Česká stopa u zrodu radioastronomie
8. července 1933 publikoval americký astronom s českými kořeny Karl Jansky svůj objev rádiových vln vycházejících z centra Mléčné dráhy, čímž vlastně založil obor radioastronomie.
Karl Guthe Jansky se narodil 22. října 1905 v Normanu v Oklahomě. Později studoval na University of Wisconsin. Po ukončení studií v roce 1928 začal pracovat v Bellových laboratořích v Holmdelu v New Jersey. Pracoval na řešení problémů krátkovlnné radiotelefonie (vlnová délka 10 - 20 m) pro použití v transatlantické telefonii. V roce 1931 mu byl přidělen úkol nalézt příčinu praskání, které narušovalo příjem těchto telefonních hovorů ze zámoří.
Zneuznaný génuis
Na Holmdelově stanici vybudoval Jansky velký anténní systém pro příjem vln o frekvenci 20,5 MHz (vlnová délka asi 14,5 m). Anténní systém umožňoval natáčení antén a tím byla zajištěna možnost zjistit směr odkud přichází rádiové signály.
Jansky zaznamenal dva známé druhy atmosférické elektrostatiky: praskání z místních bouřek a zvuky ze vzdálených bouřek odražené od ionosféry. Ze svých záznamů Jansky později vybral ještě třetí velmi slabý druh elektrostatiky, který mohl být jen stěží rozeznatelný od vlastního šumu přijímače. Ve sluchátkách zvuk zněl jako stálé praskání.
Nejprve se Jansky domníval, že interference pochází ze Slunce. Po roce pečlivého měření usoudil, že rádiové vlny přichází přibližně každých 23 hodin a 56 minut z jednoho určitého místa na obloze. Na základě domněnky, že radiace přichází z astronomického zdroje, se pokusil určit její původ. Věděl totiž, že doba zemské rotace vůči hvězdám je asi o 4 minuty kratší než vůči Slunci. A to byl základ jeho hypotézy o zdroji pocházejícím mimo naši sluneční soustavu. Směr se shodoval s konstelací souhvězdí Střelce (tj. směrem ke středu Mléčné dráhy). Jansky předpokládal, že rádiové emise jsou nějakým způsobem spjaté s naší galaxií, a že nepochází z hvězd, ale z ionizovaných mezihvězdných plynů.
Zrození radioastronomie
Na základě svého výzkumu přišel Jansky s teorií, že nebeská tělesa mohou emitovat nejen světelné vlny, ale také vlny rádiové. Myšlenky publikované v roce 1933 (New York Times 5. 5. 1933) však nenašly výraznější ohlas. Jansky chtěl později vybudovat další anténní systém, ale Bellovy laboratoře na těchto výzkumech neměli zájem, protože se netýkaly problému rušení rádiových vln určených pro telefonii. Byl proto přesunut na jiné výzkumy. Uznání se Karl Jansky dočkal až na konci 2. světové války.
Janskeho objev znamenal zrození nového druhu astronomie - tzv. radioastronomie. Na jeho počest byla pojmenována jednotka rádiového záření jansky (1 Jy = 10⁻²⁶ W/m⁻²×Hz⁻¹), která byla používána k měření intenzity rádiových signálů přijímaných z objektů ve vesmíru. Karl Guthe Jansky zemřel 14. února 1950 ve věku nedožitých 45 let.