Francie plná travičů a čarodějnic: Magii propadli i lidé z okolí Ludvíka XIV.

Markýza de Brinvilliers strašně moc toužila stát se bohatou dědičkou. Jak to ovšem udělat, když se její otec a dva bratři těšili dobrému zdraví? Urozená dáma o tom nemusela dlouho přemýšlet. Rozhodla se k uskutečnění svých plánů použít osvědčený prostředek– jed.

Její nejbližší se tak předčasně odebrali na onen svět. Markýza se však ze svého nečestně nabytého bohatství netěšila dlouho. Psal se rok 1675, když byla obviněna z trojnásobné vraždy. Usvědčit ji pomohla nalezená korespondence jejího zesnulého milence a spolupachatele Godina de Sainte- Croix. Odsouzení travičky z lepších kruhů odstartovalo ve Francii vlnu zatýkání. Do historie se tato událost zapsala pod názvem travičská aféra. Během ní uvízlo v síti policie asi čtyři sta podezřelých. Kolik z nich se dočkalo potrestání a kdo naopak vyvázl bez větších následků?

Kvetoucí obchod

Ludvík XIV. si nic neodpíral – ať už šlo o krásné ženy, přepychové oblečení, drahé voňavky nebo nejvybranější lahůdky. Svým požitkářstvím nakazil celou Paříž. Mnozí Pařížané dokázali udělat téměř cokoli, aby zvýšili své postavení, udrželi si mládí či získali náklonost druhé osoby. V hlavním městě Francie tak kvetla živnost kartářkám, čarodějnicím i obchodníkům s jedy. Prodávala se dokonce speciální směs zvaná „prášek dědiců“. Jak název napovídá, tento prostředek sliboval, že výrazně urychlí dědické řízení ve prospěch nedočkavých potomků.

K nejslavnějším provozovatelkám pochybných řemesel patřila v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století Catherina Deshayes Monvoisin, přezdívaná La Voisin – tedy sousedka. Ta se původně živila jako porodní bába. Když její manžel, který vykonával počestné řemeslo zlatníka, zbankrotoval, rozhodla se výrazně rozšířit okruh své působnosti. Nejdříve se zaměřila na provádění potratů, později si přibrala také věštění, a nakonec čarodějnictví. 

Připravovala elixíry lásky, směsi zaručující krásu, prodávala jedy. Údajně také pořádala černé mše, které vedli padlí kněží. Služeb bývalé porodní báby využívaly i osoby z nejvyšších kruhů. Traduje se, že jejímu čarodějnickému umění vděčila za dlouholetou přízeň krále proslulá markýza de Montespan. Ta si udržela postavení Ludvíkovy favoritky neuvěřitelných dvanáct let.

Jenže pravděpodobně právě kvůli spojitosti s travičskou aférou se král od milenky nakonec odvrátil. Celý kolotoč obvinění, výslechů a trestů přitom odstartoval proces s markýzou de Brinvilliers, která zřejmě služeb Monvoisinové vůbec nevyužila. Míchat jedy ji totiž prý naučil její milenec…

Příliš mnoho úmrtí

Uvádí se, že mezi lety 1670 až 1680 zemřelo v Paříži za podezřelých okolností tisíc až dva a půl tisíce bohatých lidí. Taková epidemie pochopitelně vzbudila zájem policie. V jejím hledáčku se mezi první ocitla Marie Margareta, dcera soudce d´Aubray, provdaná za markýze z Brinvilliersu. Ta si totiž velice finančně polepšila, poté co nápadně rychle zesnuli její otec i dva bratři.

Proti urozené dámě ovšem chyběly jakékoli přímé důkazy. Nakonec ji zradily dopisy od již mrtvého milence. Z nich vyplynulo nejen, že otrávila své nejbližší, ale dokonce že se pokusila otrávit i svého manžela. Ten však jako zázrakem přežil. Možná ho před náhlou smrtí zachránil sám Godin de Sainte-Croix, který se obával, že by se za něj jeho milenka chtěla po ovdovění provdat. O manželství s bezohlednou travičkou nejspíš nestál!

Když markýza viděla, že jde do tuhého, pokusila se zmizet. Útěk se jí však nezdařil, a tak se roku 1676 kochaly davy pohledem na markýzinu popravu. Tím ovšem celá záležitost neskončila, naopak teprve začala.

O rok později se policii podařilo dopadnout věštkyni Magdelaine de la Grange. Právě v té době obdrželi vyšetřovatelé anonym, že se chystá spiknutí za účelem otravy samotného krále. Pátrání je zavedlo i k Monvoisinové. Další zatčení na sebe nenechala čekat. Celkem pařížská policie vyšetřovala přes čtyři sta lidí. Třicet šest z nich poslala na smrt, čtyři skončili na galejích a třicet čtyři muselo odejít do exilu. Dovedeme si představit, jaké zděšení ve Francii zavládlo!

Nečekaná zrada

Jakmile se o vyšetřování dozvěděl král, žádal úplné zničení celé sítě spiklenců. Nechal je vyslýchat v „hořící komnatě“, která získala pojmenování podle toho, že ji osvětlovaly pouze louče. Během výslechů, kde se mučící nástroje nenechaly zahálet, někteří obvinění zemřeli. Jak vyšetřování nabíralo na obrátkách, Ludvík XIV. musel přehodnotit své stanovisko. Ukázalo se totiž, že do spiknutí se zapletli i lidé z nejvyšších kruhů, přímo ode dvora. 

Patřila k nim například vévodkyně z Bouillonu, vévoda z Lucemburku nebo hraběnka Soissons. Poprava tolika vysoce postavených lidí by vyvolala veřejné pozdvižení. Proto hraběnka Soissons skončila ve vyhnanství a šedesát lidí nebylo nikdy souzeno. Král poslal některé obviněné do hraniční pevnosti, kde až do konce života nesměli s nikým promluvit ani slovo – a to ani se žalářníky.

Když už si Ludvík XIV. myslel, že ho nic nemůže překvapit, přišla nejhorší zpráva. S travičskou klikou se zapletla i jeho favoritka Athénais de Montespan. Monvoisinovou prý navštěvovala celá léta. Lektvary obsahující menstruační či nepýří krev lila svému nic netušícímu milenci do jídla a pití, aby si udržela jeho lásku. Navíc se prý zúčastnila černé mše, během níž ležela nahá na stole a z misky na ni pomalu kapala krev zařízlého nemluvněte. V roce 1679 ale podlehla pocitu, že krále přestává zajímat. Proto se jej údajně rozhodla otrávit. 

Odkud se vzaly tyto šokující informace? Vyzradila je snad sama Monvoisinová? Nikoli, ta mlčela jako hrob, protože věděla, že spoluúčast na odstranění panovníka by jí při výsleších jen uškodila. Přesto ji mlčení nepomohlo. Jako čarodějnice a travička skončila roku 1680 na hranici.

O zapojení královy milenky do spiknutí proti Ludvíkovi promluvila až traviččina dcera Marie. S výpovědí přišla až po matčině smrti. Jak se k těmto obviněním postavil král? Možná jim nevěřil. Madame de Montespan nikdy nestanula před soudem, avšak panovníkovu přízeň ztratila. V pozici favoritky ji vystřídala madame de Maintenon.

Konec čarodějnictví?

Celý strašlivý proces se táhl až do roku 1682. Tehdy se Ludvík XIV. rozhodl celou aféru ukončit. Aby případným dalším travičům ztížil jejich práci, vydal edikt, kterým vyhlásil, že prodej jedů podléhá státnímu dohledu.

Týmž dokumentem navíc prohlásil čarodějnictví za podvod. Tak mimo jiné zařídil, že nikdo již nemohl být souzen za provozování magie. Šlo o velmi pokrokový edikt. Zvláště když si uvědomíme, že takzvané hony na čarodějnice ještě zdaleka neskončily. U nás například tou dobou probíhal největší čarodějnický proces v historii českých zemí na losinském panství. Král Slunce se však rozhodl trestat raději světské zločiny – vraždy, podvody, loupeže a jiné delikty…