Bezvýsledné pátrání: Co (ne)přineslo vyšetřování smrti Jana Masaryka?
Vyšetřování okolností smrti ministra zahraničí Jana Masaryka bezprostředně po události se stalo terčem pozdější kritiky, protože údajně ignorovalo některé důkazy a příliš rychle došlo k závěru, že se jednalo o sebevraždu bez cizího přičinění. Odpovědná místa navíc zametla záležitost pod koberec.
Bylo krátce po půl osmé ráno 10. března 1948, když na místo neštěstí dorazil tým z pražské Kriminální ústředny. Na zásah ministra Noska a vysokého činitele StB Jana Hory však policejní lékař ukončil ohledávání těla předčasně. Stanovil, že smrt nastala zhruba před čtyřmi až pěti hodinami, v protokolu ale musel údaj opravit a přepsat na dvě až tři hodiny. Následně poslal Hora pryč kriminalisty s tím, že vyšetřování přebírá StB.
Podezřelé nálezy
Kromě možných otisků vrahů či osob, které se zde mohly pohybovat v osudnou noc, se v ministrově bytě nacházela celá řada předmětů budících pochybnosti. Popelník přetékal nedopalky cigaret nejen amerických, které kouřil Masaryk, ale i sovětských. Komu patřily?
Na různých místech se povalovalo několik ampulek. Mělo se za to, že jde o utišující léky, podávané při nespavosti, jíž Masaryk trpěl. Jenže se objevilo i podezření na Pentotal, poměrně novou látku, kterou v zámoří jednak užívali jako narkózu, ale zároveň se hodila tajným službám u výslechů, jelikož otupovala mysl a činila zpovídaného povolnějším. Výhoda Pentotalu spočívala v tom, že měl rychlý účinek, byl šetrný k játrům, ledvinám a srdci, ale především se nedal zjistit při pitvě, protože se rychle rozkládá a vylučuje.
Tím výčet podivných nálezů nekončí. Byt se nacházel ve viditelném nepořádku, přítomné zaujaly především střepy a polštáře na podlaze v koupelně. V pyžamu, jež měl mrtvý na sobě v okamžik smrti, se našel vzorek stolice. Potřísněn zůstal i okenní rám. Ničemu z toho však vyšetřovatelé nevěnovali zvláštní pozornost. Nedůvěřivá veřejnost nedostala v roce 1948 jiné vysvětlení, než že Masaryk spáchal sebevraždu.
Ministerstvo vnitra a státní bezpečnost si později uvědomily, že mohou ministrovy smrti lépe propagandisticky využít a zároveň ukojit touhu občanů po podrobnějších informacích. V říjnu 1951 uveřejnila StB analýzu, v níž spekulovala o možném zapojení tajných služeb, americké CIC a britské SIS, které mohly Masaryka otrávit jako mstu za to, že podpořil poúnorovou vládu. Paskvil se sice StB příliš nevydařil, ale ruch kolem Masarykovy smrti na čas utichl. Až během Pražského jara roku 1968 se rozeběhlo druhé vyšetřování, které ovšem přerušila okupace Československa. Vyšetřovatelé se tehdy spokojili s dvojím výkladem – sebevražda skokem či nešťastný pád.
Ve svobodných dobách
K dalšímu vyšetřování došlo teprve po sametové revoluci. Z pověření generální prokuratury byl k 11. březnu 1993 případ přidělen Úřadu vyšetřování a dokumentace zločinů StB. Mezi desítkami podnětů různé výpovědní hodnoty se objevilo zajímavé svědectví Rusa Leonida Paršina, podle něhož působila v poválečném Československu jeho matka Jelizaveta Alexandrovna Paršina coby agent-nelegál sovětské tajné služby. Synovi prý vyprávěla, že ministr Masaryk byl zavražděn sovětským komandem přímo na Stalinův rozkaz.
Vyšetřovatelé se proto pokusili o nemožné – získat potřebné materiály z moskevských archivů –, avšak neúspěšně. Po letech přešlapování na místě úřad 27. listopadu 1996 kauzu znovu odložil. Hlavní vyšetřovatel Jan Havel se přikláněl k verzi, že se Masaryk pokusil před nezvanými hosty kvapně uprchnout z bytu oknem v koupelně. Při tom buď podklouzl, nebo ztratil rovnováhu a spadl z téměř čtrnáctimetrové výšky na dlažbu.
V pořadí čtvrté vyšetřování pak bylo zahájeno v únoru 2001. Česká strana stále naléhala na ruské úřady, aby zpřístupnily konkrétní archivní dokumenty a požádala je navíc o výslech Jelizavety Paršiny. Po dlouhých průtazích přišla z Ruska zamítavá odpověď. Paršina mezitím zemřela.
TIP: Rozhovor o okolnostech Masarykovy smrti: Sebevražda, náhoda, nebo úkladná vražda?
Vůbec poprvé požádali kriminalisté o znalecký posudek také odborníka z oblasti forenzní biomechaniky. Světově uznávaný vědec profesor Jiří Straus se dlouhá léta zajímal o lidskou chůzi a pády z výšky. Na základě podrobných měření nabyl přesvědčení, že ministr Masaryk v plném vědomí očekával, že jej někdo z okna vyhodí. K pádu tedy přispěla vnější fyzická síla minimálně jedné osoby. Vedle toho Straus jednoznačně vyloučil tři často zmiňované scénáře – aktivní skok, pasivní pád i nekoordinovaný pád bezvládného těla. Straus se navíc domníval, že po pádu či skoku bez cizí „pomoci“ by tělo dopadlo mnohem blíže stěny.
Také tentokrát byli vyšetřovatelé nuceni případ odložit, ale přece jen s významným posunem. Závěrečná zpráva totiž tvrdí, že Masaryk byl „zavražděn nezjištěnými pachateli“.
