Život za zdmi Bílého domu: Kdo v něm úřadoval jako první a kolik stojí jeho provoz?

Bílý dům nepředstavuje hermeticky uzavřený svět: Nedostupné paláce jsou poznávacím znamením totalitních režimů a američtí prezidenti sami sebe vidí nikoliv jako despoty, nýbrž coby pokorné služebníky mocné republiky. Zájemcům se tak nabízejí bezplatné prohlídky s průvodcem, a přestože se o povolení k návštěvě musí žádat nejméně tři týdny předem, nehledě na povinnost dodržet další přísná bezpečnostní opatření, na nezájem si ikonická budova v srdci Washingtonu rozhodně stěžovat nemůže.

V sezoně denně přivítá až šest tisíc turistů, kteří však pochopitelně nespatří úplně všechno. Naprostá většina vnitřních prostor na adrese Pensylvánská avenue 1600 zůstává rezervovaná výhradně pro hlavu státu s nejbližší rodinou a spolupracovníky, o jejichž pohodlí se stará zhruba 90 zaměstnanců.  

Sedmdesát bytů

Nicméně ani prezident s největší pravděpodobností nemá dokonalou představu o místě, které během svého mandátu obývá: Vždyť uvnitř šestipatrové budovy postavené v letech 1793–1800 se nachází celkem 164 místností, z toho 35 koupelen. Vedle obytných prostor nabízí Bílý dům i divadlo, lékařskou a zubní ordinaci, televizní studio, tenisový kurt, bowlingovou dráhu, solárium, bazén, golfové hřiště, ale také protiatomový kryt. 

V sídle amerických prezidentů nechybí divadlo, ordinace, televizní studio, bowlingová dráha, solárium, bazén a pochopitelně ani atomový kryt. (foto: Shutterstock)

Spíše dekorativní funkci pak plní bezmála třicítka krbů, které tamní interiéry vyhřívaly až do zavedení ústředního vytápění v roce 1840. O čtyři dekády později byl instalován první hydraulický výtah a dnes v budově fungují hned tři, vedle sedmi schodišť. Podlahová plocha Bílého domu činí úctyhodných 5 100 čtverečních metrů, takže by pojal přibližně sedmdesát průměrných českých bytů. Navíc k němu náležejí pozemky o rozloze 7,5 hektaru, tedy stejně jako k Pražskému hradu.

Menší, ale největší

Pod původní podobu neoklasicistní stavby na nejprestižnější washingtonské adrese se podepsal irský architekt James Hoban: Ve veřejné soutěži oslovil porotu návrhem, který se inspiroval dublinským parlamentem. Autor městského plánu Pierre Charles L’Enfant, stavební inženýr a blízký spolupracovník George Washingtona, nejdříve vyčlenil pro prezidentský palác 33 hektarů, Hoban však skromně navrhl čtyřikrát menší budovu, což ve výsledku znamenalo, že ji mohly obklopit příjemné zahrady. 

Přesto se příštích více než sedm dekád jednalo o zdaleka největší dům ve Spojených státech. Jeho vybudování trvalo osm let, stálo 232 372 dolarů a jen k natření fasády se spotřebovalo přes 2 100 litrů bílé barvy. Prvního listopadového dne roku 1800 se tam ovšem nestěhoval George Washington, nýbrž jeho nástupce John Adams, který jej v úřadu vystřídal o tři roky dřív. Druhý americký prezident s manželkou Abigail začal Bílý dům užívat ještě před úplným dokončením prací, nicméně v následujících desítkách let doznala podoba stavby značných změn. 

Bílý dům v plamenech

První zásadní rekonstrukce následovala již v roce 1812: Po požáru založeném nepřátelskými britskými vojsky Bílý dům téměř lehl popelem a trvalo pět let, než se jej podařilo obnovit. Podobně velký zásah už sice nikdy nepotřeboval, ale neopravoval se naposled. Například ve 40. letech minulého století se ukázalo, že má silně narušenou statiku, a tehdejší prezident Harry Truman s manželkou Bess se musel na celých šest let vystěhovat. 

Během stavebních prací zbyly z původní konstrukce jen obvodové zdi, do nichž dělníci vsadili ocelovou výztuž. Interiér tehdy ztratil svůj někdejší historický šarm a o jeho navrácení se zasloužila až Jacqueline Kennedyová. V roce 1961 navíc úspěšně navrhla Kongresu, aby se Bílý dům zařadil mezi národní kulturní památky se statusem muzea, a od té doby nelze s interiérovým vybavením zacházet dle libosti: Chce-li někdo odstranit kterýkoliv předmět, je třeba ho uložit do depozitářů Smithsonova institutu.

Nejslavnější kancelář

K současné tváři prezidentského sídla přispěl alespoň malým dílem takřka každý z jeho obyvatel – ať už šlo o maličkosti v podobě nábytku či zařízení – například Thomas Jefferson nechal přidat dvě toalety, o vybudování růžové zahrady, novou výmalbu, nebo významnější zásahy jako výstavbu dalších křídel. O zavedení elektřiny se zasloužil Benjamin Harrison v roce 1891 a již o dvanáct let dřív dal Rutherford B. Hayes instalovat první telefonní linku přímo do své kanceláře. Číslo do Bílého domu tvořila snadno zapamatovatelná cifra 1. 

Mimochodem, dnešní název sídla se stal oficiálním až za Theodora Roosevelta na počátku 20. století, ačkoliv se v médiích objevoval již o sto let dřív. A právě zmíněný státník nechal také navrhnout první kancelář čistě pro výkon své funkce, ačkoliv ještě nešlo o tzv. Oválnou pracovnu.

Místnost se čtveřicí dveří, kde nejmocnější muži planety úřadují dnes, vznikla v západním křídle teprve za mandátu Williama Howarda Tafta roku 1909. Zpočátku se však nacházela v centrálním traktu, takže postrádala okna, což nevyhovovalo dalšímu prezidentovi v pořadí, Franklinu D. Rooseveltovi. Kancelář se tak stěhovala do jihovýchodního cípu křídla, na místo někdejší prádelny.

Oválná pracovna za časů prezidenta Trumpa. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Dnes do Oválné pracovny jako do jediné místnosti v Bílém domě nemá přístup ochranka. O aktuální pozici prezidenta ji ovšem informují tlakové senzory pod kobercem, a bezpečnost hlavy státu navíc zajišťuje neprůstřelné sklo v oknech i tajný únikový východ pod psacím stolem.

Milionové náklady

Čtyřiadvacetihodinový servis profesionálně vyškolených zaměstnanců, jež má prezident a jeho nejbližší k dispozici, samozřejmě něco stojí. Provoz Bílého domu – včetně nákladů na energie, mzdy či údržbu – vyjde americkou státní kasu v přepočtu na 320 milionů korun.

TIP: Rezidence diktátorů: Jak odpočívali Hitler, Stalin, Kaddáfí nebo třeba Janukovyč

Sám si pak prezident platí stravování, dopravu, oblečení nebo třeba některé dary pro zahraniční hosty, a nevyhne se mu ani daňová povinnost. K ročnímu platu ve výši zhruba deseti milionů korun obdrží nástupní bonus okolo 2,5 milionu na zařízení domova. Přesto vzhledem k nákladnému způsobu života opustili někteří z prvních mužů Bílý dům s milionovými dluhy.