Alžběta Marie Rakouská: Šokující život vnučky Františka Josefa I.

Dcera, která 2. září 1883 v sedm hodin ráno přišla na svět, způsobila velké zklamání! Všichni čekali syna, pro nějž už měli rodiče - korunní princ Rudolf a jeho choť Štěpánka Belgická - připravené slovanské jméno Václav. Brzy si však dívenku, pojmenovanou po babičce, císařovně Sissi, všichni velice oblíbili. Stala se především miláčkem svého dědečka, který nad ní držel ochrannou ruku až do své smrti. 

Dědečka si omotala kolem prstu

Svobodomyslná, svéhlavá, temperamentní a v pozdějším věku i těžko zvladatelná Erzsi zdědila po otci hodně z jeho povahy. Rudolf ji miloval a v závěti z ní učinil univerzální dědičku. Také poručnictví nad dceruškou svěřil v závěti svému otci. A dědeček císař se vnučce věnoval více než kdysi vlastním dětem. Problém nastal ve chvíli, kdy postřehla, že si může dělat, co chce, dopustit se čehokoliv a požadovat cokoliv. Dědeček jí přece vše promine. Splní i přání, která by ostatním odmítl. Po celý život se tak na nikoho neohlížela a dělala jen to, co vyhovovalo právě jí.

Příliš divoká nevěsta

Z Erzsi vyrostla vysoká, štíhlá a půvabná dívka, která se stala jednou z nejlepších partií v Evropě. Osud zasáhl 9. ledna 1900. V Hofburgu se konal dvorní ples, kde šestnáctiletou Erzsi oficiálně uvedli do vyšší společnosti. Mezi plesovými hosty se objevil muž, do nějž se Alžběta na první pohled zamilovala. Mladý nadporučík Otto kníže Windischgrätz. Rozhodla se. Toho chci! Se svým plánem předstoupila před dědečka, ale dostalo se jí kategorického zamítnutí. Neexistuje! Žádné zásnuby před osmnáctými narozeninami! Císař tajně doufal, že si to Alžběta rozmyslí, nebo že se najde jiný, vhodnější ženich. 

Erzsi však nechtěla nikoho jiného! Po roce nakonec Františka Josefa přesvědčila. Otto prý neměl o „štěstí“, které na něj čeká, ani tušení. Přání své vnučky mu oznámil až císař. Šokovaný mladík odvětil, že už zasnouben je...Ať už to ale bylo jakkoli, brzy se konaly zásnuby. Alžběta se ovšem musela zříci pro sebe i své budoucí potomky nároku na trůn. Učinila tak s lehkým srdcem. A pak se v lednu 1902 konala slavná svatba. Vynucené manželství bylo zpočátku docela šťastné... 

Život v Praze, kde Otto sloužil, a později i na Ploskovickém zámku začal brzy Alžbětu nudit. Chyběl jí velkoměstský ruch. Vyrážela do Vídně bez manžela. Toho však v Praze nechávala sledovat!

Chci se rozvést!

Když se dozvěděla o jeho vztahu s operní pěvkyní Marií Zieglerovou, ani na chvíli nezaváhala. Odjela zjednat pořádek. V Praze na pěvkyni několikrát vystřelila. Těžce ji zranila! Situace se pochopitelně ututlala. Všichni zúčastnění dostali za své mlčení dobře zaplaceno. Milenka ale celou aféru o rok později vylíčila americkým novinám.

Postupně se láska měnila v nenávist. Manželský život se omezil na zřídkavé společné pobyty ve Vídni. Alžběta si zoufala. Po smrti císaře v roce 1916 se rozhodla, že za svým manželstvím definitivně udělá tlustou čáru. Protože však kníže Windischgrätz dostával slušnou roční apanáž udělenou ještě starým císařem, neměl důvod souhlasit s rozvodem. Teprve když mu Alžběta o tři roky později apanáž zrušila, Otto podal žádost o rozvod.

Rudá vévodkyně

Krátce předtím se totiž Alžběta seznámila s poslední láskou svého života: sociálně demokratickým funkcionářem Leopoldem Petznekem. Byl o dva roky starší než ona a pocházel z velice chudých poměrů. Byl to noblesní člověk, klidný, čestný a velice oblíbený. Dotáhl to až na poslance rakouského parlamentu a předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu. Ačkoli se Alžběta stala zapálenou soudružkou a její nový partner ji v mnohém pozitivně ovlivnil, nemínila se vzdát svého knížecího života. Prodávala na ulici rudé karafiáty, ale také přijela na prvomájový průvod v autě. Vydržovala si početné služebnictvo, které se u ní kvůli jejím výbuchům vzteku často měnilo.

TIP: Muž mnoha lásek: Korunnímu princi Rudolfovi padaly ženy k nohám

Alžbětin partner byl vězněn už ve třicátých letech a pak dokonce skončil i v koncentračním táboře v Dachau. Alžběta sice nasadila všechny páky, ale nepodařilo se jí dosáhnout jeho propuštění. Dva roky po válce se konečně vzali. Leopold zemřel v roce 1956, ona jej přežila o sedm let.