Vídeňská budova Secession: Bašta umělců zvaná „hlávka zelí“
Když se z vídeňského Karlsplatzu vydáte směrem k Friedrichstrasse, určitě neminete zářící budovu zvanou Secession. Výrazná budova má za sebou pohnutou historii - prošla mnoha přestavbami, sloužila jako výstavní síň a na konci 2. světové války byla téměř celá zničena
Na protest proti stále převládajícímu historismu opustila v roce 1897 část mladých umělců Akademii výtvarných umění a začali tvořit nově, moderně. Jako znalci latiny použili pro svůj nový směr slovo secession, znamenající odchod či odtržení. A název tohoto nádherného uměleckého směru byl na světě.
Pro pořádání výstav moderního umění se sdružení rozhodlo vybudovat vlastní stánek. Wiener Secessionsgebäude, nebo zkráceně Secession, byla z velké části financována z prostředků poskytnutých členy, pozemek poskytlo město Vídeň zdarma. Dokončena byla Secession v roce 1898.
Hlávka zelí z Naschmarktu
Autorem pavilonu je opavský rodák Joseph Maria Olbrich. Vídeňané originální stavbě přezdívají „hlávka zelí z Naschmarktu“ kvůli kupoli ze zlatých lístků. Jednu dobu se mu také říkalo „citronová hora“.
Budova prošla několika úpravami a renovacemi. Vstupní hala byla například poprvé změněna již v roce 1901. Od roku 1908 je nad vstupem zlatý nápis „Der Zeit ihre Kunst. Der Kunst ihre Freiheit“ (Době její umění. Umění jeho svobodu), jehož autorem je židovský spisovatel a novinář Lajos Hevesi.
Na konci války byla budova významným způsobem poškozena během spojeneckých náletů na Vídeň. Ustupující německá armáda ji v roce 1945 navíc ještě zapálila.
TIP: Chcete ochutnat speciality? Naschmarkt zásobuje Vídeňany už od 16. století
Při rekonstrukci v roce 1963 byl obnoven její původní vzhled a nad vstupní halou bylo vybudováno druhé patro. Poslední velká rekonstrukce budovy proběhla v letech 1984–85, pod vedením architekta Adolfa Krischanitze, kdy získala Secession svou současnou podobu.
Nemravnosti v secesním pavilonu
V roce 2010 Vídeňany pohoršil výtvarník Christopher Büchel, který přemístil vídeňský klub Element6 do suterénu této světoznámé stavby. Během dvou měsíců tak v pavilonu v noci probíhaly nespoutané večírky, což řadu občanů pohoršovalo. A taky se není čemu divit – výtvarník chtěl údajně tímto počinem rozpoutat diskuzi a vyvolat paralelu k debatě, kterou spustil svým dřívějším dílem Beethovenův vlys Gustav Klimt.
