Bizarní profesor Giovanni Aldini: Pomocí elektřiny oživil mrtvolu
Říká se, že věda je nástrojem pokroku. Mezi váženými učenci se ale zákonitě objevily i postavy, které se seriózním výzkumem neměly vůbec nic společného. Právě k takovým vědcům patří v historii elektřiny a magnetismu italský fyzik Giovanni Aldini
Jméno Giovanniho Aldiniho (1762–1834) najdeme v odborné literatuře o minulosti elektrotechniky a medicíny jen výjimečně, spíše na ně narazíme v dílech o kuriozitách v historii lidské společnosti a samozřejmě v souvislosti s Frankensteinem. K vytvoření této slavné literární postavy totiž inspiroval Mary Shelleyovou patrně právě Aldini.
Galvani a jeho žáby
V devadesátých letech 18. století vyvolal italský lékař a univerzitní profesor Luigi Galvani (1737–1798) velký zájem o animální (živočišnou) elektřinu v organismu svými všeobecně známými pokusy se žabími preparáty. Zjistil, že svaly mrtvých žab se po zásahu statické elektřiny stahují, a to i poté, když se jich jen dotýkal bimetalickým obloukem. Tomuto záhadnému jevu věnoval jedenáct let obsáhlých výzkumů s cílem odhalit jeho podstatu. „Galvanismus“ a bioelektrické jevy byly na světě a staly se hitem, který zaměstnával celé generace přírodovědců.
Galvaniho experimenty v různých úpravách opakovali a hledali nové oblasti zkoumání tohoto jevu. Mezi experimentátory s animální elektřinou patřili také lékaři. Stejně jako doktor Galvani považovali svaly za zdroj elektřiny.
Vedle různých oživovacích pokusů na zvířatech přitahovaly zvláštní pozornost také pokusy na člověku. V této fázi šlo zejména o lidské mrtvoly. Ačkoliv se těmito pokusy zabývali patologové v řadě zemí, po celé Evropě proslul Ital Giovanni Aldini zvaný „elektrikář“. Byl to vážený profesor fyziky a lučby (chemie) na prestižní boloňské univerzitě a autor několika vědeckých spisů, z nichž nejdůležitější je Memoria intorno all´electricita animale. Pocházel z rozvětvené rodiny předních italských učenců z Bologne, byl Galvaniho synovcem a zaníceným zastáncem a neúnavným až chorobným propagátorem jeho myšlenek.
Šílené spektákly italského elektrikáře
Popularizaci Galvaniho výzkumu a vlastních experimentů však Aldini silně přehnal, když své bizarní pokusy předváděl před širokým publikem po celé Evropě doslova jako divadelní představení. Veřejné pokusy také zaznamenal, například o experimentu na těle popraveného v roce 1802 napsal: „Jeden pól byl zaveden do úst, druhý do ucha. Oční bulvy a svaly vykázaly záchvěvy a oči se otevřely.“ Byl schopen vyvolat klapání čelistí či skřípění zubů useknutých hlav, koulení očí v důlcích a podobné projevy.
Nejhrůznější veřejnou podívanou připravil publiku v Londýně v roce 1803 v prostorách královské chirurgické akademie, kdy „oživil“ mrtvolu právě popraveného dvojnásobného vraha George Forstera. Do jeho konečníku pustil proud, takže mrtvý muž začal vypouštět plyny a všelijak kopal a škubal nohama. Zaměřil se také na zločincův obličej a nebožtík dokonce otevřel levé oko.
TIP: Pitvy, vědci a šarlatáni: Jak vypadaly počátky lékařství v rudolfinské Praze?
Lidé, kteří šílenému spektáklu přihlíželi, byli přesvědčeni, že zločinec ožil, takže musel být „popraven“ znovu. Jeden z diváků údajně hrůzou zkolaboval a zemřel. Jak sám Aldini prohlásil, základní motivací jeho experimentů a prvořadým cílem jeho bádání byla snaha nalézt způsob, jak „vyvolat zpět potlačení života“. Po všech těchto výstředních aktivitách, mu byl několik let před smrtí v roce 1834 v Miláně udělen rakouským císařem Františkem I. rytířský řád a titul tajného rady za zásluhy o rozvoj přírodních věd.
