Arcišizuňk u dvora Rudolfa II.: Komorník Lang proslul jako intrikán a korupčník

Philipp Lang se narodil okolo roku 1560 v rodině Kaspara Langa, který působil jako nákupčí císařské kuchyně. Jeho otec obdržel za své služby erb a mimo jiné vlastnil dům U krkavců na Starém Městě pražském. Často opakované tvrzení, že Langovi byli Židé z Tyrol, se nezakládá na pravdě. Touto pomluvou se ho snažili zdiskreditovat jeho nepřátelé. 

Z Tyrol do Prahy

Philipp Lang vyrůstal v Tyrolsku u dvora strýce Rudolfa II., arcivévody Ferdinanda. Zpíval v zámeckém sboru a sloužil u arcivévodových synů. Oženil se s mladičkou komornou arcivévodovy manželky, Marií Scalaberovou, s níž měl dva syny. Později povýšil a stal se komorním služebníkem arcivévody. Ten mu za jeho služby daroval dům a vymohl mu u císaře šlechtictví s přídomkem „von Langenfels“.

Po Ferdinandově smrti roku 1595 se Langovi již tolik nedařilo, proto se okolo roku 1600 s rodinou přestěhoval do Prahy. Nastoupil službu u císařova dvora jako jeden z komorních služebníků, jinými slovy se stal císařovým „pokojovým sluhou“ s měsíčním platem dvaceti zlatých. Za jeden zlatý jste tehdy mohli celý měsíc večeřet a popíjet k večeři i pivo.

Císařův komorník

Langův nový pán Rudolf II. se vládě nevěnoval, zůstával dlouhá období ve svých komnatách a jeho osobní služebníci byli jedinými lidmi, které ve své blízkosti snesl. Trpěl totiž mnoha neduhy, především melancholií, která se projevovala podivínstvím, podezřívavostí, depresemi, zádumčivostí a stihomamem.

Sebevědomý kariérista Lang nejdříve spolupracoval s nejvlivnějším a nejoblíbenějším komorníkem, Jeronýmem Makovským z Makova. Rychle od něj okoukal způsoby, jak u dvora zbohatnout, a poté se ho v roce 1603 zbavil. I díky jemu Makovského zatkli a odsoudili za to, že „spálil u císaře pečeni“. Jeho místa u dvora, stejně jako alchymistických předmětů a dlužních úpisů se zmocnil Lang díky tomu, že u císaře vzbudil dojem, že je jeho nejvěrnější služebník. Kromě toho dokázal mistrovsky využívat panovníkovy až vyšinuté pověrčivosti. 

Zlatý důl na Hradě

Po roce 1603 mohl mít Lang pocit, že se ocitl v jakémsi Eldorádu. Postupně se stal, jak napsal Josef Janáček, „mocnějším a vlivnějším než císařovi nejpřednější ministři(...)ve své pýše dával všem najevo, jak neobyčejně silný je jeho vliv na císaře a na všechno dění u dvora“. Obraceli se na něj nejvýznamnější muži říše s prosbou, aby jim u panovníka zařídil audienci, schválení žádosti, nebo aby intervenoval v jejich prospěch. A za to ho zahrnovali „dárky“. 

Například urozený nižší církevní hodnostář Karl von Lamberg předal Langovi 6 000 zlatých, aby mohl roku 1607 usednout na stolec pražského arcibiskupa. Pro srovnání uveďme, že zmíněná suma představovala Langův plat za 25 let.

Od jednoho sedmihradského aristokrata, který se domáhal císařova uznání dluhu u braniborského kurfiřta, dostal Lang šperky, cennosti a umělecké předměty v celkové hodnotě téměř 12 000 tolarů. Václavu Vchynskému ze Vchynic se investice do Langa též vyplatila, protože byl jmenován nejvyšším lovčím, ale mnoho jiných o zlaťáky přišlo a nic nezískalo. Polnímu maršálovi Tillymu slíbil, že mu z dvorské komory pomůže uvolnit 30 000 zlatých pro jeho vojsko operující proti Turkům. Sám za slib vyinkasoval desetinu dané sumy a „jako obvykle v této věci nic nepodnikl“. 

Obrazy ze sbírek i sobolí kožichy

Prosebníci občas projevovali při podplácení značnou nápaditost. Jeden chorvatský magnát věnoval Langově manželce šest urostlých koní, aby se její choť přimluvil za vyplacení prostředků na zabezpečení ochrany hranic proti „tureckým pohanům“. Nemalé částky Lang vydřel i z adeptů usilujících o službu u dvora. Od jednoho například obdržel 200 zlatých a dvacet žejdlíků kvalitního vína, aniž by pro něj hnul prstem.

Vlivný Lang se zapojil i do prostředkování nákupů pro císařovy sbírky natolik, že z každé uskutečněné transakce dostával provizi ve výši pěti procent. Navíc si sám objednával u dvorských zlatníků a umělců zakázky, za které ale jen zřídka zaplatil. Kromě toho se pustil i do půjčování peněz na úrok. Například tchyně jeho staršího syna pocházející z bohaté augšpurské patricijské rodiny Imhofů mu dlužila téměř šest tisíc zlatých. 

Žádný strom neroste do nebe

Langova nenasytnost a chamtivost časem neznala mezí. Zanedlouho si začal připadal jako bájný král Midas, jemuž se vše, čeho se dotkl, proměnilo ve zlato. Jeho domy byly přeplněné cennostmi a nedaleko Augšpurku si za 50 000 zlatých koupil panství Oberinglingen. Rovněž se domohl i dalších povýšení, takže se honosil tituly a funkcemi císařského rady, vrchního správce úřadu nejvyššího lovčího, nájemce mýta ve Steinu, městského hejtmana v Křemži, strážce hradu Innsbruck, pána na Oberinglingen a člena českého rytířského stavu. Langova zpupnost stále rostla, před svým sluhou se například o nejvyšších hodnostářích vyjadřoval jako o „lumpech“, jindy si stěžoval, že mu kuchyňský mistr dal za vyřízení své žádosti jen „mizerný“ prsten. 

Nakonec se ukázala pravdivost lidového rčení, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Lang si byl natolik jist svým postavením, že jednal s císařovým bratrem, arcivévodou Matyášem, což se v panovníkových očích rovnalo nejhnusnější zradě. Langovi nepřátelé ihned využili situace, Rudolfa II. informovali a Lang na konci roku 1607 upadl v nemilost. Ale tím jeho neštěstí pouze začalo. 

Padlý kariérista

V květnu 1608 byl zatčen a uvězněn za tak přísných podmínek, že ho ani příbuzní nesměli navštívit. Nevíme, jak bylo naloženo se zabaveným majetkem, ale pravděpodobně si ho rozebrali jeho nepřátelé. Rovněž není známo, jakou měl jeho majetek celkovou hodnotu, ale odhadem se jednalo asi o 200 000 až jeden milion zlatých.

Lang byl kromě výše řečeného obviněn z toho, že kontroloval císařovu korespondenci, přičemž mu některé dopisy nepředal a falšoval císařovy odpovědi. Svoje nepřátele nechal pronásledovat a ovlivňoval i působení císaře jako nejvyšší soudní instance. V neposlední řadě měl krást císařský majetek a statky, které dále prodával, a falšovat účetní knihy.

Lang byl nařčen také z cizoložství, přičemž vyšetřovatelé získali mnoho informací od jeho zhrzené manželky. Ta například uvedla, že manželův služebník Geisler pro něho obstarával svolné ženy, či mu dokonce půjčoval svou vlastní choť. Kromě toho měl Lang udržovat poměr se svou služebnou Pylmanovou.

Rozsáhlý výčet obvinění zahrnoval též čarodějnictví a travičství. Údajně si císařovu důvěru zajistil pomocí kouzel a lektvarů. Mezi zabavenými cennostmi v Langově pražské rezidenci se totiž nacházelo i mnoho alchymistických předmětů a hebrejských knih, z čehož vyšetřovatelé usoudili, že zatčený byl čarodějem. Za poněkud úsměvné můžeme považovat obvinění, že kradl seno císařským jelenům. 

Záhadný skon

Vyšetřovatelé měli při prokazování obvinění velké problémy. Důkazy o rozkrádání sbírek nebyly nijak závažné, úplatky se daly těžko dokázat, proto vyšetřování neskončilo podáním konkrétní žaloby. To nebránilo českému rytířskému stavu vyloučit Langa i jeho potomky ze svých řad. 

TIP: Císařův umělec: Hans von Aaachen se stal osobním přítelem Rudolfa II.

Na konci roku 1609 či na začátku roku následujícího Lang náhle skonal ve vězení za nejasných okolností. Údajně ho schvátily „rychlé souchotiny“. Ale pravděpodobnější je varianta, že ho jeho vlivní nepřátelé nechali „arcišizuňka“ odstranit, aby se na světlo Boží nedostaly jim nepříjemné detaily o korupci a intrikách u dvora.