Bašta katolíků: Jihlava se dokázala zarputile bránit husitským vojskům
Na konci 12. století stávala na česko-moravském pomezí při takzvané haberské stezce malá osada. Ta se později rozrostla a vzniklo jedno z nejstarších měst na našem území – Jihlava.
První zmínka o Jihlavě pochází z roku 1233. Zhruba v této době byla v okolí sídla objevena ložiska bílého kovu a vidina možného výdělku sem přilákala řadu lidí. Pro město tak díky stříbru začal skutečný zlatý věk.
Kopej, dokud můžeš
Radost však netrvala dlouho. Koncem 14. století už byly nejbohatší žíly vytěženy a část štol zničena a zaplavena podzemní vodou. Význam horního města začal klesat a během husitských válek upadl docela.
V této době se sídlo přidalo na stranu katolíků a jejich zájmy hájilo opravdu statečně. V roce 1422 se Jihlava stala svědkem ústupu armády Zikmunda Lucemburského, která prchala po prohrané bitvě u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu. Přímé ohrožení kališníky však přišlo až v letech 1423, 1425 a 1427. Jihlava vždy odolala.
V roce 1436 byla na zdejším náměstí vyhlášena přelomová basilejská kompaktáta, jejichž nejdůležitějším bodem se stalo přiznání nároku českých husitů na přijímání „podobojí způsobou“. Tento mimořádný dokument zůstal mezi základními právními listinami českého státu do doby Jiřího z Poděbrad, kdy jej papež Pius II. v roce 1462 odmítl potvrdit. Husitskému králi ovšem neudělala radost ani samotná Jihlava. Ta totiž setrvala na svých katolických pozicích a bylo nutné dobýt ji silou. Celé obléhání se však protáhlo na dlouhé čtyři měsíce.
Dobytí bez boje
Složité období si vybralo svou daň na stavu města. Oživení nastalo na přelomu 15. a 16. století, kdy došlo k rekonstrukci poničených domů a ve městě vyrostla řada úchvatných renesančních staveb. Pak ale přišla další rána. V březnu 1645 se sídla zmocnili Švédové. Jihlava byla odhodlaná bránit se, ale Seveřané využili toho, že někdo opomněl zvednout padací most u Špitálské brány. Dobyvatelé tak vstoupili dovnitř bez jediného výstřelu. Místní byli odzbrojeni a veškerá válečná technika zabavena.
Po krátkém zabydlení a seznámení s obranným systémem nepřátelé zbořili všechna předměstí a vypálili okolní vesnice. Uvnitř byl nastolen tvrdý vojenský režim. Chléb a voda se daly sehnat jen na příděl a začaly se množit noční loupeže. Postupně se ovšem horšila i situace Švédů. Jejich vojska byla vytlačována z Čech a Moravy a zůstaly pouze posádky v pevnostech. Jihlava se musela udržet stůj co stůj. To se však Seveřanům nepodařilo a 8. prosince 1647 město, značně zruinované a zpustošené, vydali císařským. Po jejich odchodu zde žila pouze osmina dřívějších obyvatel a stálo jen 207 domů z původních 401.
Rozkvět díky řemeslu
Na přelomu 18. a 19. století začal další rozkvět a Jihlava se stala druhým největším producentem sukna v tehdejší monarchii. Postarala se o to především císařovna Marie Terezie, která sem pozvala nizozemské řemeslníky. Díky jejich zkušenostem došlo ke zdokonalení výroby a soukenictvím se zanedlouho živily tisíce lidí ve městě a okolí. Prosperovala i další řemesla, především sladovnictví, kloboučnictví nebo cínařství. Navíc bylo vybudováno nové silniční spojení mezi Prahou a Vídní, které procházelo městem, díky čemuž došlo k výraznému rozšíření a zrychlení obchodu.
Změnil se i celkový vzhled sídla. Městské brány s úzkými průjezdy byly zbourány a Jihlava se vymanila ze sevření hradeb. Náměstí získalo noční osvětlení a vyrostla nová radnice. Dnes lze v historickém centru, které je od roku 1982 městskou památkovou rezervací, najít jedinečné spojení gotické, renesanční a barokní architektury.
Jihlavské katakomby
Jednou z nejvýznamnějších jihlavských památek je tamní podzemí. Jeho celková rozloha zabírá 50 000 metrů čtverečních a délka dosahuje přibližně 25 kilometrů. Z pohledu statistik tak jde o druhý největší labyrint svého druhu u nás (první místo drží Znojmo). Do prostor je možné sestoupit po schodech z většiny budov v historickém jádru. Prohloubené sklepní prostory jsou 2 až 4 metry pod povrchem a tvoří první patro. To druhé se nachází v hloubce 4 až 6 metrů. Pod některými významnými objekty je pak vyraženo dokonce i patro třetí. Nejhlubší místo celého jihlavského podzemí však sahá až 22 metrů hluboko.
TIP: Krvavý zrod husitské bašty: Proč dali husité nové obci právě jméno Tábor?
Odborníci se dlouho domnívali, že chodby jsou zbytky starých dolů na stříbro, nebo vznikly pro vojenské účely. Podoba cest je ale úplně jiná než tvar klasických štol a neexistují ani záznamy o využití pro potřeby armády. Zůstává ovšem pravdou, že skrýš v případě obležení využívalo civilní obyvatelstvo. Měšťané totiž mohli procházet libovolně z domu do domu, aniž se vystavili nebezpečí.
Zdá se tedy, že po úpadku těžby stříbra, kdy se začal rozmáhat obchod, potřebovali kupci a řemeslníci uskladnit své zboží ve vyhovujících podmínkách – a k tomu jim sloužilo právě podzemí.
