Anežka Přemyslovna: Svatá přemyslovská princezna

Česká princezna, která se měla stát sňatkovým trumfem svého otce Přemysla Otakara I. Tolik milovaná svým bratrem a celým národem, se nakonec stala abatyší ženského kláštera klarisek Na Františku.

Svatá Anežka česká

Anežka však nebyla spojována pouze s charitativní činností a klášterem. Byla pilířem nejen své víry, ale i svého rodu. Po celý svůj život se zajímala o dění v království a o politiku. Byla rádkyní svého bratra a později svého synovce Přemysla Otakara II. V době, kdy proti sobě stála církev a císař, se zasloužila o to, že se Václav I. klonil k papežské straně. Byla to ona, která urovnala spor mezi Václavem I. a jeho synem. Za svým rodem a královstvím stála i v době nejtěžších zkoušek. Když se Přemysl Otakar II. ocitl na konci své vlády a bojoval proti Rudolfovi Habsburskému, poskytla azyl jeho dceři Kunhutě a v době, kdy na něho byla uvalena klatba, konala za něho ve svém klášteře pobožnosti. Jeho smrt pro ni byla velikou tragédií. České království bylo, po letech rozkvětu, v troskách. Vládla v něm bída, hlad a neustálé boje. Vše bylo výsledkem braniborské nadvlády, která donutila řadu lidí k útěku.

Anežka se stala duchovní silou celého království. Jako jedna z mála zůstala v obsazené Praze a ve svém klášteře přijímala uprchlíky před Branibory. Vychovávala tam praneteř Kunhutu a její matce poskytla azyl při jejím útěku z Bezdězu. Anežka dožila v klášteře Na Františku, kde také zemřela roku 1282. Až do husitských válek byly její ostatky uloženy v Anežském klášteře. V době ohrožení kláštera husity je řádové sestry odnesly a uložily na jiném místě, pravděpodobně v kostele sv. Haštala v Praze.