Zlomený meč: Kdy opravdu vymřela přemyslovská dynastie?

Psal se rok 1306. Mladý Václav III. byl právě na cestě do Polska, aby s vypětím všech sil zachránil alespoň zbytky neudržitelně obrovské říše svého otce. Zda by se mu to nakonec podařilo, se však už nikdy nedozvíme. 

Zavražděný král 

Autor Zbraslavské kroniky Petr Žitavský o této tragédii napsal: „Když totiž byl v letní době pro ochlazení (Václav III.) pouze sám na paláci, oděn jen v košili a plášť, kdosi, kdo naprosto nesmí být pokládán za člověka, nýbrž spíše za společníka satanova, původce zločinu, nepřítel proti přírodě, sedlina a puch vší špatnosti, přistoupil k mladíkovi, který nikterak netušil úklady, a maje vhodnou příležitost, zranil ho třemi smrtelnými ranami a utekl. Divíme se však všichni, že se až dodnes neví, kdo byl najisto pachatelem tak nezměrné hanebnosti.“ 

Mnohem méně spolehlivý kronikář Dalimil dramaticky popisuje, že vraha před palácem okamžitě chytily stráže, uťaly mu ruku a jeho zlořečené tělo pak bylo ještě roztrháno a sežráno psy. Analistově krvežíznivosti se nesmíme divit. Ať už byl Václav jakkoli špatným panovníkem, stále šlo o pomazaného krále. Vztáhnout na něj ruku bylo tedy naprosto neslýchané, a proto o ni také zabiják přišel. Důležitost a dramatičnost tohoto momentu v dějinách však neznamená, že byl mladík posledním urozeným členem dynastie. Stále totiž zůstávaly legitimní ženy. 

Zlomený meč 

V čase se tedy musíme posunout ještě dál, až někdy do roku 1337, kdy zemřela nejmladší dcera Václava II. Anežka Přemyslovna, kněžna javorská a lvovská. Ani tento rok však ještě neznamenal definitivní konec přemyslovské dynastie. Ve stínu totiž rostla ještě jedna pobočná linie, kterou započala zakázaná láska Přemysla Otakara II. Výsledkem nemanželského vztahu byl vévoda Mikuláš Opavský, za jehož stejnojmenného syna se již definitivně zformovalo svébytné opavské vévodství. 

Plynula léta a staletí. Větev se rozštěpila, zeslábla a na konci 16. století měla jediný a nepříliš zdravý plod, zapomenutého Přemyslovce jménem Valentin řečený Hrbatý. Tento šlechtic po smrti dvou bratrů dožíval na starém rodovém sídle u Ratibořic. Zmínky o něm jsou spíše výjimečné, jen vratislavský analista píše, že byl tělesně postižený a vyznačoval se mimořádnou čistotou mravů. Podivnou poznámkou o cudnosti kronikář pravděpodobně naráží na to, že byl tento muž svobodný, proto také neměl žádnou šanci na legitimní potomky. 

Jeho vládu však charakterizoval relativní klid a podle všeho byla stejná i Valentinova smrt, ke které došlo roku 1521. K věčnému odpočinku byl uložen v dominikánském kostele do zděné hrobky a na poslední cestu byl vybaven zlomeným mečem. Ten pak jednoznačně hlásal, že s jeho odchodem odchází z kolbiště dějin celá dynastie.