Ani smrt je nerozdělila! Imperiální láska královny Viktorie a prince Alberta
V den, kdy přišla na svět, byl její otec na vrcholu blaha. Svým blízkým ukazoval novorozeně se slovy: „Tohle je vaše příští královna!“ Bohužel brzy na to zemřel – aniž tušil, jak mocnou panovnici drží v náručí. I její matka pochybovala, zda Viktorie kdy pochopí, co znamená vládnout!
Jak se ale postupně ukázalo, Viktorie chápala, co to znamená být královnou Británie a císařovnou Indie, daleko lépe, než si její mamá myslela. Již za svého života se stala uznávanou panovnicí, novátorkou i módní ikonou. Její lid ji miloval, a to mimo jiné i proto, že dokázala spojit své státnické povinnosti s opravdovými city.
I manžel, Albert Sasko-Koburský, více známý jako princ Albert, byl nejen dobře postaveným ženichem pro mladou následnici trůnu, ale i jejím opravdu milovaným mužem a tím nejuznávanějším rádcem.
Korunní princezna od narození
Jakmile se Viktorie narodila, bylo jasné, že jednou usedne na trůn. Šlo jenom o to, kdy se tak stane. Už od plenek byla proto holčička vychovávána s nemalými nároky. O soubor striktně daných pravidel se postaral, kdo jiný než – její matka. Nazvala ho „Kensingtonským systémem“ a bylo v něm obsaženo vše, co Viktorie smí a musí. Budoucí královnu tak zcela odřízli od reálného života, světa za okny paláce. Jejím jediným přítelem byl v té době kokršpaněl Dash. Až do plnoletosti žila princezna prakticky osamocena. Ovšem se smrtí jejího strýce se vše změnilo. Viktorie se stala královnou.
Ošklivé káčátko? Ne, velká žena!
Ačkoliv prý nebyla nějak zvlášť půvabná a neuměla se ani dobře oblékat, vše vynahradila její šikovnost. A asi taky chytrost. Jak si jinak totiž vysvětlit, že se coby nová panovnice okamžitě přestěhovala do Buckinghamského paláce a své „drahé“ mamá přidělila komnaty na druhé straně budovy, než je měla ona sama? Vyřešila tak navždy problematický vztah. Od teď, když chtěla vévodkyně mluvit s dcerou, musela se ohlásit. A královna neměla vždy čas, vlastně téměř nikdy. K tomu všemu se, neslýchaná věc, sama Viktorie začíná poohlížet po manželovi!
Když o ruku požádá královna…
S bratrancem Albertem Sasko-Kobursko-Gothajským se samozřejmě už nějakou dobu znali a Viktorii se i zdál jako milý společník. Pár větami si jeho půvaby zaznamenala i do svého deníčku. Jeho první dojem ze sestřenky nebyl bez pochyb, ale nedal na sobě nic znát. Psali si a čas od času se setkávali. Ve vší počestnosti, samozřejmě, ale jejich srdce velmi rychle zahořela láskou jednoho k druhému.
Když přijel Albert na královský hrad do Windsoru, trvalo pouhých pět dní, než se Viktorie vyjádřila a nabídla mu svou ruku. Jak se mohlo stát, že se ptá žena muže na sňatek? Jednoduše, ona je přece královnou země, on pouhým princem!
Skandál, nebo nová tradice?
Albert s uzavřením manželství souhlasí. Jednak se přání královny neodporuje, a jak jinak, je zamilovaný. A tak je 10. února 1840 doslova celý Londýn na nohou, protože panovnice se nevdává každý den. Do kaple vešla Viktorie v honosných bílých šatech. Veřejnost i příbuzní byli šokovaní, nevěsta by měla být v modré barvě, ta symbolizuje věrnost a čistotu! Jenže všem se královna, jak kráčí k oltáři v bílé, líbí. A tak se z módní extravagance stává tradice. Od teď se ženy budou vdávat v bílé!
Mimochodem i proto, aby upozornily na to, že jsou tak majetné a svého jedinečného dne si natolik považují, že si na něj pořídí nové neprakticky světlé šaty využitelné jen jednou.
Rozrůstající se rodina
Ačkoliv navenek působí manželé snad až upjatě, mají krásný vztah. Brzy je jasné, že Viktorie čeká potomka. Sama sobě si těhotná připadala ošklivá. Když za pár měsíců země slavila narození princezny, vladařka byla navíc z dítěte zklamaná. Přišlo jí nehezké, nerada o dceru pečovala. A nezlepšilo se to ani po dalších osmi porodech.
Děti tak dostaly na starosti chůvy a taky se o ně láskyplně zajímal tatínek, princ Albert. Ten se v roli otce našel! A postupně se stal i Viktoriiným nejlepším a nejbližším rádcem, podle některých dokonce nekorunovaným vládcem země. Společně s manželkou vedl prosperující království k vrcholu jeho slávy. Británie zažívala opravdu zlaté období.
Prokletý a nešťastný rok 1861
Ačkoliv svou matku Viktorie nikdy v lásce neměla, její smrt panovnici zasáhla. Cítila se na dně. Ke všemu princ Albert tou dobou trpěl žaludečními problémy, kterých se ne a ne zbavit. Viktorie byla ve stresu, celé dny i noci pracovala a hlavně, zuřivě a často se hádala se synem Edwardem. Mladý pán totiž ignoroval hodnoty rodičů a vedl dosti neřestný život. Pil a často byl vidět v náručí žen lehčích mravů. V druhé půlce roku diagnostikovali lékaři Albertovi břišní tyfus. Rodina byla skutečně v šoku, který se změnil v zoufalství, když 14. prosince manžel královny zemřel.
TIP: Panenská Alžběta muže odmítala, vdova Viktorie milovala jediného
Pokud mohla Viktorie propadnout ještě níže, než na dno, tak se to stalo. Tomu, co prožívala, se ani nedalo říkat smutek. Odmítala vše, jíst, pít i vládnout. Na pohřeb svého milovaného oblékla černý smuteční šat, který už nikdy nesundala, i když se ke svým povinnostem královny a císařovny po čase vrátila. Ke všemu si nechala manželovy sluhy, kteří museli zesnulému každé ráno přinést vodu na mytí a chystat čisté šaty, jako by byl živ. A když sama panovnice po dlouhých čtyřiceti letech umírá, jaká byla její poslední slova? Volala jméno milované muže Alberta. Tak moc jí chyběl...
Viktoriánské tradice
Nejenom, že Viktorie započala tradici nevěst v bílých šatech, je zakladatelkou i další tradice, a to svatebních fotografií. Právě ona svým dětem začala sjednávat fotografy namísto malířů při příležitosti jejich velkého dne. A nejen to – jelikož ji rození dětí velmi netěšilo, nechala si od svých lékařů podávat omamné prostředky, prvotní formu anestezie. Pochopitelně se i tento trend rychle ujal.
