Bestie Hojer: Sadistický kanibal a brutální vrah nejméně pěti žen
Před 38 lety byl v pankrácké věznici popraven Ladislav Hojer. Soudem uznaný vrah pěti žen svou nejbrutálnější vraždu spáchal v noci na sobotu 31. ledna 1981 v Brně.
Kdo věří v převtělování, mohl by spekulovat, jestli se náhodou duše popraveného vraha Václava Mrázka po čtvrt roce nedostala do těla Ladislava Hojera. Ten se narodil 15. března 1958, pouhé tři měsíce po Mrázkově popravě, a se sadistickým zločincem měl mnoho společného. Hojerovi padlo za oběť pět žen na různých místech tehdejšího Československa. Kriminalisté jsou dodnes přesvědčení, že skutečný seznam zavražděných má sedm jmen. Dvě vraždy se však Hojerovi nikdy prokázat nepodařilo.
Na vyučeného sklenáře s podprůměrným IQ 88 přišla policie poté, co se o jedné vraždě Hojer rozvykládal v hospodě. Mluvil o mordu jednapadesátileté ženy, jejíž nahé tělo s roztaženýma nohama našli lidé v říjnu 1981 nedaleko můstku přes Motolský potok. Vyšetřování mohli kriminalisté brzy uzavřít, protože se Hojer bez vytáček k činu přiznal. Spis s jeho příjmením na hřbetě se však začal plnit dalšími hrůznými činy. Hojer se totiž doznával k vraždám postupně. Cítil náklonnost k Jiřímu Markovičovi, šéfovi pražské mordparty, jemuž své bestiální činy podrobně popsal.
Sadistický kanibal
Nejbrutálnější vraždu spáchal v noci na sobotu 31. ledna 1981 v Brně. Tehdy přijel Hojer do města a dlouho bezcílně bloumal ulicemi. Teprve tři hodiny po půlnoci potkal osmnáctiletou Ivanu M., která se vracela ze svého prvního plesu. Sledoval ji od chvíle, kdy vystoupila z noční tramvaje. V temném parčíku ji doběhl a pokusil se ji znásilnit. Podařilo se mu to jen částečně, neboť dívka se urputně bránila. To však Hojerovi nestačilo. Sexuálně nevybitý útočník ženu uškrtil.
V místech, kde dívce zbývalo ke vchodovým dveřím domu v Jílové ulici sotva dvacet metrů, pak mrtvému tělu zasadil přes čtyřicet ran nožem. Znovu ji znásilnil a poté jí odřezal obě prsa a vyřízl genitálie. Orgány vložil do igelitové tašky, kterou u sebe nosil na nákupy, a odešel na nádraží, kde počkal na vlak a odjel do Prahy. „Týden jsem se pak ukájel na odříznutých orgánech. Potom jsem kusy těla uvařil ve slané vodě a část jsem jich snědl. Protože se to, hlavně kůže, nedalo jíst, zbytek jsem vyhodil. Stejně tak i hrnec,“ popsal Hojer kanibalský čin, který svou brutalitou překvapil i otrlé kriminalisty.
Znalci o něm řekli, že jde o primitivního psychopata, amorální, asociální osobnost se schizoidními rysy a agresivními tendencemi. K obětem necítil žádný cit a při soudním líčení ani jednou neprojevil lítost. Nejen proto ho za pět vražd a osmnáct znásilnění poslal soud na šibenici. Smrti se Hojer bál, vzpouzel se. Při nasazování oprátky zlomil katovu pomocníkovi prst. Odpor byl však zbytečný, 7. prosince 1986 se pod ním otevřelo propadliště a provaz šibenice mu pod tíhou těla zlomil vaz.
Poslední popravení
O Ladislavu Hojerovi se traduje, že byl posledním popraveným vězněm v Československu. Není to ale pravda. Úplně posledním byl čtyřnásobný vrah Štefan Svitek. Popravili ho 8. června 1989 v Bratislavě za to, že dva roky předtím vyvraždil celou svou rodinu – těhotnou manželku a své dvě dcery. Po návratu z hospody je zabil sekerou, následně rozčtvrtil a vyjmul z jejich těl vnitřnosti.
Posledním popravený v rámci českých zemí byl Vladimír Lulek. Tento recidivista dva dny před Štědrým dnem v roce 1986 opilý ubodal v Předměřicích nad Labem na Královéhradecku svou manželku a čtyři děti. Těžce zranil sousedku, která mu chtěla v činu zabránit. Byl oběšen 2. února 1989 na Pankráci.
