Jistě byste správně odhadli, že se pití kávy, a tudíž i výraz pro ni rozšířily z arabského světa. Slovo „kahwa“ v arabštině původně označovalo víno, později se začalo používat pro předchůdce dnešní kávy.
Šlo o nápoj připravený ze zrn stromu rostoucího planě v oblasti Habeše zvané Kaffa. Přes turecký ekvivalent „kahve“ se pojmenování kávy dostalo do dalších jazyků. Voňavá pochoutka se samozřejmě dostala i do českých zemí, přičemž prvenství v tomto případě patří Brnu. Od roku 1702 zde lahodný exotický mok nabízel jistý pokřtěný Turek Ahmed. V Praze prodával kávu zřejmě Arab, česky zvaný Jiří Deodat, který ji vařil ve svém bytě tzv. na turecký způsob. Pak s kbelíkem nápoje a třtinovým cukrem chodil po ulicích a nabízel ho kolemjdoucím. V roce 1714 si ale polepšil a zařídil si kavárnu na Malé Straně. Koncem 19. století už bylo v Praze 33 velkých a 38 menších kaváren, v Brně pak 30 větších a 63 menších.
TIP: Zákoutí češtiny: Jak pivo ke svému názvu přišlo?
Podávané delikatese se u nás ovšem v té době spisovně říkalo „kafe“. Proč je tedy „kafe“ dnes nespisovné? Mohou za to národní obrozenci, konkrétně Josef Jungmann, jenž písmeno „f“ považoval za neslovanské. Proto se inspiroval v polštině a srbochorvatštině a prosadil do spisovného jazyka tvar „káva“.
Zákoutí jazyka objevuje Markéta Gregorová twitter.com/jazykovedma.
