Za Volhou už není země: Jak vypadalo dobývání Stalingradu v roce 1942 (2)

Paulus se obával zimy strávené v troskách, na nic nečekal a rychle přeskupoval síly ke konečnému úderu. Opět měla pomoci osvědčená taktika úderu na dvou křídlech – v oblasti Mamajovy mohyly a Stalingradského traktorového závodu. Severní rameno kleští by pak postupovalo podél řeky k jihu a odřízlo obránce od posil stále proudících přes Volhu. Čujkovovi přinášeli zvědové přesné informace o německých přípravách, a tak posílil své jednotky u traktorového závodu, aby zabránil obchvatu.

Předchozí část: Za Volhou už není země: Jak vypadalo dobývání Stalingradu v roce 1942 (1)

Konečně zastaveni

Jako první zaútočili 27. září Sověti, ale Luftwaffe bleskurychle zareagovala a přinutila rudoarmějce zastavit. Další na tahu bylo 11 německých divizí včetně tří tankových, jež se z několika stran tlačily na stále se zmenšující sovětské území. Rudoarmějce zachránil zmíněný přesun části jednotek na sever, které zastavily nebezpečný postup Němců podél řeky od severu. Čujkov přisunoval přes Volhu posily – jen od 25. září do 5. října šlo asi o 160 000 mužů. Luftwaffe se snažila životně důležitou zásobovací trasu přes Volhu přerušit, ale když se na tento úkol soustředila, postrádala síly potřebné k přímé podpoře bojujících jednotek.

Paulus se na konci září zaměřil na likvidaci výběžku fronty, který vedl od předměstí Rynok na severozápad. To se postupně dařilo a Němci pak mohli na stalingradské průmyslové podniky útočit z více stran. Sověti krok za krokem ustupovali, i když v centru města stále drželi pozice poblíž Mamajovy mohyly. Paulus vystupňoval úsilí a na zbrojovku Barikády a traktorový závod útočilo naráz několik divizí natěsnaných na úzké frontě. Dne 7. října museli Němci zastavit útok kvůli všeobecnému vyčerpání svých jednotek. V druhém kole stalingradské bitvy zvítězil Čujkov a Paulus žádal o posily v podobě tří pěších divizí. Dostal ale jen čtyři prapory pionýrů a tíha bitvy nadále ležela na jeho oslabených formacích. 

Do třetice všeho zlého 

Dne 14. října začala třetí fáze bitvy o město. Němci soustředili na několik kilometrů dlouhém úseku asi 90 000 mužů, jež podporovalo asi 300 tanků. Po silném leteckém bombardování a dělostřelecké přípravě přešly úderné jednotky do akce, přičemž v čele postupovaly čtyři zmíněné pionýrské prapory.

Paulus koncentroval nápor na střed nepřátelské linie a tamější nejsilnější opěrný bod – traktorový závod. Němci, věrni své taktické doktríně, útočili na místa, kde se stýkaly sektory bráněné jednotlivými sovětskými formacemi. Díky přesile a velké palebné síle je pak od sebe oddělovali a tlačili se do vzniklých průlomů.

Vítězství na dosah 

Wehrmacht utrpěl těžké ztráty, ale zdálo se, že konečně uspěje. Prvního dne útoku se 14. tanková divize prodrala mezi dvěma střeleckými divizemi a mezi Rynkem a Stalingradem dorazila k Volze, čímž rozdělila již tak malé území bráněné Čujkovovými vojáky. Ti cítili, že se blíží rozhodující okamžik bitvy, a byli vysoce namotivováni. Mezi mužstvem se rozšířilo heslo Za Volhou už pro nás není země.

Šedesáté druhé armádě hrozilo úplné zničení. Sovětské jednotky tály jako jarní sníh. Jen 15. října Němci zničili tři střelecké pluky a čtvrtý izolovali. Během dvou dnů padlo 75 % sovětských vojáků držících Stalingradský traktorový závod. Němci se navzdory vlastním těžkým ztrátám (například jeden prapor 305. divize přišel o šest z osmi důstojníků) ocitli pouhých 300 m od Čujkovova bunkru, a aby ho obsadili, posílili útočníky o 94. pěší a 14. tankovou divizi, která si mezitím krátce odpočinula v záloze.

Sovětský generál se musel 17. října přesunout. Téhož dne německé tankové jednotky rozdrtily několik nepřátelských formací a vytlačily obránce z většiny předměstí Rynok. Tou dobou se již úsilí celé východní fronty točilo téměř výhradně kolem Stalingradu. Oficiálně sice ještě probíhala ofenziva na Kavkaz, ale protože valná většina posil směřovala k Volze, postupně se zastavila i ta. 

Oboustranné vyčerpání 

Po 20. říjnu už Čujkov držel jen necelý kilometr dlouhý úsek pravého břehu Volhy. Wehrmacht 11. listopadu obsadil většinu továrny Rudý říjen a odřízl závod Barikády. Nedlouho poté již zůstávaly Sovětům ve Stalingradu jen tři malé a oddělené kousky země. V polovině listopadu 1942 vypadala situace obránců bezvýchodně. Sovětské útvary se smrskly jen asi na desetinu tabulkových počtů a Čujkov stručně varoval hlavní stan: „Jednotkám chybí munice i zásoby.“

TIP: Málo známá fakta z bitvy o Stalingrad

Ve stavu totálního vyčerpání se však nacházelo i mnoho německých oddílů, část z nich přišla v boji o 40 % mužů. Šestá armáda ztratila celkem asi 70 000 mrtvých, raněných, zajatých či nezvěstných a nutně potřebovala odpočinek. Útoky u továrny Barikády se zastavily a o tři dny později situační zpráva vrchního velení pozemních sil hlásila: „Na většině fronty armádní skupiny žádná zvláštní bojová aktivita.“ Ve skutečnosti již Paulus neměl sílu na finální úder, kterým by konečně splnil zadaný úkol. Na řadě byli Sověti, kteří již po dva měsíce v největším utajení chystali svou protiofenzivu.