Černý rok na bílém papíře: Jak psala domácí periodika o bitvě u Sadové?

Střetnutí, ve kterém se hrálo o vliv ve středoevropském regionu, nejtvrději dopadlo na české země. Malou sondu přináší pražské Národní listy a brněnská Moravská orlice. Každý deník však k informování čtenářů přistoupil jinak.

Akce na severním bojišti již započala

Zatímco první jmenovaný dodal zprávu o vypuknutí konfliktu a vzápětí rozjel pravidelné rubriky Z bojiště severního a Z bojiště jižního, přístup druhého byl odlišný. V úterý 19. června otiskla Orlice manifest Františka Josefa I. Mým národům, kde císař oznamuje začátek války, avšak tvrdí, že se snaží, aby „národům Mým byl pokoj zachován“. Morava totiž válkou nežila tolik jako Čechy, a tak dne 22. června přineslo místní periodikum krátkou zprávu, že ze severního bojiště „není důležitých zpráv“. Národní listy to ovšem viděly jinak a mluví také o disciplíně nepřátel.

Citově zabarvené reportáže

Zatímco pražský deník vycházel z původních zpráv svých i nahodilých zpravodajů, využíval informace ze zahraničí a dával prostor veřejnosti, Moravská orlice síť dopisovatelů neměla a aktuální události se do redakce dostávaly se zpožděním. Často proto stavěla na zvěstech převzatých z českého i německého tisku. Některým článkům pak chyběla objektivita. Příkladem je oslavná stať na vítězství Rakušanů u Custozy, která nejenže měla vyzdvihnout úspěch a velikost rakouské armády, ale možná také zmírnit nepříznivé výsledky na severní frontě.

Jiným dokladem může být článek Z bojiště severního, jenž zcela nepokrytě zveličuje výsledky střetů ve východních Čechách: „Akce na severním bojišti již započala, (…) zpupný nepřítel poražen úplně na hlavu při prvním setkání s rakouskými vojíny, věc práva a spravedlnosti slaví první vítězství (…)“

Praha na nejhorší musí býti připravena

Úryvek opomíjí fakt, že již před těmito střety byla rakouská armáda poražena a zmiňované bitvy neměly takovou důležitost, jaká jim byla přisuzována. Do jiného světla se také celá událost dostává, srovnáme-li citovanou zprávu s úvodem článku z Národních listů: „Že výsledek všech dosavadních bojů rakouského vojska (…) vypadl nepříznivě pro rakouskou armádu, je známo. A však přes to, že neustálé postupování Prušákův je věc přes příliš patrná a že sám vrchní vůdce ustoupení a odražení císařské armády přiznal, barvily úřední listy pořád ještě vše růžově.“

Počátkem léta byla převaha Prusů stále zřetelnější. Dne 2. července přišly Národní listy s jasným varováním, že „(…) nelze toho arci sobě tajiti, že Praha na nejhorší musí býti připravena, (…) Z druhé strany i to nasvědčuje povážlivosti nynější situace, že politické, policejní a finanční úřady v Praze dostaly rozkaz, aby veškeré důležité spisy a poklady do beden uložily a k odjezdu se uchystaly (…)“

Bitva u Hradce Králové

Nadešel 3. červenec roku 1866. První konkrétnější zprávy o průběhu střetu se objevily v Národních listech 5. července a o dva dny později pak také v Moravské orlici. Zpravodaj pražského deníku o bitvě referoval takto: „Boj musil býti hrozný; z obou stran bylo několik set děl a střelba byla tak strašlivá, že se země otřásala.“

Stále podrobnější informace vyšly v následujících vydáních Listů, Moravská orlice však nezůstala pozadu, když 7. července přišla s patetickou zprávou o výsledku: „Krásná naše armáda severní jest poražena, zpupný Prušák dosáhnul velkého výsledku, o kterém ani zdání míti nemohl (…)“ Volání po míru se v Čechách ozývalo ze všech stran a Morava, ač nedostatečně informovaná, nebyla výjimkou.

Celá naše vlast v moci nepřátelské

Bezpečná Vídeň však měla jiné úmysly. Doufala, že co se nezdařilo v Čechách, bude vybojováno zde. Dne 10. července 1866 uveřejnily Národní listy článek, v jehož prvním odstavci se uvádí, že vzhledem k obsazení všech tří českých pevností (Josefova, Terezína a Hradce Králové) „jest celá naše vlast v moci nepřátelské“.

Postoj Vídně trefně vystihuje následující úryvek článku Pošetilost až do konce z Národních listů: „Planiny dolnorakouské nebyly jevištěm krvavých bojů, vesnice a městečka nejsou spustošeny a vypáleny, (…) krajina kolem Vídně nezapáchá dusným výparem tisíců a tisíců mrtvol, (…) a proto podnes ještě ozývají se z Vídně hlasy laciného hrdinství, že se nemá od boje ustati (…)“

TIP: Krvavý střet u Hradce Králové: Největší bitva naší historie

Konečný mír mezi pokořeným Rakouskem a novým německým hegemonem byl podepsán 19. srpna, ale ještě dalších pět dnů si čtenáři Národních listů museli počkat, než byla tato dlouho očekávaná zpráva potvrzena. Moravská orlice pak oznámila uzavření míru ještě o dva dny později.