Záchranáři v extrémních situacích: Když je třeba pomoc v nouzi
Nebezpečí nečíhá jen na silnici, ale také na horách, v jeskyních či třeba na bitevním poli. Ani na jednom z těchto míst si však běžní záchranáři neporadí. Dojde-li na nejhorší, nezbývá než doufat, že včas dorazí týmy zvláštních specialistů...
Nadšenci i profesionálové
horská služba | kde operují: v horských oblastech
Horská služba vyráží do akce, pokud lidé utrpí zranění například při utržení laviny nebo třeba při selhání horolezeckého vybavení. Její členové zasahují v těžko dostupných výškových oblastech, kam často vyrážejí v helikoptérách. Jestliže však počasí letu nepřeje, využívají i sněžné skútry, případně spoléhají na vlastní síly. Vzhledem ke specifickým dovednostem, jež zlézání skal vyžaduje, se nezřídka rekrutují z řad zkušených dobrovolníků, kteří spolupracují například s profesionálními piloty vrtulníků.
Přímo k cíli
paramedici | kde operují: těžko přístupný terén
Obzvlášť v kopcovitém či jinak složitém terénu může cesta ke zraněnému trvat dlouho. Průměrná cena zásahu pomocí vrtulníku se však pohybuje okolo 120 tisíc korun. Britská služba GNAAS se proto spojila se společností Gravity Industries a otestovala v roli záchranáře její „létající batoh“. Během loňských zkoušek se ukázalo, že tzv. Jetsuit zkrátí 25minutový průchod terénem na pouhých 90 sekund. Tryskový batoh se tak v budoucnu možná stane preferovanou volbou horských záchranářů: Rychlost 2,2 km/min a až 10minutový provoz umožňují dosáhnout vrcholku většiny evropských hor a zajistit stabilizaci zraněných, než dorazí zbytek týmu. Pořizovací cena 9,5 milionu korun je navíc i desetkrát nižší oproti helikoptéře, o násobně levnějším provozu nemluvě. Hlavní výhodou vrtulníku však zůstává možnost rychle pacienta transportovat do nemocnice.
Škola pro supermany
váleční záchranáři | kde operují: bojiště
Z hrůz první světové války se zrodila myšlenka, že by součást moderní armády měla tvořit i jednotka specialistů zaměřených na záchranu zraněných vojáků přímo na bojišti nebo sestřelených pilotů. Například v USA se jim říká „pararescuemen“, přičemž výcvik do jejich řad trvá bezmála dva roky a kvůli náročnosti se mu přezdívá „škola pro supermany“. Až 80 % zájemců z přípravy vypadne, ti úspěšní si však následně poradí takřka v každé krizi. Zmínění vojenští záchranáři pak také pomáhají například vesmírné agentuře NASA s vyzvedáváním astronautů z mořské hladiny po přistání.
Tiché volání
záchranáři pro potápěče | kde operují: pod hladinou
Ačkoliv se potápění na první pohled jeví jako idylická, skoro až snová činnost, opak je často pravdou. Pod hladinou totiž hrozí řada nebezpečí, počínaje vyčerpáním zásob kyslíku přes uvíznutí či zavalení až po útok predátorů. A zdaleka nejtěžší je v takovém případě přivolat pomoc. Při profesionálních potápěčských akcích proto bývají vždy připraveni záchranáři, schopní okamžitě zasáhnout.
Čtyři nohy a pláž
plavčíci | kde operují: pláže
Plavčíci chrání životy lidí v blízkosti vodních ploch – ať už se jedná o bazény, jezera, či moře. Obvykle se spoléhají výhradně na své ruce a nohy, ve vlnách to však zdaleka nemusí stačit. V Itálii nebo Chorvatsku tak dostávají přímořští plavčíci na pomoc speciálně cvičené psy, kteří mají extrémně rychlé reakce a výborně plavou. Na výcvik nejčastěji směřují labradoři a novofoundlandští psi – obě plemena patří k výjimečným plavcům, kteří se udrží nad hladinou, i když jsou na tonoucího sami.
Neštěstí v hlubinách
jeskynní záchranáři | kde operují: jeskyně
Záchranné operace v sevření jeskynních stěn patří k nejnáročnějším. Ztěžují je mimo jiné hloubka, nedostatek prostoru, vlhkost – případně rovnou zatopení některých pasáží – a teplota klesající i k 10 °C. V záchranářích se proto musejí snoubit schopní speleologové, horolezci i hasiči. Často navíc při rozsáhlých operacích spolupracuje několik mezinárodních týmů: Například v roce 2018 se dvanácti nešťastníkům v thajské jeskyni Tham Luang vydalo na pomoc sto potápěčů, devět set policistů a dva tisíce vojáků.
