Výsadkář Max Schmeling: Hitlerův boxer nad Krétou
Když 19. června 1936 nastupoval bývalý světový šampion těžké váhy Max Schmeling proti dosud neporaženému černošskému boxerovi Joe Louisovi, sázelo se v poměru 10:1 na Američanovu výhru a 2:1 na to, že Němec nevydrží do sedmého kola. Sportovní utkání však dospělo ke zcela nečekanému rozuzlení.
Už ve čtvrtém kole šel Louis k zemi a během dvanáctého mu Schmeling uštědřil definitivní knockout. Zrodila se sportovní senzace a v Německu se z již tak obdivovaného boxera stala ikona, čehož promptně využil i nacistický režim. Oficiální noviny SS Das Schwarze Korps napsaly, že „Schmelingovo vítězství nebylo jen sportem, bylo otázkou prestiže naší rasy“, a po vítězném zápase přispěchal se svým blahopřáním nejen Joseph Goebbels, ale i sám Adolf Hitler.
Führerův zápasník
Ten navíc nechal Schmelingově ženě, slavné československé herečce Anny Ondrákové, poslat květiny. Týden nato obdržel německý boxer pozvánku k návratu domů na palubě vzducholodi Hindenburg a kromě toho i pozvání na oběd do Říšského kancléřství. V očích mnoha lidí udělala tato návštěva ze Schmelinga podporovatele nacismu, skutečnost však byla jiná.
Již v roce 1935 totiž boxer odmítl Hitlerovo naléhání, aby se zbavil svého amerického trenéra s židovskými kořeny Joea Jacobse, a stejně tak nechtěl slyšet ani o tom, že by se měl rozejít s Anny Ondrákovou. Nikdy nevstoupil do NSDAP a až dlouho po válce také vyšel najevo fakt, že během takzvané křišťálové noci 9. listopadu 1938 u sebe ukryl dva židovské chlapce, kterým posléze pomohl uprchnout z Německa. V té době však již Schmeling u nacistických špiček znovu upadl v nemilost, neboť v červnu 1938 jasně prohrál v prvním kole odvetný zápas s Joe Louisem.
Neslavná premiéra
Když vypukla válka, obdržel německý boxer povolávací rozkaz, přestože měl v té době již 35 let a jiných slavných sportovců či známých osobností se odvody netýkaly. Nejprve byl přidělen k útvaru protiletecké obrany ve Východním Prusku, ale již v létě 1940 dostal rozkaz hlásit se ve výcvikovém středisku padákových myslivců. Ze Schmelinga se tak stal výsadkář a jeho bojový křest ohněm se odehrál během operace Merkur neboli invaze na Krétu v květnu 1941.
Při seskoku měl Schmeling štěstí v neštěstí: jeho letoun sice nebyl zasažen protiletadlovou palbou a on přistál uprostřed vinice, která mu poskytla krytí, nemohl však použít nacvičený parakotoul, takže si pochroumal koleno a obnovil zranění zad, které jej trápilo od druhého souboje s Louisem. Následně se dostal pod nepřátelskou palbu a po notné době usilovného plížení upadl kvůli bolesti a vyčerpání do bezvědomí.
Schmeling padl!
Probral se až druhého dne večer v polní nemocnici. Tam pak po krátkém odpočinku dostal za úkol eskortovat zraněného britského vojáka do nedalekého městečka, sám však také nebyl bojeschopný a na frontu se již nevrátil. Londýnské Timesy pak 30. května přišly se senzační zprávou: slavný německý boxer padl na Krétě! Němci tuto informaci ihned dementovali a Goebbels se událost rozhodl využít coby důkaz o lživosti anglických médií.
Uspořádal tiskovou konferenci, na níž Schmeling mluvil ze svého nemocničního lůžka, a protože Spojené státy v té době ještě nebyly s třetí říší ve válečném stavu, byli přítomni také američtí žurnalisté. Schmeling jim mimo jiné prozradil, že dostal úplavici pravděpodobně poté, co vypil zkyslé kakao, a na dotaz ohledně možných britských válečných zločinů odpověděl, že neví o žádných krutostech vůči německým zajatcům. Kromě toho dodal, že Britové jsou dobří bojovníci.
TIP: Souboj elitních výsadkářů: Krvavá bitva o Carentan v roce 1944
Goebbels pochopitelně zuřil a chtěl boxera pohnat před lidový soud. Nad Schmelingem coby příslušníkem Wehrmachtu však měl moc jen vojenský tribunál, před který po svém uzdravení skutečně putoval. Soudce však po dlouhém výslechu uznal, že případ vlastně neexistuje, a slavného sportovce osvobodil. Max Schmeling byl z Wehrmachtu propuštěn v poddůstojnické hodnosti a jako nositel Železného kříže II. třídy v dubnu 1943. Za tři a půl roku v uniformě strávil na frontě pouhé dva dny.