Americký sen Jana Antonína Beneše: Bratra Edvarda podporoval ze zámoří

Rodiče budoucího prezidenta Edvarda Beneše, Matěj a Anna, přivedli v západočeských Kožlanech na svět v rozmezí let 1865 až 1884 celkem sedm chlapců a tři děvčata. Osm dětí se dožilo dospělosti a tři z nich, Jan, Vojta a Edvard prožili větší či menší část života v emigraci (viz Všichni prezidentovi sourozenci). Rozvětvená rodina druhého čs. prezidenta nikdy neměla na růžích ustláno. Slavné jméno bylo často spíše překážkou nežli výhodou. Benešové nicméně prokázali průbojnost a velké pracovní nasazení, kterým už v mládí proslul jejich nejmladší bratr Edvard. 

Vzhůru za moře

Druhý nejstarší syn Jan Antonín Beneš (1870–1957) se vyučil truhlářem a dobrodružná povaha jej v mládí zavedla do zámoří, konkrétně do města Milwaukee ve státě Wisconsin se silnou českou menšinou. Natrvalo se zde usadil, založil truhlářskou dílnu a posléze se věnoval i prodeji realit. Svého syna pojmenoval Edward a dceru Irma. Odešel v roce 1889, budoucímu prezidentovi bylo tehdy sotva pět let. Pravidelně zasílal z Ameriky peníze na přilepšenou rodičům a také „malému Eduškovi“ na vzdělání. Setkali se až o plných šestatřicet let později, kdy přijel na vůbec první návštěvu rodné vlasti, a namísto roztomilého chlapečka před ním stál ministr zahraničí a jeden z nejvlivnějších politiků. 

Znovu zavítal do Československa v neveselých časech po Mnichovské dohodě. Setrval několik měsíců do května 1939, zažil tedy bratrovu abdikaci na prezidentský úřad i německou okupaci. I jako americký občan měl Jan Beneš značné potíže opustit Protektorát a doma ve Wisconsinu nešetřil při besedách s krajany obavami z budoucího vývoje pod nacistickou správou. Následující měsíce mu daly za pravdu.

Na samém počátku druhé světové války se setkal s Edvardem v New Yorku, zřejmě při příležitosti Světové výstavy. Na další cestu do Prahy si vybral opět chmurné období po únoru 1948. Země zrovna truchlila ze záhadné smrti ministra zahraničí Jana Masaryka a prezident jen bezmocně přihlížel, jak komunisté nastolují diktaturu. Po návratu do zámoří v červnu 1948 odmítal cokoliv sdělovat tisku. Když Edvard Beneš 3. září 1948 skonal ve své vile v Sezimově Ústí, Jan v rozmluvách s rodinou poznamenal, že jej zahubilo zlomené srdce a zármutek nad osudem státu, pro který tolik obětoval.