Z masožravce vegetariánem: Klíšťata mohou vyvolávat alergii na červené maso

Všeobecně vzdělaný člověk ví, že klíšťata přenášejí celou řadu nebezpečných chorob – v našich podmínkách jmenujme například lymeskou borreliózu nebo klíšťovou encefalitidu. Méně už je známo, že kousnutí klíštětem může z člověka vytvořit nedobrovolně vegetariána – tedy alespoň částečného. Může za to alergie na červené maso, jež se za některých okolností může rozvinout právě v souvislosti s přisátým klíštětem.

Nemilé překvapení

Typický průběh může ilustrovat vyprávění paní Debory Fleshmanové, zdravotní sestry z Delaware na východě Spojených států. Po vydařeném večírku s přáteli, kde se podávalo hovězí maso v podobě hamburgerů, se v noci probudila s červenýma nateklýma nohama a rudými šrámy podél trupu. Celé tělo ji pálilo a svědilo a podle svých slov měla pocit, že umře. Tato epizoda se odehrála v roce 2008, přesto trvalo dalších 7 let a nastalo dalších 12 cest na pohotovost, než lékaři odhalili příčinu.

Pachatelem byla alergie na alfa-gal neboli na maso savců (také červené maso). Jedná se o typ potravinové alergie, jejíž příznaky se rozvíjejí 3 až 8 hodin po požití červeného masa a je důsledkem předchozího kousnutí klíštětem. Poprvé byla popsána poměrně nedávno, v roce 2002. Příznaky jsou typické pro potravinovou alergii – vyrážka, kopřivka, nevolnost, dušnost, zvracení, pokles krevního tlaku a mdloby.

Alergie, případně smrt

Alergie na alfa-gal je ve své podstatě alergií na specifický typ sacharidu (galaktóza-alfa-1,3-galaktóza, zkráceně alfa-gal), která je zprostředkována protilátkami vytvořenými imunitním systémem, konkrétně IgE protilátkami jako u všech ostatních běžných typů alergií. Molekula alfa-gal se nachází ve tkáních všech savců, tedy kromě opic starého světa a lidoopů (i člověka). Lidé proto nemají důvod tvořit protilátky proti této molekule.

Vědci však zjistili, že kousnutí některých druhů klíšťat, konkrétně klíštěte amerického (Amblyomma americanum) nebo klíštěte pacifického (Ixodes holocyclus), mohou tento sacharid přenést do těla své oběti a vyvolat proti němu reakci. Není bez zajímavosti, že oba tyto druhy klíšťat mohou vyvolávat i tzv. klíšťovou paralýzu, vzácné onemocnění (způsobené přímo toxinem klíštěte), jež může vést k celkové obrně svalstva a k úmrtí.

Hon na příčinu

Historie výzkumu alfa-gal syndromu je zajímavá. Popsán byl nezávisle v USA i v Austrálii, ve Spojených státech jej prozkoumali vědci Thomas Platts-Mills a Scott Commins. Ti se snažili zjistit, proč někteří lidé reagují negativně na sacharid obsažený v jistém léku proti rakovině (Cetuximab). Podle jejich pracovní hypotézy k alergii mohla vést plísňová infekce nebo vystavení parazitům. 

Skutečného původce pak odhalili, až když se u samotného Platts-Millse rozvinula alergie na červené maso po kousnutí klíštětem. Pak už byl jen krůček od průkazu téže protilátky, která reagovala se savčím oligosacharidovým místem na molekule Cetuximabu a způsobovala opožděnou anafylaktickou reakci po konzumaci hovězího či vepřového masa.

V roce 2021 entomoložka Becky Fryxellová z University of Tennessee konstatovala, že s rostoucím nárůstem počtu klíšťat a jejich šířením na sever narůstá také počet alfa-gal alergií ve Spojených státech. „Tato klíšťata parazitují na psech, jelenech, ale samozřejmě také na lidech. Kromě toho, že přenášejí mnoho patogenů, rozšiřují také alergii na červené maso, která se stává poměrně běžnou,“ dodává Fryxellová.

Tajemný syndrom

Dlouho zůstávalo záhadou, jak vlastně přesně klíšťata syndrom způsobují. Scott Commins, jenž na syndrom upozornil jako první, pracoval s hypotézou, že klíště získá alfa-gal sacharid od své předchozí kořisti, například psa, jelena či myši, na nichž parazitovalo předtím. Alfa-gal pak měl být přenesen prostřednictvím slin klíštěte, kde měla látka přetrvávat.

Tuto teorii Comminsův tým otestoval několika druhy klíšťat a vzorky lidské krve. Experimenty prokázaly, že největší pravděpodobnost na vyvolání alergické reakce má klíště americké, nicméně se možnost vyvolání reakce potvrdila i u několika dalších druhů, mezi jinými i u klíštěte obecného (Ixodes ricinus), které je nejběžnějším druhem klíštěte u nás. Nejpřekvapivějším zjištěním však bylo, že klíště může vyvolat reakci i bez předchozího kontaktu s nějakým jiným savcem.

Zjištěné výsledky byly prezentovány Comminsem a jeho spoluautory na konferenci American Academy of Allergy, Asthma and Immunology, kde přišli i s teorií, že za alergii může spíš samo klíště než jeho poslední potrava. Výzkum by tak naznačoval, že alfa-gal sacharid je přirozeně obsažen ve slinách klíšťat bez ohledu na předchozí kontakt s jiným savčím druhem.

Malá neznámá

Ne úplně každý, kdo je pokousán klíštětem, trpí následnou alergií na červené maso. Ve skutečnosti se jedná o poměrně malou pravděpodobnost, nikdo však neví, jak velká ve skutečnosti je. Jistě však víme, že s rostoucími počty klíšťat a rozšiřováním jejich areálu zároveň narůstají i počty alfa-gal syndromu, především ve Spojených státech.

Zároveň je už nyní zřejmé, že nižší pravděpodobnost mají lidé s krevní skupinou B nebo AB. Toto překvapivé zjištění zveřejnil dr. Brestoff z Missouri, podle jehož výzkumu je u lidí s těmito krevními skupinami pětkrát menší pravděpodobnost onemocnění alergií na červené maso. Je tomu tak proto, že glykolipid typu B na povrchu červených krvinek se nápadně podobá sacharidu alfa-gal, proto se tělo lépe naučilo tuto strukturu „ignorovat“ (říkáme tomu imunologická tolerance).

V roce 2017 se tomuto tématu věnovali i vědci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zjistili, že vyšší riziko vzniku alfa-gal alergie se vyskytuje u lesníků a lovců, tedy u lidí zvýšeně se pohybujících v lesních porostech, kde často číhají klíšťata. Podle zjištění vědců existuje jistá souvislost mezi mírou vystavení klíšťatům (tedy i počtem přisátí) a rizikem rozvoje alergie na červené maso. Konkrétně naměřené hladiny protilátek typu IgE proti alfa-gal velmi přesně odpovídaly počtu přisátých klíšťat.

Odložená alergie

Alfa-gal syndrom se vymyká i ve více ohledech – je jednou z prvních popsaných tzv. opožděných anafylaxí čili závažných alergií, jež se rozvíjejí až s několikahodinovým zpožděním. Také se jedná o jednu z mála popsaných alergických reakcí spojených se sacharidem, neboť v naprosté většině bývá cílovou strukturou IgE protilátek protein.

Kromě masa hrozí rizikem reakce i další tkáně obsahující alfa-gal, například mléko či želatina, stejně jako nitrožilně podávané koloidní roztoky želatiny. Dokonce byla popsána i anafylaktická reakce po implantaci srdeční chlopně pocházející z prasete. Na druhou stranu jsou při alfa-gal syndromu relativně bezpečnými potravinami drůbeží a rybí maso, neboť ani ryby, ani ptáci alfa-gal ve svých tkáních neobsahují.

Jistou útěchou pro nemocné s diagnózou alfa-gal alergie může být, že citlivost pravděpodobně není trvalá a během čtyř až pěti let odeznívá. Buňky, které produkují IgE protilátky, specializované B-lymfocyty, jsou v případě alfa-gal syndromu nezralé formy, tzv. plazmoblasty. Sice tvoří protilátky, obvykle se však nepřeměňují na buňky dlouhodobé imunitní paměti, a protilátková odpověď tak po čase vyprchává. 

Nepříjemná onemocnění

U lidí, kteří jsou klíšťatům vystavováni dlouhodobě a opakovaně, například zmiňovaní lesníci, se mohou po čase vyvinout i paměťové buňky a alfa-gal syndrom pak u nich přetrvává trvale, až doživotně. Vědci momentálně zkoumají, zda není alfa-gal syndrom spojen i s jinými systémovými chorobami. Výzkumy naznačují určité spojitosti s aterosklerózou tepen a rizikem vzniku infarktu, ačkoli zatím není pro podobné závěry dostatek dat. S čím dál širším areálem výskytu klíštěte amerického jakožto nejčastějšího původce však můžeme v nejbližších letech čekat téměř jistě nárůst.

Americká firma United Therapeutics už dokonce vyvinula i geneticky modifikované vepříky, kteří alfa-gal ve svých tkáních nemají. Tato „GalSafe“ prasata jsou sice primárně určena jako zdroj tkání a orgánů k transplantacím, v USA však už bylo schváleno jejich maso ke konzumaci. Ani alergici na alfa-gal si tak už nemusejí odpírat vepřovou krkovičku či panenku.

TIP: Alergie na chlad: Vzácná porucha málem stála život 34letého muže

V našich podmínkách se však zatím zřejmě této nemoci příliš obávat nemusíme. Klíště obecné má pravděpodobně jen velmi malý potenciál tuto intoleranci vyvolat a klíště americké či pacifické u nás nežije (a doufejme, že ani žít nebude). Už kvůli chorobám, které přenáší naše domácí klíště, bychom jej ale neměli podceňovat, ale naopak se adekvátně chránit – borrelióza či encefalitida rozhodně nepatří mezi banální, nepodstatná onemocnění.