Barbora Celjská: Černá královna Zikmunda Lucemburského
Černá královna či Německá Messalina, tak říkali Barboře Celjské, uherské, římsko-německé a krátce i české královně, která pro nás zůstala ve stínu svého slavnějšího manžela Zikmunda
Kronikáři ji líčili jako atraktivní, štíhlou krasavici s bělostnou pletí a velkým osobním kouzlem. Zároveň ale byla rozmařilá, panovačná a nevěrná. Brzy si o jejích milostných avantýrách povídala celá Evropa a přezdívka Messalina se na ni víc než hodila. Ale ani Zikmund, kterého rovněž považovali za pohledného muže, nebyl žádný asketa. Měl bezpočet milenek a na výpravách ho prý doprovázelo víc nevěstek než duchovních.
Záletná královna
Zikmund navíc trávil spoustu času na cestách či taženích, a poskytoval tak Barboře prostor k záletům. A zpočátku jí je prý dokonce shovívavě toleroval! Pak mu ale došla trpělivost. Uložil manželce domácí vězení a přestal jí vyplácet apanáž. Povídalo se, že Barbora i s malou dcerkou třela bídu s nouzí. Ale ne dlouho. Zikmund to nevydržel a smířil se s ní, protože musel kvůli husitským válkám řešit důležitější problémy. A Barbora toho dokázala skvěle využít. Byla velice podnikavá, brzy získala pod svou kontrolu bohatá města a hrady v Horních Uhrách, kde se těžilo zlato, stříbro a měď. Zikmund jí velkoryse ponechal v podnikání volné ruce a uměl její obchodní schopnosti náležitě ocenit.
V roce 1436 se Zikmundovi konečně podařilo ujmout vlády i v Čechách. Ambiciózní a ještě relativně mladá Barbora ho doprovázela. A protože už mu táhlo na sedmdesátku, měl těžkou artritidu i jiné nemoci, začala spřádat v Čechách své vlastní, docela odvážné politické plány. Chtěla Čechám vládnout, jenže se přepočítala. Zikmund zastával jiný názor. Ačkoli už nemohl chodit a měl smrt na jazyku, dokázal prosadit, že se nástupcem stane manžel jeho jediné dcery Alžběty Albrecht Habsburský. Aby nemohla Albrechtovi škodit, Zikmund raději Barboru uvěznil! A brzy nato - v prosinci 1437 - cestou do Uher ve Znojmě zemřel.
Usmíření a život na Mělníce
Albrecht to neměl u české šlechty tak jednoduché. Musel jí slíbit svobodu vyznání a taky propuštění své tchyně. Na oplátku ale po Barboře požadoval, aby se v jeho prospěch vzdala lukrativních nemovitostí v Uhrách. Albrechtova vláda ovšem neměla dlouhého trvání. Zemřel náhle v roce 1439 na úplavici, aniž se dočkal narození svého syna Ladislava Pohrobka, Zikmundova vnuka. Po propuštění z internace Barbora na své ambice rezignovala. Odstěhovala se na Mělník, do věnného města českých královen.
