Ani po smrti neměl klid: Tři pohřby Albrechta z Valdštejna
Sláva a moc Albrechta z Valdštejna dosáhly takové míry, že se z něj nutně musela stát legenda. Hned po smrti začal jeho druhý život
Když se Ottavio Piccolomini 27. února 1634 dozvěděl o zdaru „chebské akce“, dostal nápad, jak se ještě více zavděčit panovníkovi. Vydal příkaz týkající se mrtvol, prozatím položených do rakví z hrubých prken v kapli chebského hradu. Těla Valdštejna, Trčky, Kinského, Ilowa a Niemanna měla být převezena do Prahy a potupně vystavena pro odstrašení těch, kteří by snad pomýšleli na zradu císaře.
Tři pohřby
Císař však Ottaviův morbidní scénář neschválil. Naopak rodinám obětí chebského masakru povolil, aby své mrtvé v tichosti řádně pohřbily. Tělo Albrechta z Valdštejna bylo nejprve pochováno v minoritském kostele sv. Máří Magdalény ve Stříbře. Odpočívalo tam dva roky, dokud Ferdinand II. nedal souhlas k jeho převezení do Valdic u Jičína. Transport ostatků na konci května 1636 se musel odehrát v utajení. Rychle a bez ceremonií proběhl i samotný druhý pohřeb. Novým útočištěm frýdlantského vévody se stal chrám Nanebevzetí Panny Marie při valdickém klášteře kartuziánů. Tento klášter Valdštejn v roce 1627 založil, financoval jeho výstavbu a chtěl si tam vybudovat rodinnou hrobku.
TIP: Albrecht z rodu Valdštejnů: Jaký byl původ vojevůdce z třicetileté války?
Nebylo mu ale souzeno ve Valdicích zůstat natrvalo. V rámci josefínských reforem koncem 18. století došlo ke zrušení kláštera. Generalissimův vzdálený příbuzný Vincenc hrabě z Valdštejna proto nechal roku 1785 převézt ostatky do Mnichova Hradiště. Valdštejnská kauza tehdy již dávno nebyla aktuálním a choulostivým politickým tématem. Vévodův třetí pohřeb v kapli sv. Anny u mnichovohradišťského zámku, náležejícího rodu Valdštejnů, se tak mohl odbýt jako důstojná smuteční slavnost.
