Australští vědci učí krokodýly vyhýbat se jedovatým invazním ropuchám
Vědci ve spolupráci s místními ochránci přírody učili sladkovodní krokodýly v severozápadní Austrálii vyhýbat se jedovatým invazním ropuchám. Jejich metoda připomíná pionýrské časy léčby alkoholiků.
Krokodýl Johnstonův (Crocodylus johnsoni) žije ve sladkovodních biotopech u severního pobřeží Austrálie. Jde sice o menší druh krokodýla, jako predátor ale zastává významnou roli v místních ekosystémech. Zároveň jde o kulturně významného živočicha pro původní obyvatele Austrálie. V poslední době jsou tito plazi vážně ohroženi invazními ropuchami obrovskými (Rhinella marina).
„Sladkovodní krokodýli jsou velmi zranitelní na konci období sucha, kdy ubývá dostupná voda,“ vysvětluje bioložka Georgie Ward-Fearová z Macquarieho univerzity. „Shlukují se v místech se zbývající vodou a strádají hlady. Na stejných místech se bohužel také objevují invazní ropuchy, na které pak krokodýli velmi často narazí. Problém je v tom, že ropuchy jsou pro tyto plazy smrtelně jedovaté. Výsledkem je mnoho mrtvých krokodýlů.“
Jak se učí krokodýli
Ward-Fearová a její kolegové ve spolupráci s původními australskými obyvateli z kmene Bunuba a úřady Západní Austrálie nedávno v terénu ověřili účinnost nové metody ochrany krokodýlů před jedovatými ropuchami. Výsledky experimentu, který probíhal v letech 2019 až 2022, zveřejnil odborný časopis Proceedings of the Royal Society B.
Metoda podmíněné chuťové averze je založená na tom, že odborníci učí krokodýly spojit si ropuchy s nepříjemnou otravou, aniž by je při tom ohrozili. Lidé kmene Bunuba a odborníci úřadu pro správu krajiny a vod (DBCA) nachytali stovky ropuch. Odstranili jim jedové žlázy a naplnili jejich těla látkou vyvolávající nevolnost a zvracení. Takto upravené ropuchy poté nabízeli krokodýlům.
Experiment byl velmi úspěšný. V místech, kde se ropuchy vyskytují již dlouhou dobu, poklesla úmrtnost krokodýlů o 95 procent a úspěch vědci zaznamenali i v oblastech, ve kterých se jedovaté ropuchy teprve zabydlují. Efekt navíc podle vědců přetrvával i po letech od skončení experimentu. Podobným způsobem by mělo být možné ochránit i další druhy, které čelí invazním vetřelcům. Obdobný postup vědci již před časem zkoušeli například při ochraně varanů žlutavých (Varanus flavescens).
