Zbytečně dokonalý výsadek: Anglo-francouzská operace Mušketýr 1956 (4)

Kolem Port Saidu – egyptského přístavního města na severním konci Suezského průplavu, se počátkem listopadu 1956 stahovala smyčka britských a francouzských sil a Egypťanům tak začalo hrozit obklíčení. Za místo setkání výsadkářů a komandos byl určen Cassino Palace Hotel, jenž Egypťané proměnili v menší pevnost. Patro za patrem jej výsadkáři vyčistili a po příchodu námořní pěchoty bylo obklíčení završeno.

Proti partyzánům

Nyní zbývalo město dočistit a následně zavést okupační správu. Problém však nastal, když část Egypťanů odložila uniformy a pokračovala v boji jako partyzáni. Francouzům ráno 6. listopadu dorazila posila v podobě 522 mužů z 1. výsadkového pluku cizinecké legie. Společně dobyli Port Fuad, zavedli provizorní okupační správu a v odpoledních hodinách se spojili se 42. komandem, čímž byly oba sektory propojeny.

O mimořádné pověsti, které se francouzští veteráni z Indočíny a Alžírska těšili, svědčí skutečnost, že ve francouzských sektorech se téměř nevyskytly problémy s odstřelovači a partyzány (legionáři totiž mnohdy nebrali zajatce a vzdávající se egyptské vojáky popravovali). V Port Fuadu byla zanechána část vojáků a zbytek vyrazil na jih směrem na Kantaru. Svého cíle však již nedosáhli, jelikož následující den začal platit klid zbraní, prosazený rezolucí OSN, který prakticky ukončil válečné operace.

Mezinárodní tlak

Pozornost světa byla na konci října upnuta především k Maďarsku, kde probíhala krvavá likvidace protikomunistického povstání. Britsko-francouzská intervence tak dostala západní diplomacii do choulostivé situace, kdy na jedné straně kritizovala sovětský postup v Maďarsku, ale na druhé straně měla mlčet nad invazí do Egypta. USA proto začaly rozprodávat své rezervy britských liber, což vedlo k rychlému pádu britské měny. Zapojil se i SSSR s pohrůžkou, že v případě pokračování útoku se sám zapojí do boje.

Tváří v tvář hrozící ekonomické katastrofě tak Británie kapitulovala. Francie v předtuše blížícího se vítězství zvažovala pokračovat v operaci sama ve spolupráci s Izraelem, ale nakonec se mezinárodnímu tlaku podvolila i ona. Nyní měly dorazit mírové jednotky z Dánska a Jugoslávie s úkolem převzít od Britů a Francouzů jejich pozice a udržovat mír. Tím, že USA se na půdě Organizace spojených národů postavily proti Francouzům a Britům, zmařily veškeré snahy o obnovení vlivu koloniálních mocností v Egyptě. Zejména pro Spojené království, kde probíhaly protiválečné demonstrace, to byla vskutku těžká rána a také pomyslný poslední hřebík do rakve jeho bývalé moci.

Ústup s hanbou

Operace v Suezu stála Brity 16 padlých a 96 raněných. Francouzi ztratili 10 padlých a 33 raněných. Izrael utrpěl ze spojeneckých vojsk nejtěžší ztráty: 172 padlých a 817 raněných. Egyptské ztráty nebyly nikdy oficiálně potvrzeny, ale odhaduje se něco mezi jedním až třemi tisíci padlých a 4 000 raněných během izraelské invaze a 650 padlých a 900 raněných při britsko-francouzském útoku. Civilní ztráty se odhadují kolem 1 000 mrtvých.

TIP: Ocelová pěst židovského státu: Izraelští tankisté během šestidenní války

Z vojenského hlediska šlo o úspěšnou operaci. Zejména vzdušné výsadky byly provedeny s téměř učebnicovou přesností, avšak v kombinaci s mezinárodní politickou situací nedošlo k naplnění strategických záměrů obou mocností a byly nuceny se s hanbou stáhnout a předat vše OSN. V několika následujících letech zbyl z obou koloniálních říší už jen stín jejich bývalé velikosti.

Největším vítězem konfrontace se tak paradoxně stal Egypt, který i přes ústupky Izraeli a přítomnost mezinárodních jednotek na svém území prezentoval události nesmyslně jako vítězství své armády, což posílilo jeho prestiž v arabském světě.