Zahnat Spojence zpátky do moře: Jak vypadala německá obranná opatření v Normandii (3)

V důsledku prostojů a chybných rozhodnutí chodila na štáb Gerda von Rundstedta protichůdná hlášení. Polní maršál se po prvotních pochybách rozhodl nenechat nic náhodě a před šestou ráno telefonoval do Hitlerova hlavního stanu se žádostí o nasazení 12. tankové divize SS a divize Panzer Lehr. Dostalo se mu však odpovědi, že führer si nepřeje použít zálohy tak brzo a tankům se zakazuje jakýkoliv přesun, dokud ranní průzkum neposkytne přesnější obraz aktuální situace. Hitler totiž spal a jeho podřízení předpokládali, že vzdušný výsadek představuje jen klamný manévr a k invazi dojde severně od Seiny. V nejistotě ovšem Němci setrvávali i po rozednění, kdy na pobřeží dopadly první granáty z válečných lodí a začal námořní výsadek.

Boj na plážích 

Od půl sedmé ráno vyskakovaly z vyloďovacích člunů tisíce pěšáků a v britském sektoru jim statické divize Wehrmachtu kladly relativně slabý odpor. Na pláži Sword činil Britům největší potíže nával vlastní techniky, jenž se stával snadným cílem dělostřelectva. Přesto útočníci sektor v dopoledních hodinách obsadili, zatímco kanadská 3. divize se zmocnila pláže Juno a začala postupovat na Caen. Pěšákům Jeho Veličenstva pomohly obojživelné tanky, jejichž zjevení z moře obránce šokovalo.

Seržant Leo Gariepy vzpomínal: „Vyjel jsem na břeh a Němci mě začali ostřelovat. Asi netušili, o co jde. Až když jsem shrnul plátěnou konstrukci, uviděli, že to je sherman. Budu si navždy pamatovat německé kulometčíky, kteří se zvedli ze svého postavení a zírali na nás s otevřenými ústy.“ Na pláži Gold se Wehrmacht bránil urputněji, nicméně už v poledne mohla britská 50. divize vyrazit dál a ke konci dne D vytvořit zhruba pětikilometrové předmostí. V prostoru pláže Utah měli Němci smůlu a Američané štěstí v neštěstí. Invazní oddíly totiž sice oproti plánu přistály jinde, ale shodou okolností šlo o sektor s nejslabší obranou a útočníci do večera vybudovali předmostí o hloubce 9 km.

K nejkrvavějšímu dramatu došlo na Omaze, kde jádro obrany tvořila 352. divize generálporučíka Dietricha Kraisse. Špatné počasí i neshody mezi americkými veliteli způsobily, že většina obojživelných tanků a nákladních aut s děly dorazila ke břehu pozdě nebo vůbec. Kanonýři Wehrmachtu navíc chytře spustili palbu až poté, co se lodě přiblížily asi na jeden kilometr. A jakmile přeživší čluny spustily rampy, německé kulomety rozpoutaly peklo. I přesto si ale němečtí velitelé přímo na místě začali již kolem půl osmé uvědomovat, že obrana se pomalu hroutí, a stále častěji se proto množily dotazy, kdy bude zahájen protiútok.

Kam poslat tanky?

Spojenci se na plážích nakonec uchytili a Němcům tak zbývala jediná naděje v podobě okamžitého povolání tankových záloh. Pro jejich nasazení však neexistoval plán a nebylo ani jasné, komu podléhají. Rommel trávil dovolenou v Německu, šéf tankové skupiny Západ Leo von Schweppenburg neměl pravomoc k operačnímu velení a von Rundstedt zase nemohl panzery poslat do boje bez souhlasu Berlína. Nakonec na sebe vzal odpovědnost náčelník Rommelova štábu generálporučík Hans Speidel a rozkázal 21. tankové divizi vyrazit na Caen.

Formace nyní spadala do podřízenosti LXXXIV. sboru generála Marckse, jenž musel nasazení potvrdit. Původně hodlal obrněnce vyslat na Omahu, jenže přehnaně optimistická hlášení o „zahnání Američanů do moře“ ho přiměla akci u Caen schválit. Pokud by z pláže Omaha obdržel pravdivé informace, že Američané krizi postupně zvládají, panzery by zamířily tam a dost možná by invazi v tomto sektoru zabránily. 

Obrněné zálohy v akci 

Mezitím se dostala do obtížné situace německá pěchota na levém břehu řeky Orne a generál Marcks požádal o zásah 12. tankovou divizi SS. Po zamítnutí musel použít 21. tankovou a opět ji přesměrovat, tentokrát mezi Caen a Bayeux. Svazek trpěl nedostatkem pěchoty a ke všemu se dostal do palby děl i stíhacích bombardérů. Obrněnce se pod tlakem stáhly na linii severně od Caen a do večera divize ztratila 25 % strojů.

TIP: Nastal Den D: Spojenci se vylodili v Normandii

Naplno se tak projevila Rommelova předpověď o nemožnosti denních přesunů tankových složek kvůli spojenecké nadvládě ve vzduchu. Ve večerních hodinách 6. června němečtí velitelé stále věřili, že stávající vylodění představuje zastírací manévr pro hlavní útok, jenž se odehraje v Calaiské úžině.

Tento omyl odsoudil k nečinnosti celou 15. armádu, která měla setrvávat v pohotovosti severně od Seiny – a to včetně záloh zahrnujících mimo jiné 300 tolik potřebných tanků. Sedmá armáda tedy v obraně pokračovala osamoceně, byť jí Hitler po 10 hodinách od von Rundstedtovy žádosti podřídil 12. tankovou divizi SS „Hitlerjugend“ a divizi Panzer Lehr náležící k I. tankovému sboru SS vedenému SS-Oberstgruppenführerem Josefem Dietrichem. Tyto svazky však ještě čekal strastiplný přesun na frontu a nebyly proto okamžitě k dispozici.