Proti proudu času: Kde se vzala kachlová kamna? A jak vznikly první krby?

Plameny zažehnuté při bouřce uměli naši předkové využít už před 1,4 miliony lety. Rozdělat sami oheň ale zvládli až o milion let později. Od té doby bylo ohniště nebo jiný zdroj tepla součástí každého kmene a rodiny.

Hradní luxus

Podlahové topení, které znali Římané, bylo velmi náročné na spotřebu dřeva. Po zániku Západořímské říše (v roce 476) se proto přestalo používat. Evropané se vrátili zpět k otevřeným ohništím, která začali obestavovat kameny. Ohniště zprvu bývala uprostřed místnosti, časem se ale přesunula do rohů a ze tří stran kolem nich vyrostly kamenné stěny. Vznikly tak první krby. Oblíbené byly po celý středověk hlavně na hradech. Venkované měli spíš pícky z hlíny a kamení.

Kachlová nádhera

Už v 10. století se v západní Evropě začala rozvíjet i výroba kachlových kamen, které známe z pozdější doby i z českých zámků. Největší výhodou kachláčů bylo, že i po vyhasnutí ohně dokázaly udržet v místnosti teplo. Navíc bylo po problému s kouřem i otravným popelem a sazemi. Oheň byl prostě zavřený uvnitř. Na panských sídlech se kamna stavěla tak, aby se do nich přikládalo z chodby a honorace nebyla rušena. Do 18. století se jednoduchá kachlová kamna rozšířila i na venkov. 

Horké krabice

Revoluci ve vytápění přinesly až radiátory. Ten první si nechal patentovat pruský obchodník Franz Karlovič San Galli v roce 1857. Radiátorům se zprvu říkalo horké krabice a staly se velmi populárními, protože dokázaly skvěle vytopit celé místnosti. Radiátory byly nejprve naplněné horkou parou, která se do nich přiváděla trubkami z jednoho velkého kotle. Páru později nahradila horká voda. Díky radiátorům tak vznikl systém ústředního topení používaný dodnes.