Věda vs. náboženství: Zničí mimozemšťané naši víru v Boha?

Když NASA v roce 2014 udělila grant v přepočtené hodnotě 26 milionů korun ekumenickému výzkumnému centru v oblasti teologie Center of Theological Inquiry v New Jersey, vzbudilo to velký rozruch. Odpůrci náboženství z organizace Freedom from Religion Foundation dokonce požadovali zrušení grantu a hrozili NASA žalobou. Faktem zůstává, že by se s případným objevem cizího života, či dokonce inteligence museli nakonec nějakým způsobem vyrovnat i věřící – a vědomí, že nejsme ve vesmíru sami, by naši společnost zahltilo řadou otázek překračujících hranice vědy. Objevení života mimo Zemi je přitom podle mnohých odborníků pouze otázkou času.

Pouze začátek

K takovému přesvědčení vede vědce víc důvodů, tím hlavním je ovšem fascinující rychlost, s jakou nacházíme jiné planety. V roce 2000 jsme jich znali jen pár, zatímco letos v květnu bylo již potvrzeno 3 608 exoplanet v 2 702 planetárních systémech. A to je pouze začátek. Odborníci odhadují, že do poloviny století dosáhne počet potvrzených exoplanet rovného milionu.

Připustíme-li, že je naše Galaxie plná teoreticky obyvatelných světů, mohl se na nich zrodit i život? A jak by se s mimozemskými civilizacemi měla vyrovnat víra, jejíž kořeny sahají tisíce let do minulosti? Popsané problémy studuje teologické odvětví nazývané exoteologie nebo též astroteologie. A kupodivu nejde o nové pojmy: Už v roce 1714 sepsal Brit William Derham knihu, jež se zabývala teologickými záležitostmi souvisejícími s bohem a zkoumáním oblohy.

Jsme ve vesmíru sami?

Odborníci v souvislosti s otázkou mimozemského života zmiňují několik principů: Například podle principu uniformity se základní fyzikální a chemické procesy odehrávají stejným způsobem na Zemi i v kosmu. Pokud uvedená teze platí, pak by tytéž mechanismy, jež stály za vznikem života na naší planetě, mohly stvořit živé formy i jinde ve vesmíru, kde vládnou příhodné podmínky.

Podle tzv. principu hojnosti, který zavedl americký filozof Arthur Lovejoy, zas v kosmu může vzniknout cokoliv, co je reálně možné. Jinak řečeno, život by se měl zrodit všude tam, kde tomu nic nebrání. Princip průměrnosti pak říká, že postavení Země ve vesmíru není nijak výjimečné, a že má tudíž smysl hledat život nebo i civilizaci na jiných planetách. Právě tento princip však zároveň představuje velkou výzvu pro abrahámovské víry, tedy především pro judaismus, křesťanství, islám a bahá’í, jež se odvozují od starověkého židovského náboženství. Podle nich nás totiž záměrně stvořil bůh, a máme tak proti jiným živým bytostem výlučné postavení.

Mnoho božích dětí

Věda už ovšem princip průměrnosti v minulosti několikrát uplatnila a zbortila tím původní představy o výjimečnosti našeho světa. Když Mikołaj Kopernik v 16. století vyslal Zemi na oběžnou dráhu kolem Slunce a zavedl heliocentrickou teorii, rozpoutal tím ohromující intelektuální smršť, která smetla skomírající geocentrický systém Aristotela. V něm měla naše planeta zcela jedinečné postavení, o něž tak po kopernikovské revoluci přišla.

Nalezení jiné civilizace by mohlo mít na lidstvo podobný účinek. Zpochybnil by takový objev pocity věřících a připravil by je hromadně o jejich přesvědčení? Možná nikoliv. Pozemská teologie totiž nikdy neprohlašovala, že by bůh stál či padal s lidmi. Podle Žalmů, které jsou posvátné pro židy i křesťany, dal Nejvyšší jména všem hvězdám. Podle židovského talmudu zas tráví noc létáním mezi tisícovkami světů. A korán zdůrazňuje, že mu náležejí všechny věci na nebi i na Zemi. 

Darwin versus bible

Otázkou zůstává, zda samotné náboženské knihy možnost existence cizího života zmiňují. Podle katolického kněze a teologa Thomase O’Meary je víře vlastní potvrzování kontaktů, které přesahují lidskou přirozenost. Zároveň je jasné, že bible a korán vznikaly velmi dávno, za specifických historických a kulturních podmínek, což je potřeba brát v úvahu včetně omezení, jež to nevyhnutelně přináší. Pokud ovšem někdo chápe náboženské texty příliš doslovně, může mít s mimozemským životem problém – stejně jako s řadou aspektů všedního dne. 

TIP: Bohové přicházejí: Kdy vznikla jednotlivá světová náboženství?

Týká se to především evangelikálů, tedy konzervativních protestantů, pro něž je jediným zdrojem víry a božího zjevení bible. Odmítají například darwinovskou evoluci s tím, že bůh podle knihy knih stvořil Zemi a veškerý život za sedm dní. Evangelikalismus je přitom dnes ve světě na vzestupu: Jen v USA se k němu hlásí asi čtvrtina obyvatel.

Spása pro mimozemšťany

Pokud bychom evangelikálům položili otázku, zda věří v mimozemský život, nejspíš by ji konfrontovali s textem bible. Tam se však o životě mimo Zemi nedočtou; došli by proto zřejmě k závěru, že nic takového neexistuje. 

Pak je tu problém se spasením, kterého lze podle bible dosáhnout pouze skrz Ježíšovu smrt a znovuzrození. Co to ovšem znamená pro případné vesmírné civilizace? O Kristovi pravděpodobně nic nevědí, takže se jich případná spása nejspíš netýká. Podle jezuitského kněze a bývalého ředitele Vatikánské observatoře George Coyneho by však Ježíšovo vzkříšení na Zemi mohlo „platit“ pro veškerá stvoření ve vesmíru.

Existují ale i jiné výklady: Někteří teologové zvažují možnost, že je spasení jako takové výlučně pozemskou záležitostí. Teologie nevyžaduje, abychom věřili, že hřeší všechny inteligentní bytosti v kosmu. Možná jsme jen my lidé tak špatní. Anebo – řečeno jazykem bible – je možná jen Země tak nešťastné místo, že se tu objevili Adam s Evou. Třeba jsou jiné vesmírné civilizace morálně nezkažené, a duchovní vykoupení tudíž nepotřebují. 

Připraveni na setkání?

Lidé zapojení do projektu SETI neboli Search for Extraterrestrial Intelligence (tedy „hledání mimozemské inteligence“) a do podobných iniciativ pátrají po signálech od jiných živých bytostí v kosmu. Někdy dokonce do vesmíru posílají „vizitky s naší adresou“, aby nás mimozemšťané snáz našli. Jsme však na takový kontakt připraveni? 

Neuropsycholog Gabriel De la Torre z univerzity v Cádizu před pár lety zkoumal etické a sociologické souvislosti aktivní snahy navázat spojení s jinou civilizací. Celkem 116 americkým, italským a španělským vysokoškolákům rozeslal dotazník, v němž se jich ptal na znalosti z astronomie, na vztah k okolnímu prostředí, na náboženské postoje (například zda věří ve stvoření vesmíru bohem) a také na to, s jakou pravděpodobností podle nich kontaktujeme mimozemšťany.

Konec náboženství

Ukázalo se, že oslovení studenti – a nejspíš i celá veřejnost – nemají navzdory překotnému rozvoji vědy a technologií příliš velké povědomí o astronomii. Zdá se, že většina lidí vnímá podobné záležitosti prostřednictvím své víry. Výsledky výzkumu utvrdily španělského vědce v přesvědčení, že ještě nejsme připraveni mimozemské civilizace aktivně kontaktovat.

TIP: Sociální experiment: Dá se žít podle doslovného výkladu Bible?

Pokud někdy v budoucnu přece jen zažijeme setkání s inteligentními mimozemšťany, jak na to zareagují jednotlivá náboženství? Podle některých by to mohlo znamenat konec víry, jak ji známe. Na druhou stranu tomu, že objev mimozemského života přinese náboženstvím na Zemi problémy, věří podle výzkumu profesora teologie Teda Peterse 69 % lidí, kteří nejsou duchovně založení – a to je víc než dvojnásobek v porovnání s 34 % věřících.