Zlatý věk hanzy: Gigantická obchodní říše ovládala středověkou Evropu

V době, kdy podobné slovní spojení ještě neexistovalo, se dal spolek německých kupců zvaný hanza označit jako „globální hráč“. Díky chytrosti, vynalézavosti a neúprosnosti vybudoval gigantickou obchodní síť, jež překlenula hranice kontinentu. Na vrcholu moci připomínala hanza mohutnou říši, ovládající sever Evropy. Její bohaté a mocné elity navíc nestavěly na šlechtickém původu, nýbrž na schopnosti dosáhnout zisku a na podnikatelských dovednostech.

V prosperujících hanzovních městech nevládla knížata, šlechtici či preláti, ale nezávislí a sebevědomí měšťané. Kromě toho se spolu s obchodním duchem šířila také znalost řemesla a gramotnost. Bez nadsázky lze proto tvrdit, že hanza byla průkopnická a nadčasová – ani to ji však neuchránilo před postupným úpadkem. 

Obchod především 

Počátek hanzy spojují historikové s polovinou 12. století a povýšením prvního pobaltského přístavu Lübeck na svobodné říšské město. Nevládl mu tedy kníže, nýbrž formálně samotný císař – a ten neměl na přímé spravování tamních záležitostí čas ani chuť. Místní podnikatelé se tak pustili do výnosného obchodu s východní Evropou a přidali se ke společenství, jemuž dominovalo město Visby na ostrově Gotland v Baltském moři. Ve 13. století se pak připojily i Hamburk, Wismar a Rostock, čímž se zrodil spolek, který v roztříštěné římsko-německé říši bránil své členy proti okolním knížatům i kořistníkům a ochraňoval jejich obchodní zájmy. 

Organizace severoněmeckých kupců v čele s Lübeckem přerostla v polovině 14. století ve svaz, pro který máme od roku 1358 doloženo označení „města německé hanzy“. Na jedné straně šlo o stálý spolek obcí, jenž plnil roli státu – neměl však společného vládce, území, vlajku, pokladnu či stálé ozbrojené síly. Na straně druhé se jednalo o soukromou obchodní společnost, která se pokoušela zajistit si monopolní postavení na pobřeží Severního a Baltského moře a zároveň bojovala proti pirátům i lapkům. Ve 14. století již sestávala zhruba z dvou set měst.

Obilí, dřevo, kožešiny 

Hanzovní obchodníci disponovali veškerým zbožím, které nabízela středověká Evropa: Jejich primární komoditu představovalo obilí, jež vozili z oblasti Pruska coby řádového území německých rytířů do Norska, které jim bylo v daném ohledu doslova vydáno na milost. Další klíčovou surovinu tvořilo dřevo na stavbu domů, lodí a výrobu nábytku, směřující z ruských a německých regionů hlavně na norský Island. 

Od 13. století se stal základem hanzovní prosperity monopol na obchod s kožešinami a voskem, přičemž si jej obchodníci udrželi téměř po dvě staletí: Novgoroďané prodávali kožešiny z veverek, bobrů, stříbrných lišek, sobolů i medvědů, a především velmi kvalitní a čistý včelí vosk, nenahraditelný při výrobě svíček pro liturgické účely. Od německých kupců naopak brali především výrobky ze železa, dále látky, šátky a klenoty. 

Kde se pivo pije…

Hanza tradičně obchodovala i se solí, neboť zmíněná surovina nezbytná pro konzervaci potravin byla v Pobaltí téměř nedostupná: Mořská voda jí obsahovala málo a naleziště v Kolbergu nedokázalo udržet krok s poptávkou. Na přelomu 13. a 14. století proto obchodníkům z Lübecku zajistila mimořádný zisk sůl vytěžená v Lüneburgu. 

Z Anglie a Skotska, kde prosperoval chov ovcí, se do oblasti Baltského moře vyvážely ovčí kůže, vlna a sukna. Vysoký výdělek zaručovalo také německé pivo: Například roku 1368 se ho z Lübecku jen na území dnešního Švédska dovezlo přes 1 800 tun. Mezi nejvýnosnější oblasti patřil rovněž obchod s kovy – v Českém království se nakupovalo stříbro, v Anglii cín a olovo, ve Švédsku a severních Uhrách zase měď a železo. Prostřednictvím Novgorodu měla navíc hanza spojení i s orientálními trhy. 

Úhlavní nepřítel 

Členové spolku si v klíčových zemích vybudovali obchodní a správní základny, kde nacházeli nejen ubytování a zázemí, ale i právní ochranu. Zmíněným enklávám v Novgorodu, Bergenu, Londýně a Bruggách se říkalo kontory. 

Zlatý věk hanzy nastal ve 14. století. Coby obchodně-vojenský spolek vedla samostatnou zahraniční politiku a proslula jako vyhledávaný spojenec, poskytovatel půjček – ale i nebezpečný nepřítel. Přesvědčil se o tom například dánský král Valdemar IV., když roku 1361 obsadil ostrov Gotland, vyplenil Visby a zrušil hanzovním městům privilegia. Rozpoutal tím válku, během níž kupci vyhlásili obchodní blokádu Dánska, zavedli zvláštní daň, za kterou najali žoldnéře, a spojili se s Holštýnskem a Švédskem. 

Pomoc nepřiplula 

Poté hanzovníci vyslali proti Kodani flotilu 48 lodí s 2 240 ozbrojenci, vedenou čtyřicetiletým lübeckým obchodníkem a starostou Johannem Wittenborgem. Výprava se cestou pokusila dobýt Helsingborg, jenže obléhání se protáhlo na několik týdnů, což dalo dánskému králi čas shromáždit vlastní flotilu, naverbovat 2 500 zkušených bojovníků a vrhnout se na hanzovní loďstvo. Dánové potopili dvanáct větších plavidel a zajali mnoho urozených válečníků. Wittenborg se musel stáhnout a po návratu domů ho popravili, přestože za nezdar mohli i spojenci, kteří mu nepřipluli na pomoc.

Hanza zvítězila teprve ve druhé válce s Valdemarem a zasloužil se o to lübecký purkmistr Bruno von Warendorp: Pod jeho vedením dobyli hanzovníci v roce 1368 Kodaň, spálili loďstvo nepřítele a o dva roky později uzavřeli triumfální stralsundský mír, díky němuž získali zpět všechna privilegia. Obsadili také čtyři pobřežní pevnosti, takže cla již neputovala do dánské pokladny, nýbrž do hanzovní. Dánové se navíc museli zavázat, že si bez souhlasu spolku v budoucnu nezvolí žádného panovníka. 

V boji proti vrahům

V letech 1358–1360 vyšla hanza vítězně rovněž ze sporu s Flandry, během nějž zahájila námořní blokádu a nechala vzpurné hrabství vyhladovět. Její úspěchy imponovaly i římsko-německému císaři a českému králi Karlovi IV., který hanzovní práva potvrdil a lübecké purkmistry jmenoval správci pořádku v části říše „proti všem škodlivým lidem, proti vrahům, paličům, loupežníkům na zemi i ve vodě, zlodějům a jiným zločincům“. 

Nic však netrvá věčně: Zlatý věk hanzy skončil v 15. století, kdy její monopol narušil dovoz koření po moři kolem Afriky, objevení Ameriky a vznik nových námořních tras. Spolku, který se orientoval především na vnitroevropský obchod a sever kontinentu, proklouzla příležitost mezi prsty. Počtem lodí i objemem zboží začaly dominovat nizozemské provincie, jež se aktivně podílely na objevování Nového světa. Ústup z výsluní potom dovršila příroda: Naplavené sedimenty totiž zanesly kanál spojující Bruggy s mořem, a nejdůležitější základna hanzy tak zůstala odříznuta od zdroje bohatství. 

Zkáza jako lavina

Hlavní slabinou hanzy se stal fakt, že fungovala pouze jako překupník zboží, nad jehož výrobou neměla politickou kontrolu. Nedokázala proto adekvátně zareagovat, když začaly silné státy podporovat vlastní obchodníky a odnímaly hanzovníkům jejich privilegia. Učinily tak nejen Anglie a moskevské říše, ale též Kalmarská unie – personálně spojené země Švédska, Dánska a Norska, jimž se podařilo převzít většinu obchodu s Islandem a omezit hanzovní styky se Švédskem. 

Konkurence se na hanzu valila ze všech stran jako lavina: Obzvlášť nebezpeční a výkonní byli nizozemští, angličtí a jihoněmečtí podnikatelé. Ale také pruské vévodství a Polsko využily rostoucí poptávku po obilí a začaly ho ve velkém vyvážet na západ. 

Hanza na věky 

V 15. století otřásaly hanzou rovněž vnitřní rozpory. Zatímco patriciát tvořený nejzámožnějšími obchodníky, finančníky, rejdaři a duchovenstvem ovládal městskou radu, střední vrstva sestávající ze zbylých kupců, lodních kapitánů a zámožnějších řemeslníků se marně domáhala účasti na vládě. Následný odchod mnoha schopných lidí do Nizozemí, kde se zapojili do vzrůstajícího atlantického obchodu a na starou „vlast“ zapomněli, hanzu oslabil. Vedle toho ve městech propukaly nepokoje chudiny, jež tvořila až polovinu obyvatel.

TIP: Řídit stát jako firmu: Středověké Benátky byly státem s přísně centrálním řízením

Vliv dříve soudržného a silného spolku nezadržitelně slábl a v 17. století z něj řada členů vystoupila. Třicetiletá válka zdevastovala jeho území a vítězové zabrali mnohá z bývalých hanzovních sídel jako Štětín, Stralsund či Wismar. Poslední generální sněm se konal roku 1669 a dorazili na něj pouze zástupci devíti měst. Poté se již nehovořilo o hanze, ale povědomí o jejím významu nikdy zcela nevymizelo: Mnoho obcí tak ke svému názvu dodnes připojuje hrdý titul „hanzovní město“. Někteří bývalí členové se navíc v roce 1980 pokusili sdružení obnovit, když v nizozemském Zwolle založili městský spolek hanzy.