Barvy vlající ve větru: Zapomenuté příběhy světových vlajek

Pokud bychom vlajky definovali pouze coby znak příslušnosti k určitému rodu či armádě, sahala by jejich doložená historie zhruba do 11. století př. n. l., kdy pod bílým praporem vyráželi do boje vojáci čínské dynastie Čou. V následujících staletích pak římští legionáři pochodovali pod praporem zvaným vexillum, Mohamedovy armády měly pro změnu černou zástavu a vikingští válečníci bojovali pod různými prapory zachycujícími havrany.

Významnou roli sehrály vlajky za rozmachu mořeplavby začátkem 17. století, kdy sloužily k jednoduchému odlišení plavidel různých mocností, a to doma v Evropě i během objevitelských či obchodních cest. Stále se však jednalo o znamení impérií či panovníků, která nijak významně nezasahovala do životů obyčejných lidí.

Pod společnou vlajkou

Teprve v 18. století začaly světem citelně otřásat nacionalistické tendence, načež se i „běžní smrtelníci“ hrdě sdružovali pod národními vlajkami. Mnoho zástav vzešlo z adaptací námořních praporů, jako třeba vlajka Spojených států či britský Union Jack. Naopak například standarta vnitrozemského Švýcarska pochází ze středověkých válečných praporů. Většina evropských zemí ustavila svou vlajku v průběhu 19. a začátkem 20. století. V následujících letech se však mnoho národů vymanilo z koloniálních okovů a potřebovalo si vytvořit vlastní identitu. Nové standarty se přitom objevují i v 21. století: Například ta myanmarská se datuje do roku 2010.

Paprsky inckého slunce

• Uruguay | 1828

Původní návrh uruguayské vlajky od politika Joaquína Suáreze zahrnoval devatenáct modrých a bílých pruhů, nicméně o dva roky později byla uzákoněna verze pouze s devíti. Symbol Sol de Mayo v levém horním rohu pak reprezentuje inckého boha slunce Intiho.

Zlatá budoucnost 

• Kiribati | 1979

Národní pták fregatka na vlajce rozlehlého tichomořského souostroví Kiribati symbolizuje sílu, vyrovnanost a svobodu. Podoba standarty odkazuje k poloze ostrovů na rovníku, zvlněné linie představují oceán a vycházející slunce značí zlatou budoucnost.

Hvězdy a pruhy  

• USA | 1775

Spojené státy americké používají standartu se sedmi červenými a šesti bílými pruhy – podle počtu kolonií, jež vyhlásily nezávislost na Británii. Padesát hvězd v modrém poli pak reprezentuje stejný počet států. První unijní vlajka se objevila roku 1775, současná podoba s padesátkou hvězd vznikla v roce 1960. 

Hrdý papoušek 

• Dominické společenství | 1978

Vlajce ostrovního státu Dominika v srdci Karibiku vévodí papoušek amazoňan císařský, jenž patří k tamním endemitům. Zelená symbolizuje divokost přírody, žlutá domorodce, černá úrodnou půdu a bílá čistou vodu. Kříž je také znakem křesťanství.

Ve znamení ledu 

• Antarktida | 2002

Jelikož nepředstavuje státní útvar, nemá Antarktida jednu oficiální vlajku. V roce 2002 však vznikla zástava Antarktického smluvního systému a existuje i řada alternativ, včetně vlastních vlajek některých tamních teritorií.

V den slunovratu

• Grónsko | 1985

Jako jediná severoevropská země nemá Grónsko na své vlajce skandinávský kříž. Jejím autorem se stal učitel Thue Christiansen, přičemž barvy odkazují k Dánskému království a kruhové pole symbolizuje slunce na horizontu při letním slunovratu.

Trojzubec za svobodu

• Barbados | 1966

Vlajka Barbadosu vzešla z celostátního výběrového řízení a její autor Grantley Prescod zvolil dva modré pruhy coby symboly moře a nebe. Centrální žlutá pak představuje zlatý písek a Poseidonův trojzubec rozdělený na poloviny odkazuje k odtržení ostrova od britského impéria.

Řád s pokrokem 

• Brazílie | 1889

Centrální modrý disk brazilské vlajky zachycuje noční oblohu, i se souhvězdím Jižního kříže. Přes výjev se pak táhne státní motto Ordem e Progresso, tedy „řád a pokrok“. Původní verzi začala jihoamerická země používat v roce 1889, současná podoba zahrnuje šest hvězd navíc. 

Dánská rekordmanka 

• Dánsko | 1219

Podle legendy vyhráli Dánové roku 1219 pod červenou standartou s bílým nordickým křížem slavnou bitvu u Lyndanisse. Oficiální národní zástavou se pak stala v roce 1625 a od té doby se nezměnila, takže jí náleží rekord nejdéle používané vlajky světa.

Ryby nikdy nespí 

• Mongolsko | 1945

Mongolské vlajce dominuje žlutý ideogram sojombo, znázorňující mimo jiné oheň, Slunce a Měsíc. Symbol doplňujících se protikladů jin a jang má abstraktní podobu dvou ryb, které podle tamní mytologie nikdy nespí – stejně jako duch obyvatelstva. Modrý pruh pak odpovídá nekonečné obloze. 

Naděje i krev

• Malawi | 1964

V době vzniku malawské vlajky se více afrických zemí vymaňovalo z područí evropských kolonizátorů, takže vycházející slunce v horním pruhu odkazuje k úsvitu naděje a svobody pro černý kontinent. Červená pak značí krev prolitou při bojích za samostatnost a zelená vzdává hold africké přírodě. 

Drak mnoha podob 

• Wales | 1959

Bílá a zelená představují barvy rodu Tudorovců, zatímco červený drak se tradičně spojuje s legendárním waleským králem Cadwaladrem. První bitvu pod záštitou uvedené standarty vybojoval Jindřich VII. roku 1485 a její současná verze pochází z roku 1959. Vyobrazení draka však neupravuje zákon, takže národní vlajka existuje v řadě variant. 

Slovenský klín

• Česko | 1920

V minulosti představovala vlajku Čech tzv. bikolóra, sestávající z horního bílého a spodního červeného pruhu. Vycházela přitom ze standarty Českého království. Modrá barva přibyla v roce 1920 coby symbol Slovenska a tvar klínu měl zástavu odlišit například od té ruské.

Barvy Slovanů 

• Slovensko | 1991

Slovenská vlajka zahrnuje panslovanské barvy, přičemž uspořádání jejích pruhů se ustálilo už roku 1848. Znak na ni přibyl v roce 1991, aby se víc odlišila od svého ruského či slovinského protějšku.

Vstříc budoucnosti

• Jihoafrická republika | 1994

Zástava JAR se vyvinula ze symbolu bývalé kolonie, do jehož evoluce promluvilo Nizozemsko i Británie. Zelené „ypsilon“ lze interpretovat jako znak sjednocení lidu na společné cestě vstříc budoucnosti. Černá, zelená a žlutá pak odpovídají černošské většině, zatímco červená, bílá a modrá reprezentují bělošskou minoritu.

Ostražití a pracovití 

• Mosambik | 1983

Zelený pruh trikolóry Mosambiku odpovídá bohatství země, černý je symbolem kontinentu a žlutý reprezentuje nerostné zdroje. Červený klín upomíná na boj za nezávislost, zatímco zbraň s motykou nad otevřenou knihou dávají najevo, že jsou obyvatelé ostražití, nepodceňují vzdělání a nebojí se práce. 

Tři ostrovní kříže 

• Spojené království | 1801

Zástava zvaná Union Jack je symbolem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Zahrnuje červené kříže svatého Jiří a Patrika a diagonální bílý kříž svatého Ondřeje. Její současná podoba se datuje do roku 1801.

Modrý lem míru   

• Nepál | 1962

Nepálská vlajka nemá na světě obdobu – skládá se totiž ze dvou pravoúhlých trojúhelníků. V horní části se nachází silueta Měsíce, v dolní Slunce. Červená odkazuje ke květům pěnišníku coby národní květiny, modrá značí mír. 

Bůh je velký

• Írán | 1907

Íránské zástavě dominuje červený státní znak, který je zároveň symbolem Alláha. Po obou jeho stranách se jedenáctkrát opakuje tzv. takbír, tedy fráze „Allahu akbar“, „Bůh je velký“. Nápisy jsou přitom vyvedeny ve starodávném kúfském písmu. 

V dračích spárech 

• Bhútán | 1969

Zatímco žlutá je symbolem monarchie, oranžová hraje významnou roli v buddhismu. Drak dominující bhútánské vlajce se jmenuje Druk, přičemž v bhútánštině se země nazývá Druk Yul alias „dračí království“. Bohatství státu pak vyjadřují klenoty, které svírá mytický tvor v pařátech. 

Potomci bohyně  

• Japonsko | 1869

Ačkoliv přesný původ japonské vlajky neznáme, symbol slunce v podobě rudého kotouče se v historii souostroví opakoval. Císaři se totiž prohlašovali za potomky sluneční bohyně Amaterasu. Oficiálně platí dnešní podoba standarty od roku 1999, ale námořním a státním symbolem se de facto stala již ve druhé polovině 19. století. 

Spolu jsme silní 

• Jižní Korea | 1883

Bílá coby tradiční barva korejské kultury symbolizuje mír a čistotu. Středový kruh zosobňuje světovou rovnováhu, v němž modrá odpovídá negativní energii a červená té pozitivní. Čtyři tzv. trigramy pak vyjadřují harmonii soudržné společnosti. 

Spojení s Čínou

• Hongkong | 1997

Centrální motiv hongkongské vlajky tvoří květ bauhínie, kterou vědci na tamním území poprvé zdokumentovali. V jejích okvětních listech se pak nachází pět hvězd, stejně jako na vlajce Čínské lidové republiky, a ke spojení s velmocí odkazuje také červená barva.

Pod rajčími křídly

• Papua Nová Guinea | 1971

Návrh zástavy Papuy Nové Guineje vznikl na základě národního výběrového řízení, ve kterém zvítězila teprve patnáctiletá Susan Karikeová. Černá polovina zahrnuje souhvězdí Jižního kříže, v červené se nachází silueta rajky volavé, přičemž barevná kombinace odráží tradiční kmenové odstíny.