Zavři oči a mysli na Anglii: Zajímavosti i bizarní okamžiky z historie lidské sexuality

Domníváte-li se, že první zmínku o masturbaci najdete v Bibli, mýlíte se. Ne biblický Onan, ale dávno, velice dávno před ním prokázal význam onanie egyptský bůh Atum. Honosil se titulem „otec bohů a pán všeho“. Dle starých Egypťanů vznikly všechny věci kolem nás díky pralátce. Tou nebylo nic jiného, než Atumovo semeno. Toho nejcenějšího, co tělo vytvořilo, se bůh onanií nezištně zbavoval ve prospěch lidstva... 

A počátek 20. století? V českých domácnostech se četl populární spisek dr. Batisty popisující mrtvolnou bledost, přerývaný dech, třes a potažmo i semenotok sebeprznitelů. Pro příliš bujná dítka šlo zakoupit rafinované konstrukce připomínající mučící nástroje. K čemu sloužily? Aby si „zbytečně“ nesahala na přirození. „Dámy a pánové, každý z nás někdy v životě onanoval, a kdo to popírá, onanuje dodnes,“ šokoval Sigmund Freud v těch dobách pruderní vídeňskou společnost.

Manželství především! 

Za první sexuální revolucionáře lze považovat staré Sumery. Mimo to, že beze studu obdivovali prostituci, obohatili pokladnici kulturního dědictví i Eposem o Gilgamešovi. O hlavním hrdinovi se v něm praví, že: „S manželkou bude obcovati nejprve on a pak leníci jeho.“ Velkorysý přístup! To staří Židé byli přísnější. Žádný sex bez sňatku! Ony „podivné pohyby“ nejsou radost, ale povinnost! Umřel vám bratr, nebo jiný nejbližší příbuzný? Starý Zákon, konkrétně kniha Genesis má jasno. Vezměte si jeho vdovu, pochopitelně za účelem plození. Středověk se k Bibli hrdě hlásí. Sex? Jen v manželství a za účelem rozmnožování! Ideálem pro ženu má být panenský život. 

Podle řeckých bohů 

Staří Řekové si inspiraci ke svému pohlavnímu životu brali mimo jiné z bájí. A bohové na Olympu rozhodně sexuálně nestrádali. Kromě nevěry nejrůznějšího druhu s oblibou praktikovali i zoofilii naruby. Například Zeus se svých milenek zmocňoval v podobě býka nebo labuti. Bůh vína Bakchus, kterého můžete znát v římské obdobě jako Dionýsa, měl houfy oddaných obdivovatelek zvaných bakchantky. Tyto ženy a dívky při oslavách zasvěcených svému bohu provokovaly muže k nezávazným lásky hrám. Následovnice původně mystických obřadů sexuálně řádily natolik, že proti nevhodnému slavení vydal římský senát v roce 186 před naším letopočtem důrazné usnesení. 

Tabu? Ani náhodou! 

Básnířka Sapfo skládala ódy a volné chvilky si krátila se svými múzami, družkami z party na ostrově Lesbos. Fakt, že muž muži (i v sexu) nejlépe porozumí, byl v časech Platonových všeobecně respektován. Pedofilie a to ani homosexuální nepředstavovala v oněch časech žádný výstřelek. Ani římským epikurejcům nebylo nic lidského a sexuálního cizí. Fragmenty fresek z Pompejí si nezadají s Kámasutrou. Mnohý z našich současníků by měl co dělat, pokud by chtěl tato návodná umělecká díla ve vlastním sexuálním životě dohnat, neřku-li předehnat. Všeobecné sexuální toleranci se vymyká Hippokratova přísaha. Lékař si podle ní má na sex s pacienty nechat zajít chuť. 

Hřích a pokání 

Středověk obrátil kormidlo směrem k cudnosti. Klerikům je určen celibát, lidu zdrženlivost. Nicméně démon sexu je houževnatý a proradný. Do ložnic, ba ani do seníků či stodol vidět nebývalo. A pojem sexuální neuróza tehdy neznali. Rozpor mezi požadovanou morálkou a vlastním jednáním poznávali až příliš dobře. Údajně odtud v lidské kolektivní zkušenosti pramení pocity viny spojený se sexem. 

Žíněná košile kajícníků a do krve zbičovaná záda flagelantů? Z dnešního pohledu klasické „sadomaso“. Ne jen špetka pro chuť, ale přímo hody sadismu. Pokrytecké blábolení o záchraně duší provází z dnešního pohledu ostudnou kapitolu církve: čarodějnické procesy. Již samo hledání „ďáblových stigmat“, což mohla být obyčejná mateřská znaménka, mívalo sexuální náboj. Poté „zkoumání“ pokračovalo v patřičně sadistickém stylu. 

Reforma? S mírou! 

Reformátor Kalvín považoval syfilis za trest boží. Jako prevenci vyžadoval mravnost bez sexuálních výstřelků. Martin Luther si vážil manželství, celibát nevyžadoval, leč pro sexuální experimenty, ani pro přílišné potěšení tohoto typu, též nehoroval. Francouzská revoluce odsuzovala sexuální výstřelky krále a jeho „horních deseti tisíc“. Sexu se ovšem nebylo nutno odříkat. Ideálem ovšem bylo dostat jeho živelnost pod kontrolu rozumu. 

19. století přineslo revoluci průmyslovou, ne však sexuální. Menu je ovšem rozličné. Ke cti a chvále boží hodlají přispívat jak polygamní mormoni tak i obdivovatelé za všech okolností cudné a věrné královny Viktorie. Nevíme, zda vskutku poučila dceru před svatební nocí slovy: „Zavři oči a mysli na Anglii“. Pokud tomu tak nebylo, je to výstižně vymyšleno. V oněch časech počestné dívky omdlévaly už při zaslechnutí slova koleno. Ostatně najít zmíněnou část těla mezi všemi těmi spodničkami nebylo jen tak… 

Války a násilí 

Uvolnění sexuální morálky v minulém století nemá na svědomí psychoanalýza, ale obě světové války. Po nich pak kocovina generací, jež se považovaly za ztracené. Bolševická revoluce zase v Rusku přispěla k vnímání volné lásky jako potvrzení emancipace žen. Vojáci táhnoucí Evropou nikdy nevynikali přílišnou cudností. Rudá armáda ale dokázala překonat i mnohé „bohatýry“ minulosti. Opakované znásilňování německých žen dosáhlo roku 1945 obřích rozměrů. Namátkou v Berlíně bylo prováděno plošně a neunikla mu patrně téměř žádná žena a to opakovaně. 

Není třeba dívat se až k Berlínu. Některé z jednotek maršála Malinovského osvobozující jižní Moravu prokázaly mimořádnou sexuální výkonnost a to i ve vztahu k slovanským paním, dívkám, ale i starším dámám. Neznámí, navzdory obvyklé opilosti vždy připravení ctitelé s odjištěným samopalem, se těžko odmítají...