Bezhlavá antika: Proč Římané hanobili sochy svých císařů?
Rozbité nosy, zlámané prsty a obrovské množství useknutých hlav. Zní to jako účet nějaké krvavé bitvy, ale jde jen o popis mnohých antických soch, které se nám dodnes dochovaly.
Na otázku, proč jsou sochařská díla tak zohavená, se zaměřila Rachel Kousserová, profesorka dějin umění z City University of New York. Nabízí se samozřejmě praktické vysvětlení: štíhlý kamenný krk se při transportu zlomí o poznání snáz než tělo. Víme ale, že Římané sochy rozbíjeli schválně. Tento akt se nazýval „damnatio memoriae“ a římský senát jím mohl odhlasovat odsouzení památky obzvláště nemilovaného císaře. Pokud hlasování prošlo, Senát vymazal císařovo jméno ze záznamů, znehodnotil jeho portréty a sochy a zabavil pozůstalým majetek. To se stalo například nechvalně známému císaři Neronovi.
Římští sochaři dokonce někdy záměrně navrhovali své sochy tak, že se hlava na trup jen nasazovala. Tak se mohl nepohodlný obličej rychle vyměnit. Tyto případy poznáme podle sesazovacích otvorů i nápadně hladkého řezu.
Hlavy však mohli řezat i bezohlední obchodníci s uměním. Dva artefakty – dvojitá cena! To zjistili například kurátoři muzea Getty, kam se takový kousek, rozdělený prokazatelně až ve 20. století, dostal. A když později u jednoho ze starožitníků potkali podezřele stejnou hlavu, jakou se socha pyšnila ještě ve 30. letech 20. století, neváhali, koupili ji a připevnili zase dohromady…
