Bratrovražedný boj: Rozklad husitských idejí rozdělil hnutí i Prahu

Když se sirotci a táboři v dubnu 1434 dozvěděli, že středové Staré Město pražské přechází k pravicové koalici, chápali to jako jednoznačnou zradu. Rozhodli se okamžitě zareagovat odvetným opatřením: blokádou. Použili k tomu svých spojenců na Novém Městě a ze dvou stran zablokovali staroměstským brány




Ze zbylých dvou stran obklopuje Staré Město řeka Vltava, přičemž jediný přechod, Kamenný most (dnes Karlův), byl vážně poničen velkou povodní roku 1432. Nové Město pražské bylo součástí sirotčího svazu, proto novoměstská rada poslušně vpustila do svých bran důležité sirotčí i táborské hejtmany, kteří blokádu řídili. Koncem dubna se tam také objevil po několikaměsíční nečinnosti Prokop Holý, který se přes své spory s táborským vedením postavil jednoznačně na stranu levice a odsoudil utrakvistické šlechtice i staroměstské jako zrádce husitských ideálů.

Tajný přechod vojska

Staré Město tedy hladovělo podobně jako Plzeň, ale ne dlouho. Již 5. května večer, tedy v ten samý den, kdy se Přibík z Klenové probíjel do obklíčené Plzně, jednali na Pražském hradě hlavní zástupci koalice se staroměstskými konšely, jak se probít ze zablokované situace. K dispozici měli vojsko od rybníka Kačína, které se o den dříve v maximálně možném režimu utajení přesunulo pod vedením zemského správce Aleše Vřešťovského na Malou Stranu a Hradčany, zatímco všichni očekávali, že potáhne na Plzeň. 

Táboři ani sirotci o blízkosti vojsk zatím neměli tušení, takže když o den později vpustili na Nové Město staroměstskou delegaci, která vyzvala novoměstské konšely, aby se vzdali svých dosavadních spojenců sirotků a přešli na stranu mírové koalice, museli zástupci Nového Města jednoznačně odmítnout. Zatím byli na svých patronech ze sirotčího svazu závislí. V té chvíli vyhlásilo Staré Město Novému Městu válku a vpustilo do svých hradeb vojsko z Malé Strany. Vojáci opatrně přešli přes poničené zbytky Kamenného mostu, možná použili také nějaké čluny, ale velmi rychle obsadili hradby mezi Starým a Novým Městem. Začala přestřelka.

Mnoho krve nevyteklo

Střílelo se několik hodin. Zásadním strategickým bodem na Novém Městě byla věžička se zvonicí kostela Panny Marie Sněžné, odkud mohli nejen zruční střelci dostřelit až za hradby na Staré Město, ale hlavně získávali přehled o celé situaci pohybu vojsk, takže mohli podávat zprávy dolů velitelům. Jenže staroměstští střelci byli na správné vnitřní straně hradeb a měli dobrou mušku. Již brzy se jim podařilo sestřelit zvon ze strategické zvonice a tím i spolehlivě zlikvidovat nepočetnou osádku. Přišel čas ukončit ostřelování a vyhrnout se z městských bran

Konšelé Starého Města, kteří do jisté míry stále soucítili se svými nedávnými spojenci, měli obavu z krvavé pouliční řeže, ale ta se naštěstí nenaplnila. Již dříve během přestřelky ujel z Nového Města Prokop Holý v doprovodu všech důležitých táborských i sirotčích hejtmanů, takže bojující měšťany už neměl kdo povzbuzovat. Zřejmě se nebránili moc srdnatě, protože za celý den zahynulo v boji asi 14 až 20 lidí, do čehož se započítává i posádka ztracené strategické zvonice. I obyvatelé Nového Města byli už dlouho válkou unavení a na jejich sirotčích spojencích jim v hloubi srdce pravděpodobně moc nezáleželo. Proto kladli chabý, spíše formální odpor, aby se neřeklo.

Tak bylo Nové Město snadno zdoláno a připojilo se ke koalici. Jen původní prosirotčí konšelé na novoměstské radnici byli nahrazeni novými prokoaličními, ale to běžní obyvatelé asi ani moc nevnímali. Jen 5 000 kop stříbrných grošů nalezených v novoměstském domě Jana Čapka ze Sán svědčilo o tom, v jakém spěchu město opouštěli levicoví hejtmané se svými věrnými.

Nové vojsko z Tábora

Prokop Holý zatím spěchal na jih do Tábora, kde hodlal shromáždit nové síly. Táborským hejtmanům k Plzni poslal vzkaz, že mají zrušit obléhání a přesunout se za ním na druhý břeh Vltavy. Měl oprávněné obavy, že koalice nyní může zkoncentrovat všechny své síly a vrhnout je proti obléhajícím vojskům. Proto nechtěl, aby je protivníci zastihli nepřipravené.

TIP: Mýty o husitech: Jaká pověst provázela „boží bojovníky“?

Skutečně se mu podařilo sebrat na Táboře během tří dnů dva až tři tisíce bojovníků věrných svazům, přestože mnohá města a mnozí šlechtici, kteří se dříve k táborským hlásili, nyní přizpůsobivě změnili strany a přešli ke koalici. S posbíraným vojskem se Prokop přesunul k Miličínu, kde kolem 15. května spojil síly s polním vojskem, které opustilo Plzeň. Sirotci mezitím podobně koncentrovali své věrné ve svých državách ve východních Čechách pod vedením Jana Čapka ze Sán. Všichni se chystali k poslednímu boji.

  • Zdroj textu

    Kauzy (extra Historie)

  • Zdroj fotografií

    Wikipedie


Další články v sekci