Zámecká pohádka: Vodní zámek Blatná měl štěstí v neštěstí

Rod musel překonávat hodně překážek, v minulosti i dnes. Jana Germenis-Hildprandtová přijela na zámek v Blatné v roce 1992 jako manželka řeckého stavebního inženýra a matka jedenáctiletého syna. Měla za sebou roky strávené v Etiopii, Řecku, Austrálii, Indonésii či Singapuru. Do Česka dorazila s vidinou, že cestování končí a začíná péče o rodinný majetek. Byla šťastná, mohla se totiž konečně vrátit domů.

Milovnice zvířat

Blatenský zámek patří Hildprandtům od konce 18. století. Z rukou jim ho v roce 1948 vyrval stát a zmíněný okamžik znamenal pro šlechtickou rodinu počátek velkého putování. Naštěstí sídlo na rozdíl od jiných zkonfiskovaných skvostů nechátralo: Natáčely se tam filmy jako Bílá paní nebo Šíleně smutná princezna a pečovali o něj muzejníci. 

„Podle mě bylo velké štěstí, že si jej památkáři vzali pod křídla,“ líčí paní Jana. „Moji rodiče tím ohromně trpěli, hlavně otec. Není lehké být vyhozen odněkud, kde vám to patří. Návratu se bohužel nedožil, ale s matkou – velmi energickou dámou – jsme po příjezdu začaly o zámek bojovat.“

Ve staletém anglickém parku, který má i s vodními plochami téměř padesát hektarů, se prohání početné stádo daňků a několik pávů. Paní Jana, které mnoho lidí navzdory zrušení šlechtických titulů stále říká „baronko“, je milovnicí zvířat. Má své daňky pojmenované a každý den je krmí. „Myslím, že už mě poznají, ale jsou to materialisti, takže kdo jim dá žrádlo, k tomu jdou,“ usmívá se.

Páchník před vymřením

V parku se vyskytuje ještě jeden živočich, o němž se však majitelé dozvěděli teprve před pár lety. Přitom mu hrozí vymření, a navíc nese nelichotivé pojmenování „páchník hnědý“.

Eva Ježková, vedoucí projektu na ochranu přírody CZ-SK South-Life, vysvětluje: „Je typický svým pižmem, které někomu voní a jinému ne. Sameček jím láká partnerku.“ 

Díky zmíněnému broukovi se teď stovkám stromů v Blatné i v dalších parcích jižních Čech dostává speciální péče, aby mohl nacházet útočiště v jejich dutinách. Spatřit plachého tvora se ovšem jen tak nepoštěstí, a to ani ochranářům, kteří se mu snaží pomoct.

Zámecký pán

Před šesti lety se na zámek přistěhoval i syn paní baronky Stephanos Germenis-Hildprandt, který jí od smrti otce v roce 2015 pomáhá se správou majetku. V Anglii studoval politiku, jazyky a finance, ovládá šest řečí, nejraději však používá angličtinu. A když s matkou nechtějí, aby jim někdo rozuměl, uchýlí se k řečtině. Domovy má ovšem Stephanos minimálně tři. „Narodil jsem se v Řecku, pak jsem spoustu let žil v Anglii a teď za svůj domov považuji i Blatnou,“ popisuje a zároveň dodává: „Domov je však podle mě jakékoliv místo, k němuž má člověk nějaký vztah nebo kde se cítí jako doma.“

TIP: Zámek na vodě: Pohádková Červená Lhota byla původně studenou tvrzí

Zámecký pán na své sídlo každý rok zve studenty z Oxfordu, aby se podíleli na akcích, které tam pořádají. A není jich málo: koncerty pod širým nebem, jazzové dny, letní klavírní kurzy, výstavy a divadelní představení. Být šlechticem pro Stephanose znamená přinést do Blatné kulturu a do zámku život. „Chci jej příští generaci předat v lepším stavu, než v jakém jsme ho dostali my,“ uzavírá.