Chlupatí miláčci slavných: Carovi stačil oříšek, Hitler preferoval vlčáka

Psi už v dávné minulosti hlídali obydlí nebo pomáhali při lovu. Později se od plotů a branek přemístili k postelím a gaučům. Někteří šli ještě dál a své majitele z peřin bezostyšně vytlačili. Kde se zrodila láska ke psům, která překonala hranice mezi člověkem a zvířetem?

Stačí pohlédnout na šlechtické portréty novověku a je jasné, jaké postavení psí miláčkové u dvora měli. Zvláště šlechtičny trávily svůj čas v osamění na letních sídlech, když jejich muže odvolaly povinnosti ke dvoru. Právě pro ně byl psík příjemným společníkem. Šlechtický pes se měl podstatně lépe, než většina poddaných. Ale zajít bychom mohli i dále do minulosti. Už nástěnné rytiny v hrobkách faraonů představují psy téměř jako členy rodiny. Významem i zobrazenou velikostí často převyšovali panovníkovy manželky.

Carský mazlíček

Lásce ke psům zkrátka propadali i ti nejvýše postavení. Například ruský car Alexandr II. (1818–1881) si oblíbil irského setra Milorda. Do dějin vstoupil jako roztomilý černý hafan, ve skutečnosti však prý měl červenou srst s černými špičkami chlupů. Carovi ho daroval jistý polský statkář s tím, že pes není čistokrevný. Alexandrovi to evidentně nevadilo. Milord jej provázel na každém kroku. Poddaní si svého cara bez jeho psa už ani neuměli představit. A také s ním spojovali leckteré úsměvné historky.

Jistý obchodník se jednou natolik nešikovně tlačil přihlížejícím davem, aby byl svému carovi co nejblíže, že přitom Milordovi šlápl na tlapku. Pes si to nenechal líbit a uštědřil mu pořádný kousanec. Obchodník se sesunul v bolestech na zem a car se mu za svého psa velkoryse omlouval. Pokousaný nebožák však opáčil, že se není za co ospravedlňovat. Naopak, otisk psích zubů pro něj bude celoživotní nesmazatelnou památkou na tento výjimečný den, kdy na něj shlédl samotný car.

Zda je tato historka pravdivá, se už nejspíš nedozvíme. Jisté však je, že Milord byl ve své době nejslavnější pes v celém carském Rusku.

Nacistický prominent

Nacistické zákony přistupovaly k lidem hůř, než ke zvířatům. A to doslova. Právě zákon o ochraně zvířat z roku 1933 byl totiž v nacistickém Německu k němým tvářím nejvstřícnější. Dokonce až na výjimky výrazně omezoval pokusy na zvířatech. Že je vykonával na lidech, už je další věc. Zákon byl inovován až v roce 1972 verzí, která se k pokusům na zvířatech stavěla mnohem přístupněji!

Tento německý zákon mnohé vypovídá i o svých tvůrcích. Hodně nacistických pohlavárů k němým tvářím velice tíhlo. Včetně samotného Hitlera. On i jeho partnerka Eva Braunová celé roky chovali několik chlupáčů. A Hitler se s oblibou nechával se svými psy fotografovat. Domníval se, že tím zdůrazní svou lidskou stránku. Obzvláště si oblíbil fenku německého ovčáka Blondi. Tu mu v roce 1941 už jako sedmiletou daroval jeho osobní tajemník Martin Bormann.

Spolu až do konce

Hitler psa miloval a v jeho společnosti se prý dokázal nejlépe odreagovat. Blondi s ním trávila čas až do samého konce. I v bunkru pod říšským kancléřstvím. Dokonce ji nechával spát ve své posteli, což se Evě Braunové vůbec nelíbilo. Předtím, než sám spáchal sebevraždu, dal psa otrávit. Vyzkoušel tak na něm účinnost jedu, který si později sám vzal. V té době měla Blondi dokonce pět štěňat, se kterými si v bunkru hrávaly děti Josepha Goebbelse. Štěňata i děti potkal stejný osud, jako jejich rodiče. Smrt.

TIP: Jak psi rozumí lidské řeči: Vnímají intonaci, ale i obsah sdělení

Za zmínku také stojí, že tento německý ovčák nebyl tak úplně německý. Blondi údajně pocházela z prestižní české chovatelské stanice v Kravařích na Opavsku. Ze stejné stanice vzešel také vlčák, kterého si po válce pořídil prezident Eduard Beneš.

Nejslavnější český pes

Pokud hledáme nejslavnějšího českého psa, stačí vejít do knihkupectví či knihovny. Vždyť kdo by neznal Dášeňku, čili život štěněte. Autor knihy a majitel onoho roztomilého „malého nic“ si se skutečným štěnětem foxteriéra užil své. Kromě toho, že Dášeňka rozkousala, na co přišla, neměla vůbec smysl pro fotografování. Karel Čapek jako vášnivý fotograf se ovšem nedal. Nakonec se mu to přece jen povedlo. Dášeňka je tak patrně držitelkou jednoho světového rekordu. Patrně u žádného jiného slavného psa nemáme tak dokonale popsané štěněčí období, jako u ní.