Bitva u Azincourtu: Střet, který rozhodl nekonečnou válku mezi Anglií a Francií
Zatímco se v Kostnici se v roce 1415 usilovně jednalo o náboženských otázkách, na severu Francie se schylovalo k jednomu z nejdůležitějších střetnutí stoleté války, které předznamenalo soumrak středověkého rytířstva
Na sv. Kryšpína dne 25. října 1415 změřila francouzská armáda své síly s Angličany v jedné z nejslavnějších bitev středověku, v bitvě u Azincourtu. Anglický král Jindřich V. zde na hlavu porazil několikrát početnější vojsko francouzského krále Karla VI., které bylo vedeno konstáblem Karlem z Albretu a dalšími francouzskými velmoži z armagnacké strany.
Lev proti lilii
Vítězství anglické strany bylo o to velkolepější, že anglické vojsko, přímo vedené králem Jindřichem V., čítalo pouhých šest tisíc mužů, z toho však bylo pět tisíc lučištníků, navíc hladových a unavených. Sebevědomí Francouzů se opíralo o dvacet pět tisíc vojáků, včetně tehdejšího výkvětu francouzského rytířstva. Ale Francouzi opět podcenili moc, kterou nad středověkými bojišti vládl anglický dlouhý luk.
Bitva se odehrála mezi vesnicemi Azincourt a Tramecourt, v prostoru sevřeném dvěma pruhy lesa. Král Jindřich využil vhodného terénu. Na bocích kryl anglickou formaci les, před ní se prostíralo rozbahněné oraniště, které museli Francouzi překonat. V kombinaci s ničivou silou vystřelovaných šípů, disciplínou a zkušenostmi anglických vojáků a odvážným vedením krále se stala početní převaha osudovou nevýhodou.
Na anglické straně padlo třináct rytířů (mezi nimi králův bratranec vévoda z Yorku) a několik set pěších. Z Francouzů padlo přes pět tisíc rytířů včetně konetábla, tři vévodové, pět hrabat a devadesát baronů. Kolem tisíce jich padlo do zajetí, mezi nimi Karel, vévoda z Orléansu a Jan Le Maingre, maršál Francie.
TIP: Podvodníci a lžikrálové na trůně: Falešná Johanka z Arku
Anglický král Jindřich získal vítězstvím dostatečný prostor k přípravě dalšího tažení mnohem většího rozsahu, jež započalo roku 1417. O dva roky později získal Jindřich obléháním město Rouen, čímž Angličané ztvrdili svou vládu nad Normandií. V září 1419 stál Jindřich před Paříží a po půl ročním vyjednávání, 21. května 1420, dosáhl smlouvou z Troyes toho, že po smrti francouzského krále Karla VI. Šíleného se stane jeho nástupcem anglický král a jeho potomci. Z nástupnictví tak byl vyloučen dauphin Karel z Valois. Ke stvrzení nároku anglického krále na anglický trůn si vzal Jindřich V. za ženu Kateřinu z Valois, Karlovu dceru.
