Vyvrácené omyly: Gilotinu (ne)vynalezl Francouz Guillotin

Středověký Halifax zbohatl na obchodě s látkami. Před továrnami se nechávalo na rámech sušit velké množství drahých látek. Krádeže znamenaly vážný problém a městští obchodníci potřebovali účinný odstrašovací prostředek. Na místním popravišti proto vyrostly dva pětimetrové dřevěné sloupy, mezi nimiž visela železná sekera, zavěšená na olovem vyplněném nosníku, který se ovládal lanem a kladkou. Podle oficiálních záznamů na něm bylo v letech 1286 až 1650 popraveno nejméně 53 lidí.

Demokratická smrt

Toto a později i podobné skotské zařízení zvané „panna“ pravděpodobně inspirovalo Francouze, kteří si pro přístroj vymysleli vlastní jméno. Doktor Joseph Ignace Guillotin byl humánní, mírumilovný lékař, jemuž vadily veřejné popravy. Roku 1789 během Velké francouzské revoluce předložil novému národnímu shromáždění ambiciózní plán reformy francouzského trestního systému a zavedení humánnějších metod. Navrhoval standardizovaný mechanický způsob popravování, jenž by neznevýhodňoval chudé (byli nedbale věšeni) a nenahrával bohatým (kteří byli vždy čistě sťati). Většina návrhů byla rovnou zamítnuta, ale myšlenka efektivního stroje na zabíjení se ujala.

Guillotinovo doporučení převzal a vypiloval doktor Antoine Louis, tajemník Chirurgické akademie. Byl to on, a nikoli Guillotin, kdo v roce 1792 sestrojil první funkční zařízení s charakteristickou diagonální čepelí. Nějaký čas se mu podle jeho strůjce dokonce říkalo Louison nebo Louissette. Z jakéhosi důvodu se však nakonec ujalo spíše Guillotinovo jméno a navzdory snahám jeho rodiny už se popravčímu stroji jinak neříkalo. Lidová legenda, že Guillotina zabil jeho stejnojmenný vynález, se nezakládá na pravdě. Joseph Guillotin zemřel roku 1814 na infekci z hnisavého zánětu v rameni.

TIP: Popravy na domácí způsob: Historie trestu smrti v Česku

Gilotina se stala první „demokratickou“ popravčí metodou a začala se používat po celé Francii. Za prvních deset let její existence na ní bylo podle odhadů historiků sťato 15 tisíc lidí. Toto číslo překonalo pouze nacistické Německo, kde v letech 1938 až 1945 skončilo na gilotině zhruba 40 tisíc odsouzenců. Poslední Francouz, kterého na gilotině popravili, byl tuniský přistěhovalec Hamida Djandoubi, odsouzený v roce 1977 za znásilnění a vraždu mladé dívky. Není možné přesně dokázat, jak dlouho zůstává uťatá hlava při vědomí, pokud vůbec. Nejbližší odhad je patrně pět až třináct vteřin.