Webbův dalekohled objevil v gravitačně čočkované galaxii supernovu Encore
V galaxii vzdálené 10 miliard světelných let, kterou pozorujeme jen díky gravitační čočce, explodovala v krátké době již druhá supernova. Astronomové slavili již před Vánocemi
Astronomové rádi využívají šťastné náhody, kdy nějaký hodně masivní vesmírný objekt, například kupa galaxií, svou gravitací ohýbá světelné paprsky a vytváří tím monumentální čočku, která může zvětšovat obrazy toho, co se nachází ve vesmíru z našeho pohledu za ní. Takovým gravitačně čočkovaným objektem je i vzdálená galaxie MRG-M0138, kterou čočkuje relativně blízká kupa galaxií MACSJ0138.0-2155.
V této čočkované galaxii, která je od nás vzdálená asi 10 miliard světelných let, zachytil Hubbleův dalekohled v roce 2016 supernovu AT 2016jka, kterou vědci po objevu v roce 2019 pokřtili na Requiem. K objevu došlo bohužel dlouho poté, co supernova pohasla, takže nebylo možné provést dodatečná pozorování.
Pětice obrazů z gravitační čočky
Naštěstí ale gravitační čočka vytváří celkem pět obrazů čočkované galaxie MRG-M0138. Jak je v podobných případech obvyklé, světlo jednotlivých obrazů prochází do jisté míry odlišným prostředím, takže se liší nejen tvar těchto obrazů, ale i doba, za kterou k nám přiletí. Astronomové očekávají, že pátý obraz supernovy Requiem uvidíme asi v polovině třicátých let.
Mezitím došlo k neuvěřitelné náhodě a v dotyčné galaxii vybuchla další supernova, na kterou v letos v listopadu (2023) narazil Webbův dalekohled. Vědci ji ihned pojmenovali Encore, což lze přeložit jako „Přídavek.“ Tentokrát si její pozorování užívají ze všech sil. Stejně jako v případě supernovy Requiem by pátý obraz supernovy Encore měl dorazit až asi za 20 let.
TIP: Rekordní úlovek: Hubbleův dalekohled objevil zatím nejvzdálenější hvězdu
Velkým štěstím pro astronomy je i to, že v obou případech, jak u Requiem i Encore, jde zřejmě o supernovy typu Ia, čili exploze bílých trpaslíků, kteří nakradli hmotu hvězdných partnerů. Pokud se to potvrdí, jde o dvě daleko nejvzdálenější supernovy tohoto typu, jaké jsme kdy pozorovali. Vědci je využívají jako takzvané standardní svíčky při měření vzdáleností ve vesmíru a jejich pozorování přispěje k pochopení rozpínání vesmíru a dalších mechanismů.
