořila centrum vzdělanosti, kde se překládaly posvátné buddhistické texty. 

Příliš komplikované nudle

Si-an nemá jen pověst jednoho z historicky a kulturně nejvýznamnějších čínských měst – pro mnohé jde také o kulinářský ráj. Unikátní trhy s jídlem se táhnou skrz muslimskou čtvrť uličkami jako Pej-kuang-ťi a Pej-jüan-men. Přes den to v nich tolik netepe, ale se setměním stánky ožijí a oblast se promění v noční trh plný chutí. Doma jsou tam muslimové etnika Chuej, kteří do města dorazili díky hedvábné stezce a dnes tvoří jeho nedílnou součást. V celé zemi jich pak žije zhruba deset milionů.

K nejtypičtějším pokrmům Si-anu se řadí nudle biang biang, jež zaujmou nejen chutí, ale také svým příběhem. Znak „biang“ se totiž v čínštině řadí mezi nejkomplikovanější a jeho napsání vyžaduje 58 tahů. Učitelé jej proto dávali za trest opisovat záškolákům. Samotné nudle každopádně vznikají neustálým natahováním těsta, kterým se průběžně jemně bouchá o stůl či jinou plochu, a právě ono plesknutí charakterizuje znak biang. Výsledné těstoviny jsou tenké, ale široké a podávají se s kousky masa, dušenou zeleninou a bramborami. 

Za nejlepší pouliční jídlo Si-anu pak mnozí považují žou-ťia-mo, a na svou porci si tudíž u stánku počkáte i třicet minut. Maso se vaří celé hodiny, aby se doslova rozpadalo, přidává se k němu asi dvacet různých dochucovadel a výsledek se servíruje v čerstvém pečivu s chilli olejem. Můžete však ochutnat také studené nudle liang-pchi, různé druhy kebabu, speciální polévky, kalamáry či třeba ceng kao neboli rýži s datlemi a sušenými švestkami.

Stráž u mrtvého

Žádný z návštěvníků Si-anu a jeho okolí by každopádně neměl odjet, aniž by spatřil slavnou terakotovou armádu, která má pověst jednoho z největších archeologických objevů 20. století, a řada lidí ji dokonce označuje za div světa. Z města k ní pojedete zhruba hodinu a najdete ji v srdci obrovského areálu, posetého obchůdky se suvenýry, restauracemi, kavárnami – a také bezpočtem turistů.

Při pohledu na terakotové vojáky vladaře Čchin Š’-chuang-tiho si možná ani neuvědomíte, že jsou sochy staré přes dva tisíce let. První z nich vznikly zřejmě kolem roku 246 př. n. l., kdy mladičký panovník usedl na trůn. Podle kronik se jeho okázalý příbytek věčnosti připravoval déle než třicet let a vystřídalo se na něm přes 700 tisíc dělníků. Kompletní armáda zahrnovala na osm tisíc vojáků, 130 vozů i 520 koní. Ve vojsku nechyběli generálové, lukostřelci ani pěšáci, nicméně k vidění jsou také figury hudebníků či akrobatů. Navzdory své kráse se armáda ocitla spolu s panovníkem pod zemí, aby strážila jeho klid. Na světlo světa se pak znovu dostala až v roce 1974, kdy na ni náhodou narazila skupina farmářů při kopání studny.

Dnes se vojsko nachází v rozlehlém hangáru a působí nedozírným dojmem. Postavy jsou přitom propracované do nejmenších podrobností, včetně účesů, očí a ozdob na brnění. Sochy spočívají celkem ve třech jámách, z nichž nejslavnější je samozřejmě ta nejrozlehlejší. Třetí, nejmenší, zůstává z větší části prázdná a předpokládá se, že se zaplní až v průběhu dalších archeologických prací. Ani památky v okolí Si-anu tak ještě neřekly poslední slovo a budou nepochybně lákat i budoucí generace.