Záhada kriminalistiky: Proč se ke spáchání zločinu přiznávají nevinní lidé?

Vyšetřování těžkých zločinů bývá komplikované a náročné. Pro kriminalisty je rozhodujícím úspěchem, když se podezřelý přizná a vyšetřování je tím pádem možné uzavřít. Pro soudce přiznání ke zločinu obvykle představuje zlatý hřeb mezi veškerými důkazy. Problém je ale v tom, že se někdy přiznávají ke zločinu lidé, kteří jej nespáchali a nejsou ani nijak spojení, například úplatkem či vydíráním, se skutečným pachatelem. Otázkou je, proč to tito lidé vlastně dělají.

Sprostí podezřelí...

Statistiky ukazují, že nejde o zanedbatelný počet lidí – jen v USA bylo za posledních 60 let osvobozeno z vězení více než 300 lidí, kteří byli uvězněni za zločin, k němuž se přiznali, ale který ve skutečnosti nespáchali. Obvykle je osvobodily důkazy založené na DNA. 

TIP: Nový výzkum: Jak souvisí násilí ve filmech s násilím v reálném světě?

Podle forenzního psychologa Saula Kassina se odpověď na záhadu falešných přiznání ukrývá v samotném procesu vyšetřování a zejména ve výsleších. Lidé se přiznávají ke zločinům, které nespáchali, pokud jsou vyslýcháni dlouho, vysilujícím způsobem a za problematických podmínek. Často se prý stává, že lidé přesvědčení o své nevinně si ani nezavolají právníka a policisté jim při výslechu řeknou, že proti nim mají důkazy, i když je nemají (což je mimochodem v USA legální způsob vyšetřování), načež se vyslýchaný zhroutí a přizná se.

Podle odborníků je alarmující především to, že se falešně přiznávají velmi mladí lidé a lidé s mentálními problémy. To ukazuje na problém na straně vyšetřovatelů. Mezi lidmi, kteří byli v USA osvobozeni, i když se sami přiznali, bylo 49 procent mladších 21 let.