Bestie v kožichu: Jaké je pozadí příběhu o Červené Karkulce?

Příběh o červené Karkulce se v Evropě vypráví od 14. století a má obrovské množství variací. Slavný francouzský pohádkář Charles Perrault svou verzi vydal roku 1697 v knize Pohádky matky Husy. Bratři Grimmové vycházeli ze dvou různých německých variant a svoji Karkulku vydali v roce 1812 ve sbírce Dětské a domácí pohádky. O čtyřicet pět let později ji trochu „zjemnili“. Charles Perrault totiž nechá hlavní hrdinku bez skrupulí zemřít. I s babičkou, samozřejmě. 
V dnešních pohádkových knížkách je Karkulka malá roztomilá holčička. Pokud se na ni však podíváme očima předních psychoanalytiků jako byl Erich Fromm nebo Bruno Bettelheim, vidíme něco trochu jiného.

První menstruace

Tak předně – Karkulce mohlo být něco kolem dvanácti až třinácti let. Byla tedy v pubertě. Rudá pokrývka hlavy zvaná karkule do pohádkového vyprávění vstupuje až s Charlesem Perraultem. O tom, že barva symbolizuje něco důležitého, není sporu. Byla to snad první menstruace? Pach krve by vlka přitáhl už z dálky. Fyzický přerod dívenky v ženu zas přitahuje početnou skupinku nejrůznějších maniaků a úchylů.

A přesně o tom Perrault píše: „Zde vidíte, co je potkává, děti a zvláště krásky, ty milé dívky hodné lásky, když smí je oslovit každý ohava. A že nic zvláštního to není, že slouží vlku k najedení.“ A hned dodává, že takový vlk může vypadat jako milý a galantní mladík, který se za dívenkou žene až do ložnice. Agresor z pohádky je ale o několik tříd hrubší. Chlupatý, zarostlý, s divokým výrazem ve tváři. Vlk, vlkodlak nebo přeneseně lidská bestie. Příběh v líčení zloducha nijak zvlášť nepřehání. Pohádky a povídačky měly být hlavně výstrahou ostatním. A zvlášť těm naivním a nezkušeným dívenkám, které by co nejrychleji chtěly proniknout do světa dospělých.

Slabé kusy

Některým badatelům také červená čepička symbolizuje panenskou blánu. Jiní si dívčinu nevinnost spojují s košíčkem, který musí pronést neporušený přes les. 
Zmocnit se panny, která poprvé menstruuje? Taková kombinace je sama o sobě dost zvrácená. Bestie ale do svých plánů – nebo řekněme erotických fantazií – zahrne i babičku. A zmocní se jí první. Jedno mají oběti společné – jsou slabé a nemohou se bránit. Takže máme co dělat s deviantem a sadistou.

U Perraulta vlk obelstí Karkulku, doběhne do domečku, sežere babičku a poté i dívenku. Konec. Žádný myslivec nepřijde, vlk vyhrál, protože je silnější, lstivější a naslouchá pouze svým zvráceným pudům. Takové věci se stávají. I když Karkulka neudělala nic špatného, zaplatila životem. Temné lesní houštiny skrývají pasti a ona prostě neprošla zkouškou. V pohádce se kromě zachránce a lstivého zloducha nevyskytují žádní muži – ať už tatínek nebo dědeček. Podle některých výkladů za to může nenávistný vztah Karkulčiny matky k mužům. I proto děvče naletí prvnímu „svůdci“, kterého potká.

Umírněnost

Bratři Grimmové zaznamenali o dost optimističtější variantu. Tu, kterou si vyprávíme dodnes. Myslivec vlka rozpárá a babička s Karkulkou vyskočí ven živé. Obludě potom zašijí do břicha kameny, načež ona zdechne. U Grimmů se z Karkulky a babičky stávají dokonce zkušené bojovnice s vlky. V pokračování pohádky totiž osloví Karkulku další vlk. Jenže holčička už ví, jak na to: peláší přímo k babičce a spolu se v domečku zamknou. Vlk tedy vyleze na střechu. Doufá, že na dívku skočí, až se bude vracet domů. Lstivá babička ale nalije do necek před domem mastnou vodu z jitrnic. Vlk zkusí na pochoutku dosáhnout ze svého úkrytu. Samozřejmě spadne a v neckách se utopí! To, že bestie s kameny v břiše zmírá vlastní vinou na dně studny, se objevuje i v pozdějších verzích. Kladní hrdinové si prostě nemohou ušpinit ruce nějakou vraždou. 

Vraťme se ale k myslivci. S ním přichází do příběhu druhá mužská postava – tahle je ale ztělesněné dobro. Boj s nástrahami černého lesa má dokonce v popisu práce. Jen je dokonale asexuální, na rozdíl od vlka. Je to spíš policista pochůzkář než princ na bílém koni, který by naivní třináctku zvědavou na svět dospělosti oblouznil. Jenže na to stejně ještě nepřišel čas. Pohádka totiž důrazně odmítá předčasné sexuální zážitky. A to i ty dobrovolné. Karkulka je na podobné zážitky zatím příliš nezralá.

TIP: Pohádky plné krutosti: Předlohou pro Modrovouse byl sadistický masový vrah

Feministky sedmdesátých let 20. století pohádkami pohrdaly za sexistický popis světa, ve kterém vládnou muži nad ženami. Britská spisovatelka Angela Carterová v knize Krvavá komnata proto některé z pohádek přepsala v duchu feministických názorů. Karkulka nemá z mužů strach – naopak s nimi umí bojovat. Ví, že jí jde o život, ale vlka se nebojí. Nakonec s ním dokonce skončí v posteli. Jenže je mazaná a přinutí ho, aby skákal, jak ona píská! Převrácené role jsou nepochopitelné jen částečně. Právě takhle by to totiž mělo s Karkulkou nakonec dopadnout. Tedy, pokud si počká tři čtyři roky…