Zuávové ve válkách 19. a 20. století (1): Elitní lehká pěchota
Dobytí Alžírska Francouzi, krymská válka, občanská válka v USA, boj Poláků za svobodu, podpora papežských zájmů i účast ve světových válkách. Všechny tyto vojenské akce mají jedno společné. Je jím nasazení jednotek zuávů, originálních a odvážných vojáků 19. století
Počátky zuávů jako vojenské jednotky jsou neodmyslitelně spojeny s ambiciózním plánem francouzského krále Karla X. Bourbona, který se pro větší slávu Francie rozhodl získat silnější vliv v severní Africe, a proto padlo rozhodnutí dobýt Alžírsko. Tato země byla po staletí pod nadvládou osmanských Turků, po francouzské invazi v roce 1830 však změnila své pány.
Následujícího roku Francouzi postavili prapor domorodých válečníků z berberského kmene Zouaoua (někdy též Zwawa), původem z pohoří Djurdjura v části Alžírska, jež se nazývá Kabýlie. Tento kmen předcházela pověst skvělých válečníků a vážili si ho i Osmani, kteří z jeho řad vybírali deye, což bylo dvacet devět místních vládců, kteří spravovali Alžírsko z pověření tureckého sultána. Brzy po vytvoření prvního praporu byl postaven i druhý a roku 1838 třetí. Tak se začaly psát dějiny elity francouzské armády.
Pod africkým sluncem
Lehká pěchota zuávů se pod francouzskou vlajkou zapojila do války o Alžírsko velmi intenzivně. Účastnila se všech významných válečných operací během dobývání země Francouzi, s postupem času však také ztrácela svůj čistě domorodý charakter. Nejvíce se proslavila během obléhání města Constantine roku 1837, kdy s obdivuhodnou odvahou bojovala v první linii při čelním útoku na město. Utrpěla sice velké ztráty, ale získala obrovské renomé.
Svou vlastní zástavu zuávové dostali v dubnu 1841, aby ji krátce poté pokřtili krví v průsmyku Miliana. Zuávský pluk v následujících letech postupně opouštěli domorodí Berbeři, kteří přecházeli k alžírským ostrostřelcům, a v jeho řadách postupně převládli Francouzi. Výnosem císaře Napoleona III. z roku 1852 byl původně jediný zuávský pluk rozdělen na tři, tedy přesně podle počtu provincií francouzského Alžírska, v nichž byly tyto nové regimenty dislokovány. O dva roky později se ozvaly polnice daleko na východě, na Krymu. Před zuávy stála první vojenská akce mimo Afriku.
Za slávu Francie
Roku 1853 vyústil spor mezi Osmanskou říší a carským Ruskem v krymskou válku. Na jedné straně Rusko, na straně druhé spojenci z celé Evropy – Britové, Italové a také Francouzi, kteří na Krym povolali osvědčené bojovníky. Od roku 1854 bylo proti Rusům nasazeno i po dvou praporech z každého alžírského pluku zuávů. Aktivně se zúčastnili obléhání a poté dobytí Sevastopolu a roku 1855 se jejich řady rozrostly o nový pluk, tzv. Císařskou gardu. Zatímco na Krymu bojovali zuávové proti Rusku, v Alžíru se jejich druhové vypořádávali s posledními zbytky odporu proti francouzské nadvládě.
Další vojenská mise čekala na zuávy roku 1859 na Apeninském poloostově, kde probíhala válka za sjednocení Itálie. Tentokrát stanula Francie se Sardinským královstvím proti Rakousku, které bylo zarytým odpůrcem italské nezávislosti a případného sjednocení. Francouzi měli za úkol hájit oblast Piemontu, kde se volání po nezávislosti ozývalo nejsilněji.
Do akce byly zapojeny první, druhý i třetí zuávský pluk a také Císařská garda. I tentokrát zuávové dostáli své pověsti. V bitvě u Magenty 4. června 1859 bojovali nejen statečně, ale dokonce tak, že prolomili řady nepřátel a zmocnili se rakouských zástav. Za tuto akci byl 2. zuávský pluk, přezdívaný Šakalové z Oranu, jako první odměněn Řádem čestné legie.
Zámořské dobrodružství
Tři roky po bitvě u Magenty se Napoleon III. pustil do dalšího vojenského tažení, které mělo stvrdit velmocenské postavení Francie a obnovit její koloniální panství v Americe. A tak se roku 1862 vydal prapor 2. zuávského pluku z Afriky za oceán, do Mexika, a byl brzy následován několika dalšími prapory 1. a 3. pluku.
Důvodem byl fakt, že Mexiko nedokázalo splácet své pohledávky evropským zemím. Francie (na rozdíl od Velké Británie a Španělska) o smírné řešení sporu nestála a Napoleon III. se rozhodl Mexiko vojensky obsadit. Zuávové se v Mexiku zúčastnili několika velkých bitev a zakusili také porážku.
Pokračování: Zuávové ve válkách 19. a 20. století (2): Na západní frontě
Stalo se tak v květnu 1862 v bitvě u Puebly, kde francouzské expediční armádě uštědřilo mexické vojsko tvrdou lekci. Nicméně francouzské válečné operace v Mexiku úspěšně probíhaly až do roku 1866. Během této doby se zrodilo Mexické císařství v čele s Maxmiliánem I. Habsburským a zuávové byli u toho. Teprve po intervenci USA a zejména kvůli hrozbě Bismarckova Pruska, které s nelibostí sledovalo vzestup evropského konkurenta, nařídil Napoleon III. stáhnout francouzské síly zpět do Evropy.
