Cesta k válce: Proč František Ferdinand varoval před von Hötzendorfem?

V první řadě šlo o geopolitický střet zájmů na Balkáně a na Jadranu. Hlavním reprezentantem vídeňských „jestřábů“ byl náčelník generálního štábu rakousko-uherské armády generál Franz Conrad von Hötzendorf. Proti úsilí této mocné kliky ze všech svých sil vystupoval následník trůnu František Ferdinand d´Este, který si dobře uvědomoval, že říše, jejíž osud měl po smrti Františka Josefa I. řídit, není na takové střetnutí připravena. Paradoxně to však byl právě on, kdo Conrada von Hötzendorf přivedl do nejvyšší funkce v habsburské armádě. 

Neblahá volba

František Ferdinand poznal Hötzendorfa v roce 1900 u 1. pěšího pluku v Opavě, kterému Conrad tehdy velel. Rozdíl mezi úrovní pořádku a bojové připravenosti této jednotky a všech ostatních, které dosud viděl, byl markantní. Arcivévodovi mimo jiné imponovalo, jak byl sebevědomý, průbojný a jak dával jasně najevo, že podlézavost je mu naprosto cizí. Okamžitě si uvědomil, že právě v Conradovi von Hötzendorf našel toho nejlepšího pomocníka pro modernizaci rakouských ozbrojených sil. 

Ještě v roce 1908 napsal následník Hötzendorfovi obdivný dopis: „Muži jako Vy, kteří svoji armádu milují duší i tělem a v nejušlechtilejším smyslu slova drží starou rakouskou žlutočernou korouhev, jsou – Bohu budiž žalováno – tak vzácní, že člověk hledí se znepokojením na tu stále se zmenšující gardu těch, na něž se může spolehnout.“

Na druhou stranu si František Ferdinand už tehdy uvědomoval, že von Hötzendorf žene monarchii do války. „Prosím, kroťte jen Conrada,“ napsal v témže roce 1908 šéfovi své vojenské kanceláře. „Měl by se přece toho podněcování války vzdát. Bylo by to velmi lákavé tyhle Srby a Černohorce rozsekat na pekáč, ale co prospívají tyhle laciné vavříny, když se tím dostaneme do všeobecného evropského zmatku (…). Nakonec nás ještě napadne Itálie a Anglie nám začne dělat potíže, a my se můžeme dostat do boje na dvou frontách. To by byl konec písně!“

Trestná expedice

Ještě v roce 1913 František Ferdinand důrazně odmítal myšlenku na preventivní válku proti Itálii a Srbsku: „Conradova idea je šílenstvím. Válka s Ruskem je náš konec. Když nastoupíme proti Srbsku, pak Rusko stojí za ním a my máme válku s Ruskem. Mají se rakouský císař a ruský car vzájemně svrhávat z trůnu a uvolňovat dráhu revoluci?“ Avšak oficiální místa rakousko-uherské politiky využila k rozpoutání války právě atentátu na Františka Ferdinanda d´Este, jenž byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu. Ač je to paradoxní, stal se právě František Ferdinand záminkou k útoku na Srbsko. 

Po jeho smrti tu již nebyl nikdo, kdo by dokázal vzdorovat válkychtivým kruhům, stojícím v čele monarchie. Podle názoru těch, kdož o válku usilovali, bylo nezbytné vyslat proti Srbsku „trestnou expedici“ a s nimi se ztotožnil i císař František Josef I. Přitom bylo zřejmé, že takové vojenské tažení v Evropě nemůže zůstat izolováno. Dokonce i brněnské Lidové noviny 19. července 1914 napsaly: „Jen nejvyšší optimismus může se domnívati, že dnes je v Evropě někde možné branné zakročení, které by se jmenovalo jinak, než válka (…) Tato expedice by se ničím nelišila od války a dala by stejně podnět k evropskému konfliktu.“ 

Smutný konec písně

A přesně to se také stalo. Měsíc po sarajevském atentátu vypovědělo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. O den později vyhlásilo Rusko částečnou a 30. července 1914 úplnou mobilizaci svých vojsk. Dne 1. srpna mobilizovala Francie a ve stejný den prohlásilo Německo, že se cítí být ve válce s Ruskem. Ve dnech 2. a 3. srpna provedla mobilizaci svých vojsk Velká Británie a ve stejný den vyhlásilo Německo válku Francii. Následujícího dne porušilo neutralitu Belgie a německá vojska vstoupila na její půdu… 

Rakousko-Uhersko ohlásilo 6. srpna vypovězení války Rusku a 12. srpna naopak vyhlásily Francie a Velká Británie válku Rakousko-Uhersku. Malá „trestná expedice“ proti neposlušným Srbům, kterou sliboval generál Hötzendorf, se změnila v celoevropský a později světový konflikt.

TIP: Břídilové v akci: Největší omyly Velké války

Velká válka trvala čtyři roky a svět po jejím skončení vypadal úplně jinak. Z mapy světa zmizely tři velké říše – císařské Německo, carské Rusko a Rakousko-Uhersko. Tento obrovský konflikt pro habsburskou monarchii skutečně znamenal „konec písně“, který arcivévoda František Ferdinand d'Este poměrně přesně předpověděl. Ovšem v roce 1914 ještě panoval starý císař František Josef I. a ten spolu s generálním štábem coby náměsíčník volal své národy do zbraně.