Za kulometem proti přívalu: Portrét amerického mariňáka Johna Basilona (1)
Americká námořní pěchota si zakládá na tradicích a příbězích. K nejslavnějším postavám v její historii patří seržant John Basilone, jehož kulometčíci na Guadalcanalu zastavili celý japonský pluk
Johnovo dětství nebylo procházkou růžovým sadem – narodil se jako šesté z deseti dětí v rodině italských imigrantů v Buffalu. Otec s matkou se museli pořádně ohánět, aby potomstvo uživili, a na vzdělání už se peněz nedostávalo. Naštěstí vypomohla křesťanská komunita a chlapec mohl navštěvovat farní školu sv. Bernarda. Johna ale vysedávání v lavici nebavilo, raději běhal s kamarády venku a měřil s nimi síly při rvačkách. V patnácti předčasně opustil střední školu a začal se živit jako nosič golfových holí.
Vojákem...
Jakmile měl mladík poprvé příležitost vystřelit si ze zbraně, bylo o jeho kariéře rozhodnuto. V červenci 1934 vstoupil do US Army a byl zařazen do 16. pluku v pevnosti Fort Jay. Tři roky sloužil na Filipínách, kde ve volných chvílích využíval svou fyzickou kondici a krátil si čas boxováním v armádních šampionátech. Většinou vítězil a vysloužil si přezdívku Manila John.
Po propuštění z aktivní služby v roce 1937 se Basilone vrátil domů a pracoval jako řidič náklaďáku v prádelně. Neustále ale vzpomínal na léta strávená v Pacifiku a toužil se tam vrátit. Nakonec došel k závěru, že u pozemní armády je šance na vyslání do zámoří mizivá – zatímco služba u námořní pěchoty skýtá podstatně větší naděje.
...i mariňákem
John dlouho neváhal a v roce 1940 se v Baltimoru zapsal k mariňákům. Vzhledem k předchozím zkušenostem neměl potíže se základním výcvikem v táboře Parris Island v Jižní Karolíně, ani s pokračovacím kursem na základnách Quantico a New River. Coby milovník automatických zbraní dosáhl zařazení k obsluhám kulometů v rotě D v 1. praporu 7. pluku 1. divize námořní pěchoty. Zanedlouho se ocitl na palubě transportní lodi, ovšem místo vysněných Filipín se jeho dalším působištěm stala základna Guantanamo na Kubě.
Osud tomu chtěl, že se John měl napřesrok opravdu do Tichomoří vrátit – jenže za poněkud jiných okolností, než očekával. Japonské císařství v prosinci 1941 napadlo základnu Pearl Harbor na Havaji a Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Mariňáci se začali chystat na nasazení, ale než směli poprvé zasáhnout do boje, museli půl roku sledovat těžké porážky uštědřované Američanům japonskými silami po celém Pacifiku.
Na Guadalcanal!
Příležitost srovnat účty dostala námořní pěchota 7. srpna 1942, kdy se 11 000 příslušníků 1. divize generálmajora Alexandra Vandegrifta vylodilo na ostrově Guadalcanal v Šalomounových ostrovech. Japonská armáda tam nedávno vybudovala letiště, z něhož by letouny s rudými kruhy na křídlech mohly ohrožovat spojeneckou námořní plavbu i základny v jižním Tichomoří. Američané byli odhodláni základnu dobýt za každou cenu a učinit z Guadalcanalu místo, kde se válka začne obracet v jejich prospěch.
TIP: Hlavou proti zdi: Námořní bitva v průlivu Surigao 1944
Basilone byl mezi prvními, kteří se vylodili na plážích u mysu Lunga – na severní straně ostrova nedaleko letiště. Zhruba 600 zaskočených Japonců, z nichž část patřila k pracovním jednotkám, se zmohlo jen na slabý odpor a přistávací plocha padla za jediný den do amerických rukou. Mariňáci téměř beze ztrát splnili hlavní úkol, navíc letiště záhy dokončili a zprovoznili. Plocha dostala jméno Henderson Field po letci padlém u Midway a brzo na ní začala přistávat letadla se zásobami. Nepřítel se stáhl za řeku Matanikau a námořní pěšáci čelili jen komárům a nemocem. Situace se ale měla radikálně změnit.
