Barokní módní policie: Co se nosilo kromě paruk a korzetů?
Dvůr Ludvíka XIV. si zajistil roli módního arbitra Evropy. V čem spočívala malebnost barokní módy?
Oproti dřívější manýristické módě plné výztuží a vycpávek přineslo nastupující baroko volnost. Oděvy díky rafinovaným prvkům (prostřihy, rozvolněná silueta postavy, vrstvení oděvních prvků, zdobení množstvím stuh a krajek) působily mnohdy jako umně naaranžované drapérie a není náhodné, že se krásně vyjímaly v pohybu. Nová móda přinesla i hru světla a stínu, kontrasty v barvách (například bílé límce na černém šatu) i materiálech (lesklé a matné látky).
Bohatá směs vlivů
Určitá uvolněnost nastala i ve způsobu chování. Barokní móda dovolovala individualitě prosadit se, bylo na kavalírovi, aby naaranžováním svého kabátu, nasazením a ozdobou klobouku vyjádřil svou osobnost. Už za vlády francouzského krále Ludvíka XIII. se zrodil pojem cavalier à la mode (volně přeloženo švihák).
České prostředí zůstalo ještě v první polovině 17. století především pod vlivem španělské módy, ovšem lidé se brzy začaly zbavovat oděvů, které byly spíše schránkou potlačující přirozené tělesné křivky. I zde působily módní novinky, vždyť střední Evropa zažila zuřivost třicetileté války.
Oděv se stejně jako jinde rozvolňoval. Přicházely nové vlivy například z Holandska, šat střízlivého střihu v tmavé barvě s bílými límci a manžetami zasáhl měšťany i šlechtu. V druhé polovině 17. století se i v českém prostředí prosadila se svým módním diktátem Francie. O přejímání francouzských módních novinek pak svědčí množství portrétů v našich zámeckých obrazárnách.
Móda válečných let
Vojáci zpodobnění na dobových rytinách a portrétech působí dojmem až nedbalé elegance. Rozvolněnost oděvu tvořily podélné prostřihy kabátce, skrz které se prodíraly bohaté záhyby košil. Mohutnost vojákovi dodávaly vedle kabátce s vycpanými rameny i boty na vysokém podpatku s ostruhami. Pevná okruží nahradily volně položené límce, takže bylo i více místa pro volně kadeřené vlasy, u mužů nezvykle delší. Pro vojáka byly typické dvě části oděvu – klobouk a plášť. Měkký klobouk zvaný respondent (odpovídající, protože skutečně odpovídal povaze svého nositele) bylo možné sklopit mnoha způsoby. Stejně tak se různě aranžoval i nezbytný plášť.
Ženy samozřejmě mužský oděv kopírovaly a aranžovaly si sukně se stejnou rafinovaností jako muži pláště. Sukně už nebyly vyztuženy obručemi, ale jen spodničkami, v evropské módě zpravidla třemi až čtyřmi. I tyto spodničky dostaly koketní označení, nejspodnější tajná, prostřední šibalka a svrchní skromná. Především francouzské varianty ženského oděvu přinesly hlubokou dekoltáž, kterou si měšťanky snažily zakrýt límci či šátky. Barokní móda si hrála na tajemnou, ale toužila být odhalena.
Dvůr Krále Slunce opanuje vkus
Dvůr Ludvíka XIV. připomínal velké jeviště, na kterém hlavní roli hrál sám král. Móda raných let jeho samostatné vlády přinesla hravost. Tvary lidského těla zmizely pod novými neforemnými kusy oděvu a mužská postava tak získala tvar trojúhelníku. Výrazné byly především kalhoty, rhingrave, nazvané podle jména holandského velvyslance. Nohavice měly tak široké, že připomínaly sukni a muži pod nimi museli nosit ještě spodky. Zespodu se navíc kalhoty bohatě zdobily volány, třapci nebo stuhami.
TIP: V hlavní roli sukně: Oblíbený kus oděvu zdobil ženy i muže!
Mnohem elegantnější byla francouzská móda od šedesátých let 17. století. Kalhoty se zúžily a kabátec (justaucops, těsně na tělo) byl vypasovanější. Charakteristickým prvkem se stala alonžová paruka, která se rozšířila v následující dekádě. Nasazovali ji i muži s vlastní bohatou kšticí. Nejdražší alonžové paruky pro aristokraty se vyráběly ze skutečných vlasů. Aby si tuto módu mohli dovolit i měšťané, zhotovovaly se rovněž paruky z žíní, kozího vlasu nebo vlny.
Dámám přinesl francouzský módní styl velice úzkou siluetu. Živůtek šatů byl znovu velmi těsný. Dámy si oblékaly se několikery sukně, delší byla často bohatě nařasená a otevřená do stran, aby dala vyniknout té spodní, kontrastní. Nejvýraznějším dámským účesem byl fontange, který dostal jméno podle jedné z milenek Ludvíka XIV. Skládal se z drátěné konstrukce potažené látkou a ozdobené stuhami, přes kterou se vlasy přetahovaly. Účes mohl dosahovat až výšky 60 centimetrů.