Vylodění na pláži Gold: Úspěch vojáků Jeho Veličenstva

Pláž s označením Gold spojenečtí plánovači vytyčili přesně uprostřed vyloďovací zóny mezi východněji položenou Juno a západnější Omahou. Úkolem zde útočících britských sil mělo být především zajištění prostoru mezi městečkem Arromanches-les-Bains, kde byl plánován vznik umělého přístavu, a Vers-sur-Mer. Po dobytí tohoto předmostí měli britští vojáci proniknout na jih k silnici spojující Caen s Bayeux a obsadit druhé ze zmíněných měst. Jednotky operující na západních a východních křídlech poté dostaly za úkol probojovat se k americkým a kanadským vojákům útočícím na sousedních plážích.

Celkem 8 km dlouhá Gold byla rozdělena na čtyři menší hlavní sektory pojmenované (od západu na východ): How, Item, Jig a King, z nichž Spojenci pro samotné vylodění využili pouze poslední tři. Britové vyslali na pláž Gold vojáky z 50. pěší northumbrijské divize pod velením generálmajora Douglase A. Grahama, doplněné o útvary z 8. tankové brigády, 56. pěší brigády a další specializované jednotky. Celkem Spojenci vrhli do akce na této pláži bezmála 25 000 vojáků.

Útok se soustředil především na pláže mezi vesničkami Asnelles-sur-Mer, respektive Le Hamel a L a Rivière, v nichž se (umístěny v betonových pevnůstkách) nacházely silné německé posádky, a ve vnitrozemí u východní části pláže také početné dělostřelecké baterie. U západního okraje pláže, nedaleko vesnice Longues-sur-Mer, se na vysokém a příkrém útesu nacházela také dobře opevněná čtveřice děl ráže 155 mm.

Střední sektor Jig bránily jednotky vybavené kulomety a lehčími děly ráže 50 mm a 75 mm v zákopech a betonových krytech. Obranu pláže obecně tvořili především němečtí a ruští vojáci ze 716. pěchotní divize a části 352. pěchotní divize. Hlouběji ve vnitrozemí, v Bayeux, byla umístěna mechanizovaná záložní jednotka 352. divize, jež měla v případě invaze provést protiútok na vyloďovací pláže.

Palebná příprava

Vlastnímu vylodění předcházelo v noci na 6. června masivní letecké bombardování německých pozic. Okolo páté hodiny ranní se připojily i spojenecké lodě, přičemž celkem se do ostřelování německých obranných linií zapojilo přes 130 různých plavidel. Hlavním cílem se stal zmíněný dělostřelecký bunkr nedaleko Longues-sur-Mer a jeho navigační stanoviště. I přes těžké ostřelování se ale Spojencům dlouho nedařilo vyřadit je z provozu.

Až několik minut po svítání dvě střely vypálené z křižníku HMS Ajax zasáhly interiér dvou pevnůstek a fatálně poškodily jejich vnitřní vybavení. Krátce po svítání se daly do pohybu invazní jednotky a zároveň udeřila další vlna spojeneckých bombardérů, především amerických B-17.

Na rozdíl od dřívějších útoků, jež měly za cíl spíše obranné pozice ve vnitrozemí, se Američané zaměřili přímo na obranu pláže. Právě zde se ukázala velká slabina německých obranných zařízení, která nebyla proti úderu ze vzduchu dobře chráněna, a řada z nich, především na východním okraji pláže v sektoru King, tak byla zničena ještě před samotnou invazí.

Několik desítek minut před hlavními britskými silami připluly k vyloďovací pláži speciální jednotky potápěčů. Jejich úkolem bylo především označit a případně odstranit podmořské nástrahy a vytvořit tak bezpečnou cestu pro vyloďovací plavidla. Kvůli německé palbě a neklidnému moři ale nedokázaly svůj úkol dokončit. Některá minová pole u pláží tak zůstala neodhalena a způsobila jedny z prvních britských ztrát toho dne.

Úspěchy i zádrhely

První britské jednotky se na pláži Gold vylodily v 7.25 ve východním sektoru King. Jednalo se především o obojživelné a různě jinak modifi kované tanky (například tanky Churchill vybavené plamenomety, či shermany upravené pro překonávání zátarasů), které oproti původnímu plánu sjely z přepravních plavidel až u samotné pláže. V sektoru King se povedlo naplnit původní plány asi nejlépe, neboť díky snadno rozpoznatelným orientačním bodům se jednotlivé jednotky vylodily včas a prakticky přesně na určených místech.

Dokázaly tak rychle využít momentu překvapení a zaskočit předchozím bombardováním otřesené Němce. Během dvou hodin Britové zajistili celý sektor a mohli soustředit své síly k útoku na vesnici La Rivière, jejíž obránci se tváří v tvář přesile vzdali již krátce po jedenácté. Vylodění ve středním sektoru Jig bylo o poznání komplikovanější. Německá obranná zařízení zde přestála spojenecké bombardování v mnohem lepší kondici a Britové zároveň nedokázali kvůli logistickým problémům a silnému větru zkoordinovat rychlé vylodění všech svých jednotek. První vojáci se tak dostali na pláž se zpožděním deseti minut a o více než kilometr dále na východ, než bylo plánováno.

Mimo jejich dosah tak zůstala německá pevnůstka uprostřed pláže, která způsobila útočícím jednotkám těžké ztráty, stejně jako neodstraněné miny a podmořské nástrahy skryté pod hladinou rozbouřeného moře. Situace se začala stabilizovat až okolo 9.30, kdy se díky odvaze britských vojáků povedlo část pláže zajistit a vytvořit podmínky pro příchod posil. Okolo jedenácté hodiny Britové dokázali díky vylodění samohybných děl zneškodnit i poslední zbývající německou pevnůstku. Zbytek německých obránců pak paralyzovalo ostřelování z britských plavidel.

Nejdéle se německý odpor v tomto sektoru udržel ve vesničce Le Hamel a okolo zbytků opevněných obranných linií nad samotnou pláží, které Britové dobyli až v šest hodin večer. Nejpozději se vylodila britská speciální komanda v sektoru Item. Na rozdíl od svých kolegů se tyto jednotky neměly zdržovat s dlouhým zajišťováním pláže, ale pokusit se o rychlý průnik na západ k Arromanches-les-Bains, zajistit místní přístav a spojit se s Američany. 

Tento plán však zmařil silný německý odpor, jenž se konsolidoval okolo pevnůstky na útesu u Longues-sur-Mer. Britové, přečíslení v poměru 4:1, byli nuceni zde se zakopat a ke svému cíli v Port-en-Bessin se probojovali až během následujících dnů. Britský vojenský historik Julian Thompson nicméně o jejich postupu proti dobře opevněné přesile později napsal, že se jednalo o jeden z největších výkonů jakékoli britské jednotky v celé druhé světové válce.

Průnik do vnitrozemí

Během prvního dne vylodění tak Spojenci na pláži Gold zaznamenali významný úspěch. Ve všech sektorech se podařilo, byť za cenu občasných tvrdých bojů a čtyř stovek mrtvých, zajistit vyloďovací pláže. Následně dokázaly britské jednotky obsadit předmostí o více než 70 čtverečních kilometrech a vytvořit zde podmínky pro další průnik do vnitrozemí. Zároveň došlo ještě během odpoledne i ke spojení s kanadskými jednotkami z pláže Juno.

Na druhou stranu, i když Britové postoupili do půlnoci 6. června o zhruba 10 km do vnitrozemí, oproti ideálnímu plánovanému stavu stále o několik kilometrů zaostávali. Německá záložní bojová skupina Meyer umístěná v Bayeux nedokázala na vylodění a jeho počáteční problémy efektivně zareagovat. Hlavní zásluhu na tom měli američtí parašutisté, kteří seskočili na různá místa ve vnitrozemí nedaleko invazních pláží a zmátli nacistické záložní jednotky.

TIP: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Ty tak místo rychlého protiútoku na pláže a posílení tamních obránců vyrazily do oblasti, kde se nacházel jen malý počet rozptýlených spojeneckých vojáků. Britové tím dostali dost prostoru ke konsolidaci svých sil, vylodění zbytku materiálu a během 7. června začali bez výraznějšího odporu postupovat směrem ke Caen a Bayeux.