Výjimečný objev v muzeu boří mýtus o potravě zubatých ptáků
Náhodný objev z čínského muzea mění pohled na potravní chování vyhynulých ozubených ptáků.
Když paleontologové studují dávno vyhynulé tvory, obvykle mají k dispozici jen pár fosilizovaných kostí či otisků. Ale i vzácné perfektně zachovalé a úplné fosilie vyprávějí jen část příběhu. Většinou totiž není jasné, jak takový organismus během svého života vypadal a ještě méně jakým způsobem žil.
Aby vědci získali informace o chování vyhynulého druhu a jeho životní strategii, musejí doufat ve výjimečný nález, který uchová ještě něco dalšího, než jen samotné tělo dotyčného tvora. Právě takové štěstí se nedávno usmálo na americkou paleontoložku Jingmai O’Connorovou z Fieldova přírodovědného muzea v Chicagu.
Semena v žaludku
Když vědkyně navštívila Šan-tungské muzeum ve východní Číně, všimla si, že u dvou fosilií vyhynulého ptáka Longipteryx chaoyangensis, který žil před zhruba 120 miliony let, je vidět, co měli ptáci v žaludku. Bližší zkoumání ukázalo, že jde o semena nahosemenných rostlin. Nahosemenné rostliny byly v prehistorii, především na konci prvohor a ve druhohorách, dominantními rostlinami na Zemi.
Longipteryxové patřili do velké skupiny enantiornitů, primitivně vypadajících ptáků, kteří zmizeli během masového vymírání na konci druhohor. Vědci se vzhledem k jejich dlouhému ozubenému zobáku domnívali, že se tito ptáci živili rybami, případně že šlo o hmyzožravce. Zjištění americké paleontoložky ale naznačuje, že ve skutečnosti mohlo jít o všežravce, kteří se živili plody a možná i hmyzem.
Otázkou zůstává, k čemu longipteryxům sloužil jejich ozubený zobák. Tvrdost zubní skloviny je u longipteryxů podobná jako u několik tun vážících dravých dinosaurů. Podle Alexe Clarka, který se na výzkumu také podílel, by ve skutečnosti mohlo jít o zbraň. Něco podobného lze nalézt například u dnešních kolibříků, kteří mají na špičce svého zobáku malé rohovité výstupky. Také ti je používají k soupeření.
