Americký Coney Island: Zašlá sláva na ostrově zábavy

Původně ostrov a dnes poloostrov Coney Island je nejjižnější výspou Brooklynu. Svého času se stal vítaným cílem zábavychtivých Newyorčanů, kteří sem jezdili především z přelidněného Manhattanu. Poloostrov se táhne podél pláže, hraničící s Atlantským oceánem, a s pevninou ho spojuje úzký pás země.

Na přelomu 19. a 20. století, v době bouřlivého rozvoje New Yorku, skupině podnikatelů a politiků postupně došlo, jak velký potenciál a strategický význam tohle místo na mapě vzkvétajícího města má. A spojili s ním své sny, aby je mohli nabídnout i milionům obyvatel newyorských čtvrtí Manhattan, Borooklyn či Queens, dychtících po zábavě, povyražení a po místě, kde by mohli utrácet svoje těžce vydělané peníze.

Plán rozvoje Coney Islandu se však měl stát zároveň jakýmsi experimentem, laboratoří, kde by se cestou pokusů a omylů zkoumaly možnosti metropolitního životního stylu, jež by se posléze aplikovaly při rozvoji samotného Manhattanu.

Zábava na míru

Prvním projektem, ušitým na míru Coney Islandu coby místu lidové zábavy, byl Steeplechase Park. V roce 1897 ho u West 17th Street otevřel podnikatel George Tilyou. Návštěvníci tam mohli závodit s mechanickými koňmi připevněnými na železných tyčích. K dispozici měli plně automatizovanou závodní dráhu, která vedla rozmanitým terénem. Jezdci mohli své mechanické koně ovládat vlastní vahou, takže se každý dostih rychle proměnil ve skutečný závod. Park Steeplechase byl v provozu dvacet čtyři hodin denně a George Tilyou už po třech týdnech hlásil návrat všech nákladů. V dalších letech ovšem park postupně upadl v zapomnění, protože Tilyou nedokázal najít další vizi pro jeho rozvoj a příliš lpěl na ideálech zábavy konce 19. století.

Vzducholodí na Měsíc

V roce 1903 přichází na Coney Island Elmer Dundy, profesionál ze světa zábavy, a architekt Frederic Thompson. Ostrovní život, už tak odlišný od velkoměsta, chtějí oba partneři ještě více posunout do jiného, snového světa. Navrhli proto zábavní park Luna ve stylu měsíční krajiny a přizpůsobili tomu i většinu atrakcí. Park měl návštěvníky vytrhnout z reality svým stylizovaným prostředím Měsíce.

Příchozí byl stržen do víru zábavy hned poté, co prošel branou parku. Z obyčejných lidí se rázem stali astronauti, kteří se s pomocí vzducholodi mohli odlepit od zemského povrchu a během chvíle se přiblížit k vysněné Luně. Po chvíli už účastníci výletu „přistáli“ na skalnatém povrchu Měsíce a obhlíželi jeho studené jeskyně. Uprostřed této umělé krajiny se rozprostíralo velké jezero. Dokonalou iluzi atrakcí dotvářela Thompsonova architektura plná měsíčních motivů a věžiček. Slabinou projektu ovšem byla nefunkčnost všech 1 326 věží, které postupně v Luna Parku vznikly. Díky jejich velkému počtu se v části zábavního parku utvořilo jakési Město věží, jehož potenciál ale zůstal nevyužitý.

Název areálu se však stal synonymem pro zábavní centrum a slovo Lunapark pojmem, který se v souvislosti s parky mechanických atrakcí užívá dodnes.

Fenomén Dreamland

Třetím podnikem, který utvářel podobu Coney Islandu, byl Dreamland – Země snů. Dosud největší experiment se zábavním parkem na ostrově vymyslel senátor William H. Reynolds a k vytvoření nové struktury parku použil zažité a osvědčené formy zábavy, vyzkoušené konkurencí.

Na rozdíl od Luna Parku s umělým jezerem v měsíční krajině využil majitel Dreamlandu výjimečné polohy své parcely přímo u moře a nechal park postavit okolo skutečné zátoky. Reynoldsova Země snů proto zahrnovala i dvě mola, díky nimž se sem návštěvníci mohli dostat na palubě parníku. Dojem vodní říše ještě více podpořily lodě plující nad vchodem, které měly návštěvníkům navodit pocit vstupu přímo pod mořskou hladinu. Hned za branami Dreamlandu čekala na příchozí rozsáhlá plocha křižovaná širokými promenádami, jež poskytovaly skvělý výhled na moře. Celkovou atmosféru dotvářel umělý mořský vánek – jedna z vymožeností zábavního centra.

Dreamland se od svých předchůdců lišil v řadě věcí, z nichž snad nejvýraznější byla architektura. V porovnání s chaoticky vybudovaným Luna Parkem působil Reynoldsův park jednotným dojmem. Použité prvky utvořily z komplexu budov harmonický celek, zvýrazněný bílou barvou.

Třetí zábavní park na Coney Islandu stál dva a půl milionu dolarů, zatímco Luna Park Elmera Dundyho a Frederica Thomsona vyšel „jen“ na sedm set tisíc dolarů. K dalším rekordům, kterých Země snů dosáhla, patřil největší taneční parket na světě. Jeho plocha čítala 2 300 m² a najednou dokázala pojmout až čtyři tisíce párů. Tak obrovský prostor ovšem nebyl přizpůsoben lidskému měřítku a znemožňoval jakýkoli kontakt s okolím. Pozoruhodná byla i sto čtrnáct metrů vysoká věž majáku, replika věže Giradela ve španělské Seville. Z její vyhlídky bylo vidět až do vzdálenosti 80 km, tedy i na Manhattan. Maják stál ve středu zátoky a napodoboval námořní signalizaci. Světelná show však musela být zrušena – kvůli podobnosti věže s majákem v Norton Point by mohl signál atrakce mást lodě mířící do newyorského přístavu.

Pompeje i Benátky

Tak jako vešel Luna Park do dějin svým názvem, Dreamland je znám díky svým nevšedním, nevídaným, mnohdy až nebezpečným atrakcím. Simulovány zde byly různé druhy katastrof, často odkazujících do historie. K vidění tak bylo zemětřesení, požáry měst, povodně, výbuchy sopek, války či námořní bitvy. První, nikdy předtím nerealizovanou podívanou, se stal takzvaný Pád Pompejí. 

V Dreamlandu vznikly dokonce i Kanály Benátek, jež kopírovaly slavné italské město. Návštěvník se s pomocí své fantazie mohl rychle přesunout do Evropy. Atrakci tvůrci promysleli do detailu: dokonalou iluzi města na kanálech navodila přítomnost gondol, replik benátských paláců i živých lidí, kteří napodobovali obyvatele města. Návštěvníci Dreamlandu mohli obdivovat dokonce i uměle vytvořený Velký kanál, chrám svatého Marka, Dóžecí palác nebo most Rialto.

To ale stále není všechno: v Městě snů „vyrostl“ i sjezd přes Švýcarsko, napodobující rekreační středisko v srdci švýcarských Alp. Hned u vstupu příchozí uchvátila scéna z horolezeckého výstupu na jeden z horských vrcholků. Poté návštěvníci nasedli do saní, které je tunelem dovezly do malebného údolí, ochlazovaného speciálním zařízením. Kopírování skutečných památek a budování replik celých měst pak inspirovalo například tvůrce podobných projektů v Las Vegas, proslulém městě zábavy a hazardu.

Ostrov v plamenech

Asi není divu, že se stavbou zábavních parků popularita Coney Islandu prudce stoupla. Přitom byl poloostrov do konce 19. století jen nepřitažlivou částí New Yorku. Boom lidové zábavy na jižním konci Brooklynu ale netrval dlouho. Po několika letech plných úspěchů se nejprve „rozplynula“ Země snů, když podlehla požáru. Pozemky, které po Dreamlandu zbyly, pak sloužily jako parkoviště až do roku 1957, kdy na nich bylo postaveno Newyorské akvárium.

Ostrov zábavy se přesto postupně měnil v omšelý skanzen a sláva zábavních parků na Coney Islandu už dávno vyprchala. Kladný vztah k někdejšímu místu radovánek však v mnoha obyvatelích města přetrvává. Právě jeho nostalgická atmosféra stále láká také nové návštěvníky a často i filmaře. Bývalý newyorský starosta Michael Bloomberg se zasadil o vytvoření položky v městském rozpočtu, díky níž se na Coney Islandu už začalo s revitalizací. Zchátralá „země snů“ se tak možná znovu dočká návratu na výsluní.